Slavíci v kleci

Nádherně vybudovaný kontrast nenávistného ředitele dětského domova a lásku budujícího nově nastoupivšího učitele. Krásná dech beroucí sborová hudba. Napínavý a dojemný příběh týraných a týrajících chlapců a jejich postupná proměna. Poznání, že stojí za to rozdávat radost a lásku. Co jiného by mělo dostat plné hodnocení, když ne takový nádherný film? Pro mne krásné překvapení. Film kvalitou i tématem blízký filmu "Společnost mrtvých básníků", který mám také rád. Trailer: http://www.csfd.cz/film/134737-slavici-v-kleci-choristes-les/videa/ (26.02.2009)

Jeden z mnoha filmů na téma neposlušní žáci versus učitelé, kteří se žáky snaží zaujmout a "zpacifikovat". Vím, že ve skutečnosti to nefunguje zdaleka tak ideálně jako ve filmech, přesto tyto pozitivní filmy mám rád a pokud v nich má velký význam hudba i její vnímání, zajímají mne tím spíše. V tomto případě probíhá "pacifikace" (nejenom) formou sborového zpěvu. Při castingu se opravd podařilo vybrat neskutečného hlavního dětského představitele. To je skutečně Anděl (vizuálně a pěvecky) s ďáblem v těle. A Gérard Jugnot v ústřední úloze učitele hudby je sázkou na jistotu. Tato role mu opravdu sedne perfektně - co se týče vizáže, ale hlavně jeho hereckého umění. Myslím, že speciálně u něj jsem snad na slabší herecký výkon nenarazil ani v jiných filmech. Proto mám toto hudební drama ve svém žebříčku oblíbených "srdcovek" poměrně vysoko, stejně jako např. "Opus pana Hollanda" či "Panu učiteli s láskou". (18.05.2017)

Výborně zpracovaný tuctový příběh. 1) 41letý scénárista, režisér a autor písní Cerf-Volant a Nous sommes de Fond de l´Etang Christophe Barratier (jinak také výborný hráč na klasickou kytaru a filmový producent) svůj celovečerní debut zvládl na výbornou. Svědkem budiž 8,5 miliónu návštěvníků v kinech ve Francii během prvních deseti týdnů promítání._____ 2) Barratier poté, co v 28 letech opustil dráhu sólového kytaristy, vstoupil do produkční společnosti svého strýce Jacquese Perrina - Galatée Films. Na produkci Slavíků v kleci se podílela téměř celá Perrinova rodina: synovec Christophe je režíroval, manželka pracovala jako asistentka, syn Maxence si zahrál mladého Pepinota, sestra měla na starosti informace pro tisk a on sám ztvárnil dospělého Morhange._____ 3) Spoiler. Trochu nechápu, proč poté, co byl ředitel odvolán, nepovolali svého učitele hudby nazpátek, ale budiž. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky a pro vyznění snímku je důstojný i když hořký odchod vhodnější než happyendový návrat._____ 4) 14letý zpěvák lyonského dětského sboru Les Petits Chanteurs de Saint-Marc Jean-Baptiste Manier (nadaný zpěvák Pierre Morhange), o jehož pěveckém umění před pubertou i po ní se lze snadno přesvědčit na Youtube, je nesporně hlavní hvězdou filmu. Sbor nazpíval pěvecké party pro snímek a díky úspěchu filmu se stal celosvětově známým a pořádal turné mj. po Španělsku, Kanadě i Asii. V únoru 2005 Jean-Bapt opustil soubor, aby mohl studovat ve Francii a později v USA. Své kariéře se věnuje i nadále jako herec, zpěvák a model._____ 5) 53letý herec a koproducent filmu, jinak také scénárista a režisér Gérard Jugnot (učitel hudby Clément Mathieu) získal v roce 2004 za film titul Rytíř řádu čestné legie - Chevalier de la Légion d´honneur.______ 6) Za zmínku stojí dále 16letý Grégory Gatignol (problémový student Mondain, kterého přijali na převýchovu) a 19letý (!) Thomas Blumenthal (Corbin, falešný zpěvák - držák na noty). Nesmíme zapomenout ani na autora hudby, 50letého Bruna Cloulaise._____ 7) Natáčelo se na zámku Ravel u Thiers (okres Puy-de-Dome), což mělo za následek ztrojnásobení ročního počtu návštěvníků zámku v následujících létech. Filmaři použili pěnu a sůl pro vytvoření umělého sněhu. Zelené listí bylo odklizeno, protože začátek filmu byl natáčen v létě, ale odehrával se v zimě. V okolí zámku byly použity stroje na mlhu a zámecké zdi byly úmyslně ožehnuty a zbaveny nátěru, aby získaly zchátralý vzhled. (29.05.2015)

Tak vysoké hodnocení přisuďte jednoduše tomu, že jsem cíťa a milovník hudby. Je zde hodně věcí, co se mi líbí - Pepinot k sežrání, skvělá hudba a pěkný příběh, ne zas až tak hloupě zpracovaný. Nicméně je škoda, že je to příběh dost jednoduchý, který můžeme odhadnout více méně už od chvíle, kdy Mathieu prvně vstoupí do budovy. Každopádně si myslím, že i tak to stojí za podívání. (26.01.2011)

Už v půlce projekce mi bylo jasné, že Velký sál v Thermalu čekají nadšené ovace ve stoje. Sám jsem se jich ale neúčastnil já totiž ty do detailu vypočítané dojáky, v nichž zručná ruka režiséra zakryje prázdný scénář a obalamutí většinu diváků srdceryvným, megaklišovitým příběhem, prostě a jednoduše nemusím. Aspoň jeden překvapivý moment a méně hloupých nesmyslů (ředitel je chvíli pohodář chvíli svině...). Co naplat, že je hudba fajnová, až mi z ní dvakrát přeběhl mráz po zádech, když zbytek nudí trapnou prvoplánovostí. (11.07.2004)