Podfukáři

Parádní a promakaný seriálek o partičce podvodníků z Londýnského prostředí. Kdo má rád zlodějské a podfukářské filmy, musí nutně vidět tenhle seriálový klenot. Každý díl nový podfuk, loupež, nebo jen ošemetná situace, téměř vždy jde ale o zábavnou hodinku koukání. Nakonec ani moc nevadí menší prostřídávání rolí a noví příchozí se celkem zdatně v partě chytají. (26.08.2012)

Parta extrémně vychytralých a všímavých zlodějíčků dělajících z všelijakých krádeží, podvodů a podrazů hotové řemeslo a umění nejvyšší úrovně. Jejich plány jsou sofistikované, promyšlené do puntíku a na míru sedící své oběti - těží z její úchylky, vášně, slabosti, či jiné vady v charakteru. Podfuky jsou zprvu hodně originální a nepředvídatelné, ale časem ta nepředvídatelnost začne být jaksi předvídatelná. Schéma, kdy vidíme jen část fígle s tím, že posledních cca 10 minut se věnuje vyvrcholení, dovysvětlení, zaplnění děr a velkému zvratu, se totiž opakuje. 7/10 (20.02.2009)

Dobře zahrané a místy vtipné. Jenže takovým hodně nepříjemným způsobem. Někdo upřednostňuje Friends, někdo Hustle. Nula od nuly pojde. Každopádně, tento seriál má velkou výpovědní hodnotu o obyvatelích planety Země. Takže až zase někdo bude posílat zprávu civilizacím (těm nahoře, přece...), měl by jej přibalit do exkluzivního paklíku. (12.09.2010)

Úvodní epizoda mě nadchla, po druhé jsem zchladl, po třetí jsem byl opět nadšen. Čtvrtá, pátá a šestá zopakovaly stejný cyklus. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že Podfukáři si navzdory jistým výkyvům nejvyšší hodnocení zaslouží. A co v tomto seriálu jde? O partičku povedených výlupků, kteří jsou schopni obrat o slušné jmění kohokoliv, krom lidí poctivých, razíc přitom zásadu: „najděte toho, kdo chce všechno za nic a dejte mu nic za všechno“. Je to pětice podrazáků natolik šarmantních a provádějících své kousky s takovou elegancí, že je nelze nemilovat. Seriál často, ať přímo či nepřímo, odkazuje ke starým švindlům a filmům o nich, obzvlášť k legendárnímu Podrazu, kterému se (ač na ploše několikanásobně delší) svou lehkostí vyrovnává. Jednotlivé epizody na sebe navazují jen velmi volně, platí co díl to podvod. Ten přitom obvykle sestává z krátkého nastínění a následného provedení s nečekaným rozuzlením (například pointa hned první epizody mě velmi potěšila svou nečekaností). Po technické stránce se jedná o absolutní špičku, oblíbené je „zamražení“ jedné osoby (zpravidla podváděného) a následné vysvětlení jejího pravděpodobného chování postavami jinými, živými, kolem se pohybujícími. Sympatická je rovněž snaha nebrat se nikdy zcela vážně, čehož důkazem jsou promluvy do kamery i mírné úlety nepředvídatelnými směry (viz taneční vystoupení v páté nebo čtvrté epizodě, nejsem si jistý). Co mi na druhou stranu vadí, je přílišné spoléhání se na náhodu při realizaci toho kterého podrazu, podporované navíc lehkou retardací podváděných (vám by nebyla podezřelá novotou vonící sázková kancelář?). Ale v celkovém souhrnu to jsou detaily, pošramocující celkový dojem z této britské lahůdky jen minimálně. Ono se ani není čemu divit, protože když už byla nějaká epizoda slabší, pak slabší oproti epizodě bez výhrad vynikající, což přece není žádná prohra. (07.10.2006)

S výjimkou prvního dílu, který je přehnaně pozérský a "tak rádoby cool, až už to není cool", je celý seriál velmi pohodová záležitost se zajímavými zápletkami, megakomplikovanými plány a hlavně úžasně sympatickou partičkou podfukářů ve středu dění. Škoda jen občasných technických nebo logických renonců (stažení harddisku na flashku za 2 minuty). (14.12.2012)