Zkoušky z dospělosti

Přinejmenším rozsahem vkusný seriál, jehož děj je realitě blíž než cokoliv z prvorepublikových cukráren nebo z dnešních ulic, zahrad a ordinací. Chrudim, Štorkánova a Bednářova scénáristická práce, sociální aspekt ( v socialistické společnosti - sic !), škála typů (chybí už jen Váleček) a převážně živé herecké výkony. K tomu trochu Adamcovy režijní chtěnosti a ♫ porce Štaidlova falzetového oslizla ... Ale je pravda, že méně elitní gymnaziální třídy v té době ve skutečnosti řešily spíše výhody steroidů při tělesném vývoji. Věčné pedagogické dilema: -"To přece nejde: žít s nima a myslet si, že jsou to hajlzové!" (02.02.2013)

"Všimněte si studenti, že když člověk lže, je to vidět na jeho fyziognomii." Madurídu již mám nějaké to desetiletí za sebou, hudba Ládi Štaidla mě nikdy nepřiváděla do extáze a kalhotky mé první školní lásky již dávno ztratily původní barvu, ale trocha nostalgie ve mně přesto je. Zejména ve chvílích, kdy ve třídě bylo hrobové ticho, protože nikdo nechtěl rozčílit doběla svého nejlepšího přítele - soudruha kantora. Na tohle mohou současní učitelé vzpomínat jen se slzou v oku. A abych nezapomněl, tak ten seriál je celkem o ničem. (22.06.2018)

V začátku úvodního dílu seriálu sledujeme odvážnou plující kameru beze střihů, která nás seznamuje s oblastí děje a koloritem maloměsta. Vše plyne jako inovativní videoklip k orchestrální Best of horšího z bratrů Štaidlů. Plynulé přenesení děje na ples ukazuje rozlévání karbonizovaného vinného produktu do do litrových okrasných číší. Na druhé straně, ale vidíme výběrové cuvée polabských Grand Cru. Mezitím se naparují normalizační herecké naděje ve své poslední dekádě a ukazují svojí prkennou druhou tvář. Stranou A jako když hudba utne a desku již nikdo neobrátí. Rychlý střih zhustí atmosféru do školních lavic maturitních písemek. Zde pro mne děj skončil a dále již seriál nesleduji neboť u mě nevyvolal očekávanou sentimentalitu a doplnění chybějících střípku mé rané dospělosti.. (20.06.2018)

Socialistický seriál, při jehož sledování se mi vždycky ztopoří aura a všechny čakry. Něco tak trapného a blbého jsem snad ještě neviděl. Čenský hraje závodně tenis za Tělovýchovnou Jednotu Transporta Chrudim a je na to jaksepatří pyšný, zajišťuje mu to obdiv u vrstevnic. Poznámka na okraj: fajnšmekři na filmovou trapnost jistě ocení, že při tenisovém zápase byl Čečenský dablován kaskadérem, zblízka záběr na něj, jak se připravuje na podání a pak záběry zeshora na hru, kde zády ke kameře hraje tenisový kaskadér v Čenského teplákové bundě, musíte uznat, že je to mazané. Co tu máme dál - někdo tu jako argument na podporu tohoto veledíla zmiňoval pěkné Krbové prsa, to ano, ale vždy s nevkusně zařízlou podprdou a navíc to byla taková divná svazácká lama. Antonín Navrátil se své role pitomce Žaluda s fixací na dalekohled zhostil na výbornou, líbilo se mi třeba, jak balil třídní krasavici a to tím způsobem, že jí pozval na procházku po rozkopaném městě a zatímco skákali ve výkopech, tak se jí snažil zalichotit řečmi o tom, že podle něj je Chrudim daleko lepší než Chomutov, odkud se sem přistěhoval. Pak je tu ještě třídní básnířka hnusná jak prdel, avantgardní pizda, rebelující, přehrávající, mizerně zahraná (nemůže například normálně sníst zmrzlinu, musí jí bagrovat jak neandrtálec), Pešek Juřička, holka s jebákem “Pani profesorko, já jsem se vás jenom na něco chtěla zeptat, proč vy jste taková… taková… (jaká?)…já ani nevim jak bych to řekla, prostě… taková hrozně správná?“, Vránová + Teplý => rodina v hmotné nouzi („já jsem dokonce byla prodat i krev, jenomže oni teď za ní dávaj bonboniéru.“), pod obrazem soudruha prezidenta Gustáva Husáka soudružka učitelka Balzerová rozdá maturitní otázky:“…dvě žákyně píší téma číslo čtyři, to je ‚brigádnická činnost členů SSM na naší škole‘...“, Trojan senior v instalatérském plášti v přestrojení za primáře.... ÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ (vyju). Ovšem soundtrack, ten je velmi pěkný: K maturitě fůra starostí, miluji tě křičím radostí, mozek znova vnímat přestává, kantorova slůvka laskavá ou, ou, ou. Flinta v žitě, průšvih konečná, miluji tě vzpoura zbytečná. U všech všady, znám ty rady vážení, o tom co se v mládí naučíš. Spím jak špalek dál jsem dalek zmoudření, jež se mění v úctu k papučím. A tak zvon,zvon,zvon, zvon posledního zvonění, přeci zvon zvon, zvon, zvon v tuto chvíli pramení. K maturitě léty dotlačen, miluji tě,píšu do mračen. Žralok v botě, víno nakyslé, o životě vím už taky své ou,ou,ou. V naivitě džín či ve froté, miluji tě brácho živote, s kůží zdravou,projdu vřavou zkoušení, všechny o tom záhy přesvědčím, něčím budu navzdor trudům vážení, i když nevím stále ještě čím, i když nevím stále ještě čím. Ó jééé... (14.05.2012)

Ve své době to bylo něco jako Beverly Hills 90210 po česku, nevzpomínám si na jiný se seriál ze středoškolského prostředí z těch dob. Socialismus s trochu lidskou tváří :-) Docela komická je představa tvůrců, co tehdy poslouchali osmnáctiletí teenageři: " starýho, dobrýho Bobka, Láďu Štaidla Muzikoterapii a Discobolos dvojku".... (06.03.2009)