Režie:
Dušan KleinScénář:
Eduard VernerKamera:
Peter BeňaHudba:
Milan DvořákHrají:
Alois Švehlík, Jana Hlaváčová, Miroslav Donutil, Miroslav Táborský, Zdenka Procházková, Pavel Kříž, Veronika Jeníková, Saša Rašilov nejml., Michaela Maurerová, Jiří Dvořák, Tomáš Valík (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh několika jedinců, jejichž osudy se tragicky protnuly v čase ničícím lásku, lidskou slušnost a vzájemnou toleranci. Třídílná adaptace významného románu německého autora Hanse Fallady. Dramatický příběh, který vynikajícím způsobem postihuje klima nacistického Německa, atmosféru násilí a morální zrůdnosti, která paradoxně ovlivňuje nejen osudy lidí s protinacistickým přesvědčením, ale i osudy těch, kteří nacismu slouží.... Je historií několika jedinců, jejichž osudy se tragicky protnuly v čase, který nepřeje lásce, lidské slušnosti a tím méně vzájemné toleranci.... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Zavazne tema, ktere nebudu zlehcovat a kopa vybornych hercu, kteri mi ale uz leta pripadaji bez zmeny vyrazu a bez vyvoje, takze televize se vsim vsudy. Dramatizaci Falladova romanu jsem videla jen kvuli herecke ucasti Jiriho Dvoraka, a ten byl pro mne take jedinym duvodem, proc jsem inscenaci dodivala. Prekonat Helmuta Bergera a jeho Martina von Essenbecka, ktereho mi od nastupu na scenu silne pripominal, proste nemohl, tim spise, ze komisari gestapa propujcil emocionalni vrelost. Taky ten zbytecne viditelny nadhled, ktery si mozna mohl odpustit...ale je poznat, ze ho role Esserlicha bavila a on bavil mne dvojnasob. ()
,,Co se to stalo s touto zemí..?.'' ------ Perfektní záležitost o protinacistickém odboji natočená podle slavného románu. Tento byl v podobě vyvěšovaných letáků, které mají lid v Berlíně probudit ze slepého naslouchání vůdci. Po letácích samozřejmě jde okamžitě Gestapo, jenže se nedaří získat jedinou stopu... Z tohoto TV filmu jsem byl opravdu nadšený a je škoda těch pár detailů (rozsvícené pouliční lampy večer, nezatemněná okna...) , no a pak ten srandovní nálet, kdy po prskavce a ohnivé kouli začal hořet dřevěný stánek se zeleninou...Eh... Jinak ale super, válečný Berlín se docela povedl i stěmi všemi nezbytnými cedulemi a podobiznami vůdce. Oceňuji i šipky na fasádách domů ukazující nejbližší kryt. Co bylo ale největší devozou tohoto filmu je herecké obsazení. To bylo vskutku hvězdné a na filmu se to zatraceně podepsalo. Skvělý byl Rösner, Švehlík, Munzar, Dvořák. Super byl i pan Táborský, byť byl opravdu odporná svině... :-). Je dobré na Němce, kteří se odmítli postavit zlu a říci své jasné ne třeba formou protinacistického letáku vyvěšeného kdesi v průjezdu či na úřadě nezapomínat. I oni bojovali za lepší svět a nezřídkakdy za to jako vlastizrádci zaplatili cenu nejvišší v sekyrárně v Plötzensee. Dávám za 4 letáky. * * * * ()
„Taková hloupost a platit za ni životem? To nebyla hloupost, aspoň jsem zůstal slušnej. Mohl jste zůstat slušnej i bez těch lístků. Ale to by znamenalo mlčet. Mlčet a souhlasit“ Hodně silný film podle románu Hanse Fallady o lidské statečnosti. Možná to bylo od manželů Guangelových i trošku naivní si myslet, že lidé díky těm jejich lístečkům poznají pravdu. Možná vskutku platí, že „komár nemůže bojovat se slonem“. Přesto ta jejich statečnost je obdivuhodná. V silném kontrastu s onou statečností Falladův námět ukazuje i na ty, kteří jsou jakýmsi lidským dnem společnosti a kteří parazitují a vždy parazitovat budou na jakémkoliv zločineckém režimu. V osobě jednoho ze synů takovéhoto parazita (Vojta Kotek), s jeho nadějným vykročením do života těsně po skončení války, však snímek v samotném závěru přináší i jakési „světlo na konci tunelu“ a to je moc dobře. Tenhle Kleinův trojdílný televizní film ale nemá jen pěkně natočený konec. Režie se zbytečně nevyžívá v zobrazení nelidského násilí a přesto je to vše dostatečně explicitní na to, aby člověku bylo jasno, o jak šílené době film vypráví. Herecky se pak Dušanu Kleinovi podařilo si vybrat ty nejlepší z nejlepší. Možná na první pohled překvapí, že se Jana Hlaváčová ve ztvárněné manželské dvojici nepotkala se svým skutečným manželem Luďkem Munzarem. Alois Švehlík byl však ve své roli dostatečně přesvědčivý. A samotný Munzar se svým minimalistickým herectvím se asi vskutku lépe hodil na roli soudce v penzi. Povedl se i výběr záporných postav, ať už jde o Táborského „šmejda“ Borhausena nebo o Donutilova zbabělce Klugeho. ()
Příliš rozvláčnělá adaptace kvalitnější knížky (hlavně ve třetí části převládne těžká nuda), za což může odfláknutá režie Dušana Kleina. Průměrný styl zachraňuje zmíněná předloha a někteří vynikající herci, schopní z postav vykřesat život a důvěryhodnost, ať už je to obvykle kvalitní herecká garda. Z celého filmu mě nejvíc dostal tradičně charizmatický Jiří Dvořák - za tohle se dávají ceny. Nepochybuju, že se za něj v civilu jeho tehdejší tchán s tchyní (Munzar a Hlaváčová) určitě nestyděli. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (5)
- Ve filmu hrají otec se synem Alois a David Švehlíkovi. (Anonymka1)
- Ve filmu zazní mmj. píseň Auf der Rue Madelaine in Paris proslavená Anny Ondrákovou a Hansem Söhnkerem ve filmu Miláček žen (1937). (NinadeL)
- V kanceláři inspektora Schrödera (třetí díl) stojí na skříňce rádio Tesla Rytmus, vyráběné v letech 1948–1949 v národním podniku Tesla Hloubětín. (Hombre8)
Literární odkaz německého spisovatele Hanse Fallady (1893 - 1947) není české veřejnosti příliš znám a snad právě proto jsme se s jeho jménem zatím na televizní obrazovce setkali pouze jedenkrát, a sice v případě dvoudílné inscenace Ubohý pan Kufalt z počátku osmdesátých let. Mimo centrum čtenářské pozornosti zůstávalo po dlouhá desetiletí i klíčové Falladovo dílo, pozoruhodný román Každý umírá sám (v originále "Jeder stirbt für sich allein"), vracející se svým příběhem do válečného Berlína v rozmezí let 1940 až 1942. Výběr režiséra Dušana Kleina proto nebyl nijak náhodný a dopředu nepromyšlený plán, který by snad sázel na pouhou neznalost prostředí a doby, v níž se román odehrává. Naopak Klein neponechal nic náhodě a soustředil se především na věrohodné ukotvení atmosféry a takřka detailní práci s detaily (což je vzhledem k dlouhodobě silně podhodnocenému televiznímu rozpočtu malý zázrak). Scénárista Eduard Verner příběh rozvrhl do tří na sebe navazujících kapitol, modelovaných cosi jako průřez společností v době vrcholného nacismu. Obyvatelé domu na berlínském předměstí tvoří na první pohled značně nesourodý kolektiv: stará manželka uvězněného židovského obchodníka, penzionovaný soudní rada, příležitostná prostitutka a její manžel, válečný invalida a především profesionální udavač, listonoška, která vyhodila z bytu svého slabošského muže, rodina nadšených nacistů, kteří v novém režimu vidí šanci změnit své podřadné společenské postavení. Stejnou adresu s nimi sdílí i manželé Guangelovi, jejichž syn musel narukovat do nacistické armády. Po zprávě o jeho tragickém konci dospějí oba manželé k životnímu rozhodnutí: budou psát protinacistické lístky a nechávat je na volně přístupných místech. Jejich naivní hrdinství se postupně utkává se zbabělostí, chladem i fanatismem druhých. V možná až příliš "šachisticky" prokomponované struktuře příběhu a v razantním vypravěčském zacházení s postavami spočívá největší nebezpečí této minisérie. Často tak velmi záleží na konkrétních hereckých představitelích, do jaké míry se jim podaří předepsanou postavu oživit. Na prvním místě zcela bezpochyby stojí manželská dvojice Jany Hlaváčové a Aloise Švehlíka, následovaná celou plejádou dalších, ať už v hlavních (Táborský, Donutil, Rösner, Stašová) nebo vedlejších partech (Munzar, Kříž, Klepl, Rašilov, Maurerová, Zawadská, Zindulka, Hrušínský). Zvláštní ocenění zasluhují alespoň tři z celé galerie excelentních výkonů. Na prvním místě je to přesně zakotvená kreace Zdenky Procházkové, která své židovské stařence vtiskla pozvolna se zatemňující mysl i okamžiky náhlého prozření. Výkon, hodný uměleckého ocenění, zde podává charismatický Jiří Dvořák v psychologicky proporcionální roli homosexuálního vrchního komisaře gestapa Esserlicha, postupně si uvědomujícího zrůdnost své nezáviděníhodné funkce. Z pásma událostí se vyděluje ta část, která se soustřeďuje na jednu z vedlejších figur, povaleče a sukničkáře Enna Klugeho. Ten se náhodně ocitá v síti podezření, domnívajících se, že má něco společného se štvavými letáky. Jeho nicotné živoření, naplněné drobnými podvůdky a úskoky, směřuje k neodvratné tragédii, aniž by v tom bylo něco heroického: Enno do posledních okamžiků splétá jediné dvě polohy, které ovládá, zbabělé žadonění a vychytralost, s níž se vtírá do přízně důvěřivých lidí. Miroslav Donutil tu získal velkou šanci, kterou dokázal zužitkovat nad očekávání dobře; jeho předchozí estrádní šaškaření je na chvíli vystřídáno soustředěnou studií člověka, ztrácejícího veškeré lidské hodnoty včetně slušnosti a osobní cti. Toto propojení dodává depresivní atmosféře Kleinovy trilogie zvlášť mrazivý přídech, už proto, že disponuje schopností připomenout, jak blízko je ve skutečnosti neblahé údobí evropských dějin, o němž tento příběh pojednává. Doba perverzních esesáků, mladých snaživců z Hitlerjugend a strachu zalezlého i do chodeb domů zde promlouvá ve své obnažené přímočarosti, která nic nepředstírá, jen diváka jakoby provází realitou války. Byl-li tento třídílný film skutečně posledním velkým televizním projektem, pak se Česká televize s původní dramatickou tvorbou rozloučila alespoň důstojně. Doufejme ale, že záblesk naděje zůstává. () (méně) (více)