Šňup

"Natočeno podle pravdy..a lží" Z počutia viem, že jedného abstinujúceho feťáka pri tomto filme naťahovalo, áž nakoniec odišiel uprostred filmu preč.. takže Jonas Åkerlund je niekto, kto sa tomu setsakramentsky vyzná... a ujovi Fiškusovi sa to páčilo! Šňup , cz dabing.. (21.01.2013)

Po vizuálnej stránke (najmä kamera a strih) je inšpirácia s 'Requiem for a Dream' jasná a zreteľná, dokonca ešte viaz zefektívnená, miestami až prehnaná. Rovnako ako aj problematika drog, závislosti a spodnej americkej vrstvy. Ale to je asi tak všetko. 'Spun' si berie na mušku partičku feťáckych loserov a žánrovo sa uberá trošku inou cestou, ktorá mi pripomína filmy severskej produkcie. Hlavne vtipné odľahčenie vážneho žánru a komická dementnosť sú obrovskou devízou, a pritom nie až takou, aby ste film prestali brať vážne. 75%. (31.08.2008)

Co to do prdele bylo? Já to nějak pořád nechápu. Ten film je totální úlet. Celý působí jako jeden velkej slepenec. Naštěstí má pár opravdu dobrých scén (obdivovat kundy; ponožka na péru, atd). Hlavní hrdina je sympatickej feťák, ale nejvíc je Mickey Rourke - tvrďák a výrobce nějakejch podělanejch shitů, kterej pořád shání nějaký přísady do jeho fetu a jeho šéf je nějaká buzna..... WTF...... Proč? :D Režisér se vyžívá v maličkostech a hlavně v onom sjetém stavu ...... jeden stříh za druhým....... Nevím jestli to přijde jenom mně, ale mám pocit, jako by tvůrci filmu tyhle drogy propagovali. Film prakticky nemá děj. Jestli tenhle film měl šokovat, tak se mu to podařilo. (05.01.2012)

Mám takovej pocit nebo se mnou někdo souhlasí, že po shlédnutí filmu mi to přišlo, jakoby samotnej režisér chtěl abych si ten úlet, ten trip užil spolu s protagonisty, kteří se s tím neserou a píchaj si do žil cokoliv je napadne? Nejspíš jo, protože režisér to natočil hodně psychadelicky a nápaditě na jednu stranu. Problém je, že mě ty scény po chvilku hrozně znechutí onen stříh a ona myšlenka nakonec vyšumí do prázdna. Naštěstí je onen film relativně krátký, takže se to dá přetrpět. Jen se mi ale ke konci panenky zužují tak závratnou rychlostí, že mám co dělat, abych po obrazovce něco nešvihnul. Nápad, abych si užil úlet s feťákem aspoň přes filmové plátno je sice zajímavý, každopádně v tomhle filmu rozhodně dost dobře fungovat podle mě nebude. Jinak ale John Leguizamo se s tim ale vůbec nesral. To co tam předvádí, to nestíhám čumět...ale co jinýho na tom hledat pozitivního netušim... (13.04.2008)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)