Pumpaři od Zlaté podkovy

Tlensto bylo tak nemastný a neslaný, že snad ani nemá cenu psát komentář. Bylo to něco vo tom, jak všický, jejichž svět se skládá z přilehlé několikaproudé vozovky a nedalekého bufáče, šmelej a kradou a podvádí. A pak jsou tam nějaký nezáživný dialogy a jiný interakce. A nějaký scény asi tak na dalších čtyřech místech kolem malebného průtahu Prahou. Naštěstí je tam major Kosma ándr kavr a ten to všecko rozsekne. Pěkně pomalu a nezáživně. Jo a sou tam dvě celkem pěkný fifleny, dnes již ovšem nad hrobem. Jako ostatně každej z aktérů, kterej v něm ještě není. Kéž by pohřbili i tenhle omyl... (21.12.2017)

"Žrát můžeš, ale nesmíš při tom mlaskat!". Tohle je opravdu klasika žánru, který nazývám normalizační detektivka. Ač to jistě nebyl záměr, cítím z tohoto filmu takovou tu ponurost a plíživou hrůzu života v době hluboké normalizace intenzivněji, než z mnoha filmů, které se tomu chtěli záměrně věnovat. Myslím, že výborně nastiňuje mechanismy fungování stínové ekonomiky za komunismu a bohužel i smutné kořeny bohatství některých, kteří měli hned v roce 1990 po ruce tolik potřebný kapitál. Ve filmu je ale samozřejmě zlo po zásluze potrestáno příslušníky VB! Několik oblíbených herců v rolích, které jim myslím sednou jak vyšité. (06.09.2008)

V Pumpařích od Zlaté podkovy na člověka číhá všechno to pěkné, co může poskytnout československý normalizační krimifilm - Krampol, zaprané záclony, šmelení se vším možným, Přeučil s příčeskem, blokové poukázky na naftu, divoké honičky ve wartburgzích, valuty, barová kapela se zpěvačkou s rumbakoulemi, umakart, hudba Karla Gotta, drobné službičky poskytované za krabičku cigaret značky Sparta, hlídky Veřejné Bezpečnosti ve žlutobílých volhách, OPBH, podpultová játra a bifteky, tesilové obleky a popíjení balantýnky jako známka luxusu, grázlík Kodet.... Mně se to líbilo. (01.12.2011)

Za film bych dal tak jednu hvězdu, leda tak za atmosféru a hlavně scény z pumpy a okolí, ale na druhou stranu další minimálně jednu hvězdu za autentické (byť jistě nechtěné) zobrazení doby, kterou si dneska rozhodně ne málo lidí úžasně idealizuje (všichni měli práci, byty byly zadarmo, zdravotnictví zadarmo, žádní bezdomovci, žádné exekuce, bezpečno bylo - co jim je po svobodě, cestování, vzdělání - pravda je, že to takhle nebylo vůbec, ale co se dá dělat), nicméně právě tyhle detektivky ukazují zcela přesně, jak to fungovalo. A když se k tomu přidá nevábnost exteriérů, všudypřítomná špína, opadané baráky, chabý vozový park, daleko rozbitější silnice i třeba onen "sortiment" na pumpě, tak vidíme, jak to za toho socialismu (normalizace) vypadalo. A to je největší cena těchto chabých detektivek bez napětí i vtipu. A že nebyla zločinnost jako dneska? V novinách psali, co se smělo a hodilo a zločinnost byla plus minus stejná jako dneska, akorát se o ní nesmělo mluvit a svobodný tisk (bulvár nepočítaje) neexistoval. Byli vrazi, narkomani, lupiči, zloději, podvodníci a korupce by la ještě mnohem horší než dneska, protože bez korupce se nedaly sehnat ani základní věci až už z oblasti služeb nebo i docel obyčejného zboží. A že pumpaři patřili k oné elitě - zelinář, řezník, taxikář, číšník je jasné. Veksláci byli teoreticky za hranou, ale kdo zná Bony a klid, tak jasně vidí, jak je vládnoucí moc ignorovala a jak pravil v jednom televizním rozhovoru již zesnulý Valtr Komárek, tito lidé prostě regulovali spotřebu a šedá zóna ekonomiky byla větší než dneska. A to patří k většině detektivek, které byly po roce 1968 natočené, byť to bylo kouzlo nechtěného. (12.08.2015)

Otakar Fuka nebyl vynikajícím filmovým režisérem. Nepatří ani do kategorie dobrých. Jeho kriminální film "Pumpaři od Zlaté podkovy" je toho dalším důkazem. Kvalitní herecké obsazení zanechává zdání zajímavého, ale samotné zpracování bere i zbytek divácké naděje, která se mohla po přečtení všech jmen zúčastněných zachovat. Rozkrádání socialistického majetku a nezákonné obohacování bylo rozbujelým nešvarem doby. I když přesnější je označení "národní zlozvyk", socialistický ráj ho svým prostředím pouze dovedl do extrémní polohy. Napětí aby člověk pohledal, z dějové linky se stává nezúčastněné a nevšímavé pozorování. Několik interesantnějších pasáží se najde, ale to nestačí ani k příjemnějšímu odreagování. A hledat rádoby oduševnělé bonmoty není účelem. Hlavní postavou je mladý a začínající pumpař Zdeněk Černý (Jiří Bartoška). Nerozeznávám v něm kriminalistu s tajným úkolem, spíše drzého floutka, který se krutě mstí za nerovnoprávné přijetí do pracovního kolektivu. S funkcí podporučíka to pro mne ztrácí i poslední zbytky elegance, přijatelnosti a svéprávnosti. Hlavním padouchem je vedoucí pumpy Vávra (Josef Vinklář), bohém díky možnostem nadstandardního výdělku. Milovník krásy se oddává rozkoší přístupného mládí, na ostatní myslet netřeba. Dalším členem obsluhy vytížené pumpy je ing. Jiří Stejskal (Miroslav Moravec), decentní intelektuál. A Mojmír Karafa (Jiří Krampol), důvěřivě submisivní karatista a milovník božského Káji. Nejvýznamnější ženskou postavou je svačinářka Bobina (Karolina Slunéčková), kultivovaná vznešenost minulosti, nachytaná na švestkách třídní nepravosti. Výraznější postavou je Lojza Dvořák (Václav Lohniský), černé svědomí vypečené kumpanie. A Josef Beneš (Jan Schánilec), Vávrův všehoschopný bratranec na černou práci. Z dalších rolí: mladá lízátka hochštaplera Vávry Ivana (Jaroslava Pohlová) a Květa (Alena Pohlová), Karafova finančně náročná a nevěrná manželka Dana (Brigita Hausnerová), vychytralý advokát Malý (Jan Přeučil), bezelstná úřednice OPBH Eva Semerádová (Gabriela Osvaldová), neopatrný řezník Franta (Jan Kuželka), Zdeňkův otec a neodbytný prodavač fotoaparátů (Jiří Pleskot), či žoviální náměstek ředitele Benziny (Adolf Filip). Stále věřím, že označení kriminalista u postavy Černého se ocitlo omylem. Děj je nezajímavý, charaktery povrchní, pohnutky nedostatečné, zážitek plytký. Fuka nebyl zručný filmař, nebyl ani průměrným vypravěčem. Pumpaře si příště již odpustím. (26.03.2018)