Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1953 přijede Katherine Watsonová učit umění na dívčí univerzitu Wellesley. Jako mladá učitelka je šokovaná realitou této prestižní školy, její zkostnatělostí, upjatou morálkou a zastaralými názory. Pro dívky není určeno samostatné myšlení, protože jim poví učebnice, co si mají myslet a dokonce i jaké umění se jim má líbit. Ale co je horší, většina vyučujících i samotné studentky pokládají za nejvyšší životní metu svatbu. Po svatbě se stanou hospodyňkami, budou pečovat o domácnost, připravovat manželovi jídlo, a veškeré vzdělání, kterého dosáhly, je jim pak zcela k ničemu. Katherine má pocit, že dívky na universitě jen zabíjí čas, než se stanou profesionálními manželkami. Nechtějí se svým vzděláním něčeho dosáhnout, nechtějí pracovat, nechtějí dál studovat a budovat si kariéru. Protože žena, která se brzy nevdá, ta je neúspěšná, prohrála, žádná si přeci nepřeje nic jiného… nebo snad ano? A tak začne mladá učitelka studentkám ukazovat, že ne každému se líbí to samé umění, že každý může mít jiný názor i jiné životní cíle. Její počínání popouzí mladou studentku Betty. Ta je ukázkou dokonalé ženy, brojí proti antikoncepci, jejím jediným životním snem je manželství a dům, ve kterém je pračka a sušička. V posledním ročníku studia se provdala a její manželství není šťastné, jenže to si ona nechce přiznat. Jen o to víc poukazuje na nevhodné chování ostatních studentek, školní zdravotnice i učitelek. Zdá se, že když není šťastná Betty, nepřeje štěstí ani druhým. Protože Betty musí být šťastná, dosáhla přeci všeho, co kdy chtěla, má krásný dům, úspěšného muže, i tu pračku se sušičkou. Musí se jen usmívat a dobře reprezentovat ideál ženství. Jako Mona Lisa, vypadá šťastná, protože se usmívá. Znamená ale úsměv vždy štěstí? (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (220)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Už ve filmech Stávka a Čmuchalky jsme společně s Kirsten Dunst poznali slasti a strasti života náctiletých v 60. a 70. letech, nyní se vracíme obloukem do 50. le a opět díky Kirsten prožíváme mnoho paradoxů jedné epochy. Kdeže se nalézala ta demokratická pokroková společnost USA pár let do 2. světové? V pravěku, vážení. ()

flanker.27 odpad!

všechny recenze uživatele

Varování: Tento komentář je genderově nevyvážený a může vyvolat u části populace nepříjemné pocity. Úsměv Julie Roberts není ani trochu záhadný, aby sváděl k rozličným výkladům. Již teď jsem celý žhavý na její cestu do Evropy, kde bude tato žena s velkým Ž bourat hradby, aby je nahradila (svými) myšlenkami. Na feministických filmech mě fascinuje ta logika, kdy se žádá respektovat ženu jaká chce být, zatímco jen se chlap trochu liší od ideálu, "už se odcizujeme." Stálé kvákání o respektu, aniž by samy nějaký byly schopné dát. Tragédie. "Role, pro kterou jsou ženy zrozeny." Možná jim to ještě nikdo nevysvětlil, ale my chlapi za ně opravdu rodit nebudeme. Nazdar. ()

Reklama

Dudek odpad!

všechny recenze uživatele

Moje v poslední době čím dál oblíbenější Julia Roberts zklamala na plné čáře. Jako hlavní postava nefunguje tak jak by měla. Scénář jí dává docela velký prostor, ale ona působí spíše takovým zadupaným dojmem. Ve vyhrocených chvílích jsem jí vůbec nevěřil, mnohem lépe jí seděla klidná fáze příběhu, například scéna, kdy hrála se svými studentkami hru na pravdu. Prakticky mohu říct, že ji překonávají v hereckém projevu skoro všichni. Scénář je příliš plytký a ani Mike Newell jej nezvedá svou řemeslností o moc výše. Zajímavé lokace, které měly být jedním z hlavních lákadel jsou též příliš zazděné a nevýrazné. Úsměv Mony Lisy není zrovna vzorkem funkčního filmu. Až na jednu, dvě scény a jednu výborně napsanou postavu nemá absolutně co nabídnout. Jediným kladem tak zůstavá - alespoň pro mě překvapivě skvěle hrající - Kirsten Dunst, která od samotného začátku přebírá roli tahouna příběhu a jedině s ní se stávají vyhrocené chvíli opravdu funkčními (může za to i velmi dobře napsaná postava - v porovnání s ostatními). Ale vraťme se ke scénáři. Hlavní linie příběhu je nezajímavá a rozhodně nepůsobí dojmem, že by mohla udržet diváka u televizních obrazovek. Vedlejší linky jsou o poznání lepší, ale scénárista do nich vchází skoro stejně rychle jako je opouští. Příběh postrádá větší soudržnost a na romantickou komedii překvapuje i přílišným soustředěním na hlavní hrdinku a její práci - nikoli soukromí. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Julie Roberts je mi tu po dlouhé době dokonce příjemnou postavou, která chce ve své době něco změnit a pomoct tak svým žákyním. Ze začátku je nepochopena, ale na konci je obdivována. Rozhodně předvídatelný film, ale je příjemný na tolik, že mu jeho chybičky odpustíte a budete rádi sledovat dobu, která je naštěstí již pryč. ()

01Zuzana10 

všechny recenze uživatele

3 a pol *. Zaujímavé a zároveň obyčajné. Príjemné. Čím? Zaujímavé kombináciou 50-te roky, postavenie žien v tej dobe, umenie, škola. Obyčajné príbehom, kedy sa zo zatracovaného stane hviezda, občasnými obohratými rečami o umení, hľadaním "vlastnej cesty životom".. Ale asi potrebujeme časť klišé aby sme film prijali, pozerali, mali radi charaktery, takže tiež príjemné. Je zaujímavé sledovať z povzdálí probém, pred akým stáli vtedy dievčatá, navracať sa do 50-tych rokov. __Čo sa mi ešte páčilo - zopár pôsobivých záberov, super kľúčová scéna 1. hodiny, občasný šarm Dominica Westa a fajn babinec známych herečiek... ()

Galerie (62)

Zajímavosti (6)

  • Během taneční scény hraje harvardská kapela písničku "Istanbul" - je to opravdová harvardská skupina, která si říká "Din and Tonics". (HappySmile)
  • Aby se Julia Roberts připravila na svou roli, navštěvovala přednášky umění a historie na univerzitě v New Yorku. Hlavní představitelky pak strávily před natáčením 2 týdny v dívčí škole. (HappySmile)
  • Producenti chtěli původně pro film použít Bryan Mawr College, nakonec ale využili Wellesley College. (HappySmile)

Reklama

Reklama