Úsměv Mony Lisy

Úsměv Mony Lisy je úsměvný film ukazující americké maloměšťáctví, povrchnost a snobství padesátých let. Klidné vody velmi konzervativní univerzity Wellesley nabourá milá, ale nijak zvlášť výrazná Julia Roberts, aby změnila život čttyřem studentkám, které Julii s klidem válcují. Kirsten Dunts byla jako Betty skvělá. Hrála naprosto přesvědčivě z manželství zklamanou ženu, která potřebuje pokořit někoho jiného, aby si sama nepřipadala nejhůř. Julia Stiles nedostala moc prostoru a vlastně ani neměla moc co hrát. Maggie Gyllenhaal mi byla z celé čtveřice asi nejbližší. A poslední Connie, s přehnaně malým sebevědomím, která nakonec dopadne lépe než Betty. Úsměv je poklidný, ale ne nudný. Jeden z nejlepších vánočních filmů. A Topher Grace je ve své miniroli opravdu roztomilý:) (29.07.2007)

Obsah filmu je klasický otřepaný příběh učitelky, která si získala třídu potížistek, ale kladem je jeho zasazení do prostředí školy, která vychovává ženy k dokonalosti, kdy získají paradoxně skvělé vzdělání, aby pak doma uvařily včas večeři a postaraly se o domácnost. Velmi příjemnou změnou byla Kirsten Dunst v roli naprosto odporné mladé ženy. (01.07.2007)

Hollywoodske klišé, na ktoré sa ale dobre pozerá. Dnes by snímok zaujal určité vrstvy ešte viac, ako pred 20timi rokmi. Všetci vieme, ako dnešná doba funguje a na akých princípoch stojí. Keďže ide o komerčný produkt, nieje tu miesto na nejaké to laškovanie s divákmi a ide len o trblietavé divadielko so slušnými hereckými výkonmi a výpravou. (05.09.2022)

Všestranná herecká ikona Julia Roberts, obklopená talentovanou omladinou (u mě vede Maggie Gyllenhaal a její požitkářka Giselle) tu učí navzdory zavedeným tradicím mladé naivní dívky rozhodovat se samostatně, nebýt jen dokonalou manželkou, nýbrž sama sebou a smýšlet podle svého uvážení. Nejen jak praví knihy. Coby nová a nutno podotknout svobodomyslná profesorka dějin umění Katherine přichází na konzervativní univerzitu, kde se výkvět ženské inteligence učí přes růžové brýle tomu, jak to dneska nejen ve zmiňovaném manželství funguje. Jsme na počátku upjatých padesátých let a prosadit svou bude ještě hodně těžký oříšek. Nebo vlastně ne? Scénáristé totiž z látky, která neví, čím chce být, udělaly relativně jednoznačnou záležitost – tudíž dívky budou profesorku milovat, pánové kolem obletovat, vše se nakonec urovná atp. Dramatické momenty střídají ty rozverné, každopádně je nutné uznat, že se idylické výjevy scénáristům povedly. I režie není špatná. Nejednou proklepnutý Brit Mike Newell ví, kde je třeba přitlačit na pilu, jakou hudbou (ta je ostatně výborná) obalit solidně napsané dialogy. Prostě všechno jede v osvědčených kolejích, postavy jsou vymezené na jednorozměrné typy, leccos se jen naťukne nebo povrchně přejede a šup k něčemu veselejšímu. Ostatně i u stěžejního výtvarného umění se tu udělá jen takový naivní přelet a jede se dál.. proč ne, někomu to tak vyhovuje a i já si zpříjemnil necelé dvě hodinky. (23.11.2009)

Svobodomyslný učitel s nejasnou minulostí, záporným vztahem k autoritám a naopak kladným vztahem ke svému oboru, který svou životní i profesní filosofií naprosto zásadně ovlivní některé studenty. Mona Lise Smile je feministickou variací Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Oba filmy mají společné i téma nalezení vlastní osobnosti a role v budoucím životě – zatímco u mladíků ze Společnosti mrtvých básníků jde o to co a jak budou po skončení univerzity dělat, studentky z Mona Lisa Smile řeší existenční problém možnosti postavit se před tuto volbu. Rigidní americkou poválečnou společností vštěpovaná role manželky a domácí puťky (monogamie a rodina nade vše) se jeví jako jediná možná „volba“. Univerzita je elitní plemenářský závod, který produkuje vzdělané ženušky – přesně takové které si vybírá úspěšně graduovaný student ze Společnosti mrtvých básníků. Výtvarné umění má být klíčem k nalezení sebe sama – skrz nekanonickou interpretaci klasických děl se hrdinky učí samostatnému myšlení, které nelze spoutat konvencemi. Zatímco ve Společnosti mrtvých básníků byla poezie opravdu živým a funkčním nástrojem sebenalezení, je v Mona Lisa Smile výtvarné umění pouze znouzectností – jedinou fungující scénou je odhalení obrazu Pollocka, který působí ve strnulém protředí filmu opravdu jako zjevení. (11.10.2006)