Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
Ó tótó, jak mi tu chybí Svěrák. Přednáška se mě takřka vůbec netýká (od staršího diváka jsem byl upozorněn, že je tam pár vtipů pro znalce starších poměrů). A tak jsem si mohl trochu užít herectví pana Smoljaka a utlačovaného Bruknera s pár šutry. Dvě hry nejsou špatné, ale jde o takové krátké epizodky, které se nemohou rovnat s hrami typu Severní pól nebo Dlouhý, široký. Ve druhé hře opět exceluje Milon Čepelka jako uhlobaron. ()
Opět jedno z vrcholných představení. "Chlast, slast." a plno jiných zlidovělých průpovídek: "My nesmíme ani naznačovat." nebo "Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá." Jak Posel světla (hra z budoucnosti), tak Vizionář (trouba), je jedna velká prdel. A to ani nemluvím o srandovních seminářích, které jsou kvůli 2 hrám také dva. No nic, jdu si pořidit rádiovku, protože v Praze se to prej rádiovkama jen hemží. PS: metání hnoje výbušninami, to asi pak použili jako nápad do filmu Trhák, ne? A univerzální ptakopysk, to je ujetost největší, chchch ()
Další Cimrmanovská nálož. Tentokráte pro mě zajímavý hra už jenom kvůli prostředí a vyprávění filmu Nejistá sezóna. Vždy jsem si tím pádem myslel, že jde o skvělý kus. Co si ale budeme, ty semináře jsou originální a skvělý nápad, ale z celého představení to bývá nejslabší část. Zvlášť když vlastně máte seminář, po něm následuje krátká inscenace, poté seminář a další inscenace. Je to jako pít projímadlo s vodou, ale není to díkybohu takové utrpení. Samotné představení Vizionář je prostě skvělé. Má vše co potřebuje a nádherně to spolu funguje. Stále je tam problém v tom, že ze více jak sto minutové hry se bavíte v celku krátký čas. Z úcty k tradici... ()
Posel z Liptákova je přímo nabitý hláškami, patří ke skvostům mistrů Svěráka a Smoljaka. Celkem se povedl i nápad s dvěma hrami, kde Vizionář je o chloupek lepší. Ze semináře je, kromě legendární meteorologické předpovědi počasí, výborný ptakopysk, který se těší na nové nožičky a samozřejmě první aut v dějinách šachu. ()
Záznam představení jsem sledoval jako velmi zanícený divák ... Ani šachová literatura neuznala za vhodné zařadit Cimrmana do seznamu světových velmistrů, ačkoli jedině on dokázal vyvést z rovnováhy tak neotřesitelného šachistu, jakým byl Capablanka, když mu při jeho simultánce v Madridu hrozil dvojitým šachem, což velmistra znervóznilo natolik, že ohlásil tah na G 12, čímž se ocitl zcela mimo šachovnici, a zaznamenal tak vlastně první aut v dějinách šachu. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Miloň Čepelka i přes to, že ve hře hrát odmítl, byl nakonec ve hře dost často obsazován, dokonce ještě před emigrací Oldřicha Ungera, po které byl obsazen do role Otce a Hlavsy. Velmi často zaskakoval v roli Artura a Syna. (mnaucz)
- Podle vzpomínek Smoljaka jeden z dramaturgů PKS po zhlédnutí premiéry hry nadšeně komentoval, že to je vlastně angažované. To, že měli tehdejší diváci šanci představení vídat v divadle, bylo zásluhou odlišné interpretace hry komunistickými funkcionáři. Zatímco většina publika se smála tomu, že před více než sto padesáti lety by nikdo nevěřil, že člověku někdo může vzít důl, zapálení komunisté ve hře spatřovali zesměšňování uhlobarona, což se jim vlastně do programu velmi hodilo. Proto tehdejší diváci mohli vidět hru opravdu téměř ve stejné podobě, jako ji známe dnes z divadla. (mnaucz)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama