Aféry mé ženy

Dnes tak trochu unylé, nudné a klišovité jak ve stavbě zápletek tak i v konstrukci postav. Ale ve své době budiž... Ze tří detektivně laděných povíde "Suvenýr z Paříže", "Smrt za slunovratu" a "Vražda v Čertově mlýně", se mi jako nejlepší jevila asi ta první. Lékařská doktorka zvídavá Adéla Neradová (Libuše Švormová), žena propadlá četbě kriminálek, její manžel fotograf dr. Watson (Jiří Vala) a v menší roli jako průvodce turistů svérázný a skvělý Vladimír Menšík. Dobrý byl v druhé povídce i Josef Beyvl jako tatínek Nedoma, to byla ale figurka:-). Třetí povídka na Matějské pouti už tak dobrá nebyla, spíš nudila a u mě prošla bez většího povšimnutí. V celku se tedy jedná jen o průměrný snímek a tak trochu film bez povšimnutí jak tenkrát tak i dnes. (28.12.2007)

Jedním slovem roztomilé. Že je tady všeobecně uráženo cítění milovníků kvalitní detektivky, nemůže artového diváka mého typu rozladit, i když závěr prvního případu jsem ani já nevydýchal – postup oblíbený v normalizačních kriminálkách, Majora Zemana nevyjímaje: pachatel se nakonec prozradí nebo rovnou přizná sám, vědomě a dobrovolně, když vůbec nemusí. Ale o to v tomto filmu opravdu nejde, takže za chtěnou roztomilost jedna hvězda, za všechnu nechtěnou druhá hvězda, to máme celkem tři hvězdy. Jen ten Langmiler coby kriminalista je možná nonšalantní trochu až moc. Podivně dnes už může působit vypravěčův rozvinutý alkoholismus jako nevinný předmět láskyplného škádlení mezi ním a jeho ženou – ne jednou nebo několikrát, ale po celou první povídku (ačkoli opilého ho nevidíme nikdy – co by na to asi řekl prof. Nešpor?), zvláště když je tento jeho nešvar v druhé povídce kompenzován sexy řidičským neuměním jeho ženy (co by na to asi - ale to je vlastně jedno). Ovšem vážně míněná slova (naštěstí ne z úst hlavních postav) „Poklad? Blbost. V době kosmickejch letů?“, to je něco, při čem mi i u tak roztomilého filmu trapností naskakuje husí kůže. Jsme sice v roce 1972, ale po 36 pohodových minutách takovou facku už fakt nečekám. On je celý ten dialog strašný, naštěstí to záhy spraví trialog dědků a definitivně zahojí rozhovor ústřední dvojice doma při zvonícím telefonu „Vem to.“ „Vem to.“ „Hmmm.“ „No jo.“ Celkem si tato fajn blbinka jede zcela mimo normalizační proudy a uřvanou demencí typických sedmdesátkových komedií rovněž netrpí, spíše navazuje (arci v už zúžených mantinelech) na některé podobně roztomilé, byť přece jen zajímavější detektivní komedie 60. let (jako ty s Lipským – Borůvkou). Hezky brané stísněné interiéry plné lidí ve vlaku (1. povídka) a naopak krásná krajinka (2. povídka). 3. povídka je plná krásných světských typů a lolitky Broni, kterou se na kolotoči pokusí sbalit mladý Hrušínský. (02.10.2019)

Film, který možná není ani tak známý ani populární. Příběhy nejsou nijak komplikované, ale mně na snímku sedí právě ona komorní a pohodová atmosféra a v neposlední řadě dobré herecké výkony, zejména ústřední dovjice. Kvalita jednotlivých příběhů je různá, seřadil bych je ai takto: 1. Suvenýr z Paříže, 2. Vražda v čertově mlýně, 3. Smrt za slunovratu. (19.10.2011)

"Musíš to do sebe klopit jak do sudu? Nějaké připomínky? Jo! Jen, že si včera večer chtěl otevřít dveře vývrtkou." (Aféry mé ženy) "Prosim tě zajeď někam, mám žízeň, že bych se o ní mohl opřít. Pane vrchní, jedno kafe s rumem. S čím? Tak bez rumu." (Smrt za slunovratu) "Za to chcete búra? Se ti něco nezdá? Ne, jen že to není tuzemák! Tak jestli chceš pribiňáka, tak si skoč naproti do sámošky." (Vražda v čertově mlýně) (28.12.2010)

Je to vysloveně napůl. Jedna hvězda za exteriéry (Prokopské údolí). Druhá hvězda za docela originální pojetí šťastného manžalského páru - blahobytní mladí manželé, spokojení, s emancipovanou ženou; byť tahle linie hodně drhne a má tendenci upadat zase do laciných klišé. Stejně tak hodně drhnou i detektivní zápletky. Z mého hlediska film, který v TV nevyhledávám, ale když na něj padnu, tak se na něj dá dívat. (10.03.2013)