Bob hazardér

Jeden z tých filmov, ktoré glorifikujú zločinnosť. Teda aspoň v rámci medzí. Pohľad na ( väčšinou nočný ) život zlodejíčkov, hazardérov a kupliarov zalieza pod kožu a nejeden divák si musí v duchu povedať, aké by to bolo celé dni sa len tak flákať, pohárik tu, taneček tam, plné vrecká a stále obklopený mladými ( a chtivými ) čučoriedkami. Profesionálne natočený snímok, ktorý strhne. (20.03.2016)

Filmy z prostředí podsvětí, hazardu a různých gangů jsem až na výjimky nikdy nevyhledával ani neobliboval, nicméně pozdější snímky právě z dílny Jeana-Pierra Melvilla jako Druhý dech nebo Osudový kruh pro mě ty jedinečné výjimky představují. O to víc mě zklamalo, že tentokrát se mi ani u Melvilla v tomto směru vůbec nezadařilo. Bob hazardér je pro mě svým způsobem velmi netradiční kousek nejen od Melvilla, ale i spomezi filmů téhle staré francouzské školy vůbec. Nemá pro mě napínavý děj, chybí mu i jakékoliv hlubší poselství či zajímavý přesah, vizuál tu působí až na pár záběrů v kulisách kostkovaně malovaných černobílých zdí naprosto průměrně a bez kouzla, stejně jako samotná fádní atmosféra a herci neznámých tváří nejenže ve většině případů postrádají charisma, ale ještě i navrch hrají nezáživně (a nejvíc to platí o hlavním představiteli Boba). Všechno ostatní za mě podrobněji napsal ve svém zasvěceném komentáři už Pierre a vlastně nemám, co bych dodával. Melville natočil podle svých milovaných amerických vzorů film, který na mě působil daleko nudněji a vyčpěleji, než většina těch dobových amerických filmů noir s Bogartem a spol. [40%] (04.01.2022)

S Bobem jsem moc válčil. Měl jsem ho snad tucetkrát puštěný jako film "na usnutí", a svou roli plnil až příliš dobře. Nakonec jsem ho uštval na dovolené v Řecku na iPODu a musím říct, že odmyslím-li si současný (byť podle soudu mnohých pečlivě vyrobený, a já docela souhlasím) dabing, je to film docela zajímavý. Sleduje osud postavy, která není v žádném případě kladná, ale několika překvapivými momenty dovede probudit (no konečně!) diváka a otočit kormidlem děje. Náladu z filmu poměrně přesně vystihl ve svém příspěvku Lukiz na dabingforu, jeho názor podepisuji. (15.06.2014)

Niekedy pozriem film len preto, že sa nachádza v knižke 1000 a jeden film, ktoré musíte videť prv ako zomriete. Nuž a všimol som si, že spústa kinematografických diel z citovanej knihy je len všedným, často konvenčným, ale v každom prípade len priemerným zážitkom. Na druhej strane, v knihe samotnej sa nachádza aj veľa experimentov a nevšedných filmov. Čím bližšie však autori postupujú k súčasnosti tak lovia v Oscarových vodách, prípadne sa akoby nepriamo zamerali na komerčné efekty titulov vybraných do publikácie. Bob hazardér síce k úplne najnovším titulom nepatrí, je to však čistý priemer, kedy po zaujímavom začiatku nasleduje veľmi únavná lupičská historka s rozvoľneným dejom. Pretože to čo vo väčšine amerických noiroviek slúži zdôrazneniu atmosféry ponurého príbehu - vykreslenie prostredia a postáv, nálada mesta, dlhé odmlky, odbočky a podobne - je u Boba hazardéra len prísadou riediacou už tak dosť plytký príbeh. (09.05.2013)

Zameňte si Paríž za Los Angeles a Cauchyho za Bogarta a nezbadáte žiaden žánrový ani iný rozdiel. Bob je zvláštny film v tom, že neviete, akým smerom sa bude vydávať ďalej. Bude to vzťahová dráma? Bude to lupičská dráma, respektíve čistá zábava, pozostávajúca z prepadu kasína? Alebo drsná gangsterka? Ono sa to nakoniec vždy zvrtne iným smerom, ako hlavní protagonisti a divák očakávajú a tak pôžitok z filmu nepramení ani tak z toho, čo sa vo filme deje, ale z napätia, čo sa stane. Film tak môže byť nakoniec pre mnohých sklamaním,čo dokladá aj tunajšie hodnotenie. Jeho čiernobiela atmosféra Paríža, štýloví herci, osudovosť, výrazný ženský element a fakt, že Melville vie, na čo odkazuje a o čom točí, z neho robia onen zvláštny divácky, percentami ťažko hodnotiteľný zážitok. (15.05.2013)