Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Dědictví přináší vůbec nejnatřískanější českou komedii, co do výskytu hlášek. Snad žádná jiná naša komedie není od začátku do konce tolik napěchovaná vyšperkovanými brilantními proslovy, hláškami a rozhovory. Co scéna, to perla. Co scéna, to kult. Tolik hlášek najednou se prostě jinde nevidí. Jedna z nejkultovnějších a nejvydařenějších českých komedií vůbec. Svérázný venkovský chlapík (buran:) Bohuš Stejskal žije v rozpadajícím se stavení se svou tetou ("Já jí jenom říkám teta, ona se kamarádila s mamů."), pracuje jako dřevař a většinu času tráví povalováním se v hospodě a chlastáním se svými kumpány. Udržuje vztah s místní kočkou v podání Dáši Veškrnové, která nalévá. Každý den je stejný, naplněn stejnými aktivitami. Vše se však změní v okamžiku, kdy do hospody vstoupí uhlazený advokát Ulrich. Tím se začíná psát historie:) Od této chvíle věci začnou nabírat spád a roztočí se tím kolotoč nepředvídatelných událostí. Snad nejznámější a nejlepší role Bolka Polívky, který svou postavu snad ani nemusel hrát. Během natáčení musel chlastat jak duha, jinak snad není možné, aby za střízliva předvedl to, co předvedl:) Fenomenální obsazení všech postav. Miroslav Donutil je dokonalým protipólem k energickému výkonu Bolka Polívky. Jako uhlazený Dr. Ulrich podává stejně výborný výkon, ale jeho přednes je spíše civilní a jakoby nenápadný, ač je to také právě jeho postava, která je v tolika scénách stejně důležitá jako hlavní hrdina. A ač je sice výkon Šárky Vojtkové, coby Irénky docela ochotnický, mně nevadí a myslím, že výborně pasuje k její postavě, ne moc chytré, spíše obyčejné dívky. Spousta momentů je nadčasových, scéna v restauraci s černochy a Romy už by dnes byla brána jako diskriminace. Celá ta venkovská sebranka tvrdě pracujících a poctivě "po Moravsku" chlastajících vidláků se díky mistrovském scénáři Věry Chytilové a Bolka Polívky stala po právu národním kultem. Právě legendární a nezapomenutelné scény a hlášky jsou nosným pilířem tohoto filmu, a staly se citovanými snad všade, všema a pořád. Alespoň u nás na Moravě je Dědictví národním pokladem. Za sebe říkám, že když máte vedle sebe člověka, který zná tento film nazpaměť i pozpátku, tak jako Vy, tak stačí mnohdy nějaká situace, díky níž jeden pronese nějakou hlášku, druhý plynně naváže a už to jede. A ostatní nechápou, co to jako blbnete:D "Vy jste pan Stejskal Bohumil? Mohl byste jít se mnou na chvilku ven?" - "Já? A proč jako?", "Nechceš raději košili, nebo džíny? - "To néé, to by mě tlačilo na kulách...", "Těm svojim Japoncom vyřiď, že žádnou cihelnu neprodávám a že když sa naseru, že jim neprodám ani cihlu. Doktore, idem!" - "Ano, ano..." - "Poď!!", "Padesát šest korun." - "Jak padesát šest korun? Počkaj, počkaj...", "Mně dones pivo, ale rychle, nebo tady zdechnu.", "To bude nějaká herečka." - "Nebo kurva" - "Nebo oboje." - "Jak oboje, co urážáš?", "A co jako?" :D (21.04.2006)

Jeden z nejlepších takzvaných porevolučních českých filmů. Podobně jako Hoří, má panenko se také Dědictví musím smát od začátku do konce. Smíchem se totiž bráním tomu, abych celé dvě hodiny přemýšlel, jak moc je tenhle snímek aktuální a, ano, drsně pravdivý. Každý z nás totiž zná nějakého toho Bohuše... A kdekdo jím občas i je. (19.11.2009)

Pár dobrejch hlášek a Irenka má dobrý kozy. Jinak mi to spíš připadá jak nějaký domácí video, co posílaj burani do Neváhej a toč. Na druhou stranu musim uznat, že mě na tom filmu něco přitahuje a když jde v televizi, tak se na něj občas docela rád podívám... Dávám 3 hvězdičky, ale jsou to hodně slabý 3 hvězdičky. A že tohle někdo nazývá kultovnim filmem? No mam pocit, že za chvilku začne někdo řikat, že je kultovní i Kameňák. (13.05.2006)

"Paní doktorko, vy ste doktorka?" Společně s Pelíšky náš nejlepší porevoluční film. Navíc je třeba ocenit, že zatímco Pelechy jsou retro. Dědictví je jasnou dobovou výpovědí. Schválně se na ten film koukněte znovu všichni ti co jste mu kdysi dali menší hodnocení než 3 hvězdy, uvidíte jak chytře jej Věra Chytilová vymyslela. 100% (18.05.2007)

Od dokonalosti to má ďaleko (je to strašne strojené, mnohé vtipy sú samoúčelne dolepené do dialógov a celkovo štýl, rozprávanie a strih je aj na svoju dobu zastaralý), ale je to dozaista neskutočne autenticky zachytený zeitgeist doby nielen tesne po revolúcii ale celých 90tych rokov. A zároveň ideálny materiál pre Sashu Barona Cohena! (21.11.2021)