Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
"Milostpane, když se na mě dnes díváte, jistě byste neřekl, že jsem býval umělkyně. Jmenuji se Hermína Froditová a vystupoval jsem pod uměleckým jménem Herma Frodit. Celý život jsem se nemohl rozhodnout, mám-li se oženit či vdát. S léty ubývalo nápadníků i nápadnic, umělecky se mi také přestalo dařit, až jsem skončil v panoptiku jako stará vodní panna." Seminář je geniální. ()
S cimrmanovskými hrami mám, kromě jedné výjimky, vždycky stejný problém - pokaždé je výrazně lepší seminář nebo samotná hra, přičemž to druhé je zase výrazně slabší. A stalo se to i zde. Seminář mě bavil úplně neskutečně, ale u samotné hry jsem se spíš jen pousmíval, než že bych se pořádně bavil. Nicméně ta slabší polovina mi tu nepřišla tak "slabá" jako u ostatních her a i ji samotnou jsem si celkem užil, takže u mě Lijavec nakonec dopadl dost slušně. Ale na Dobytí severního pólu pro mě pořád nemá - a popravdě mám pocit, že žádná jiná hra ani mít nebude. 4* ()
Se hrou Lijavec je drobný problém. Hra Lijavec je totiž ze všech Cimrmanových her pravděpodobně ta úplně nejslabší a nejpodivnější - to znamená za čtyři hvězdy. Jenomže seminář, přátelé, je zcela bez debat tím úplně nejlepším, v pravdě nesmírně geniální záležitost, ze které pocházejí také všechny dobré hlášky tohoto představení (Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím... to je tím, že já to organizuji). Vtipy o odstavené koleji, Elektrický valčík, šikana Čepelky, to jsou nesmrtelné momenty. Samotná hra je pak celkem fajn samochvála, ze které jsem ale já, sprostý člověk, byl trošku zklamaný, ovšem i tam se našlo pár fajn momentů (Už bych tam byl byl - A to zelený, to bude asi špenát, že jo? - Neexistuje. Píšu porodní bába, v závorce muž) a celé druhé polovině zcela jasně vládne Hraběta. Jako celek je ale celé představení opět výborné. 88%. ()
I tento Cimrman je případem, kdy úvodní seminář je zábavnější než samotná hra. Ovšem pokud bych měl srovnat třeba s Poslem z Liptákova, tak ani v besedě se tentokrát nepodařilo nastolit (a hlavně udržet) pravou cimrmanovskou zábavu a pokud k tomu připočítáme slabší hru, tak hodnocení zůstaně jen tak na půl cesty. ()
„Toto nevelké městečko vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a také největší sirotčinec.“ „Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují: jeho dotazníková anketa připravená původně pro sirotčinec to také potvrdila, ukázalo se například, že všichni chovanci ústavu pro přestárlé jsou v současné době bez výjimky sirotky!“ „Hrabě Bohumil: Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mě tak dojímala, že jsem jim chodil pomáhat robotovat na svých polích“. Krásny prídavok – Elektrický valčík. Skvelý seminár, o niečo slabšie predstavenie. Ale! V tejto hre som pochopila, aká sila je spolupracujúce publikum. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- Pihrtova věta: „To víte povinnost vola... teda povinnost volá,“ byla samozřejmě narážka a menší provokace na tehdejší STB. Ve hře však tato věta zůstala i po schvalovaní hry, kdy toho bylo vyškrtnuto spousta. (mnaucz)
- Narážka na Jaroslava Weigela, že se ohlolil, umyl, zasypal atd. ve skutečnosti patřila Jaroslavu Vozábovi, který o sebe přehnaně pečoval. (Kulmon)
- Věta: "někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr" musela být zcela odstraněna. (Kulmon)
Reklama