Posel z Liptákova

Hry Divadla Járy Cimrmana.¬         Hry Divadla Járy Cimrmana zařadil bych někam mezi řádné divadelní hry a kabaretní vystoupení. Že jsou schopny překonati řadu těch i oněch přesvědčil jsem se právě na Poslu z Liptákova; žel, mnohé další znám pouze z gramofonových nahrávek. Kumšt obou stran se tu spojil do významného, vysoce pravděpodobného svědectví, vrcholícího geniální — jak jinak! — divadelní hrou zesnulého velikána, Visionářem. Budou-li vás poněkud nuditi výklady o oškrabávání staré omítky v liptákovském hostinci, dejte si šálek... a počkejte si na Visionáře. (08.02.2011)

Divadelní představení Posel z Liptákova začíná referátem amatérských nadšenců, o průzkumné cestě do Pojizeří, kde pátrají po zanechaných stopách Járy Cimrmana. Badatelský tým objevuje kromě jiných, vzácných uměleckých artefaktů, dvě divadelní hry, které přivážejí do Prahy a nastudují k uměleckému představení. První hra "Posel světla" se odehrává v daleké budoucnosti, v obyčejné chaloupce, kde žijí stárnoucí manželé. Poklid života naruší příjezd syna Standy, který jim sděluje, že potřebuje jejich domek pro svou manufakturu na výrobu ručních svítilen. Rodiče se však nedají jen tak lehce, a o svou chaloupku bojují. Druhá zachráněná hra "Vizionář", je o  hospodáři Hlavsovi, který si finančně vylepšuje svůj výdělek z "gruntu" předpovídáním budoucnosti a to věštěním z kamen. Zákazník uhlobaron Ptáček, který se přijde jen optat na nápadníky své dcery, se však dozvídá, že se chystá cosi proti majetným lidem. Z této zprávy  znejistí nejen uhlobaron ale i syn hospodáře a oba zúčastnění proto naléhají na Hlavsu, aby  objasnil, co že se to vlastně stane. Ve chvíli kdy se má tajemství objasnit, vstupuje však na scénu jako "Deus ex machina" smrtka. (11.09.2019)

Patrně by mne také bavilo býti uhlobaronem, ale pokud bych kvůli tomu musel do hospody chodit s umytýma nohama a tolerovat po lokále pobíhajícího cikána s nožem v zádech, tak to si raději zvolím nebezpečné povolání úředníka v pyrotechnických závodech a po večerech si budu přivydělávat čuměním do trouby. Jelikož jsem však jenom unavený Smrťák, tak si nabrousím kosu, nakopnu svou Škodu 100L s malou závadou na chladícím zařízením a až za plus mínus 200 let najdu ten Liptákov, tak tam strávím důchod pročítáním nikdy zcela nenalezeného díla Járy Cimrmana. (12.02.2013)

Opět jedno z vrcholných představení. "Chlast, slast." a plno jiných zlidovělých průpovídek: "My nesmíme ani naznačovat." nebo "Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá." Jak Posel světla (hra z budoucnosti), tak Vizionář (trouba), je jedna velká prdel. A to ani nemluvím o srandovních seminářích, které jsou kvůli 2 hrám také dva. No nic, jdu si pořidit rádiovku, protože v Praze se to prej rádiovkama jen hemží. PS: metání hnoje výbušninami, to asi pak použili jako nápad do filmu Trhák, ne? A univerzální ptakopysk, to je ujetost největší, chchch (25.01.2020)

Nejlepší seminář ze všech. Hlášky typu "Tým A a B", "Kolega Hraběta dostal......žízeň", "Že jsme brali benzín", a zejména pak pan Smoljak se svým předčasně procítěným monologem "Óóó...čááse...budóóócím...tóótóó." Také obě hry převyšují Cimrmanovský standard. Skvěle ultrasuchý pan Weigel a jeho óda na senilitu. "Trinitro...Todleto!!!" "Já vím, úsudek já mám slabej." Brukner pro změnu zabodoval svým suchým anedoktovačem. Celkově snad vůbec ta nejlepší hra od Cimrmanů, jež se u mě minimálně vyrovnává i mnohem slavnějším opusům, Dobytí severního pólu, či Dlouhému, Širokému a Krátkozrakému. Ve srovnání s pro mě trapným Salónním kupé jako by to snad vytvořil někdo úplně jiný. 90% (15.06.2010)