Planeta opic

Francouzskej spisovatel Pierre Boulle (20. 2. 1912 – 30. 1. 1994) napsal celou řadu románů a některý z nich jsem i čet, například „Malajská kariéra“ (Le Sacrilège malais) z roku 1951 nebo „Most přes řeku Kwai“ (Le Pont de la rivière Kwaï) z roku 1952. Je rovněž autorem knihy „La Planète des singes“, která ve Francii vyšla 17. května 1963. A tenhle román byl vydán poprvý v češtině 2. července 1970 v nakladatelství Československý spisovatel s titulem „Planeta opic“. Čet jsem ho a musím konstatovat, že začátek i konec románu jsou dosti odlišný od jeho filmový verze. Navíc, ZÁVĚR TÝHLE KNIHY JE MNOHEM VÍCE DĚSIVĚJŠÍ A NEUVĚŘITELNĚ ŠOKUJÍCÍ OPROTI FILMU. Ti, co román „Planeta opic“ četli, vědí, o čem to tady píšu, že? Dá se tedy konstatovat, že tento americkej FILM BYL POUZE INSPIROVÁN STEJNOJMENNÝM ROMÁNEM. Celý drama začíná tím, že vesmírná loď má technickou závadu a havaruje do jezera na neznámý planetě. Posádku, která byla palubním počítačem probuzena z hibernace, tvoří: George Taylor (herec Charlton Heston), Dodge (herec Jeff Burton) a Landon (herec Robert Gunner). Kosmonauti odhadují, že nechtěně přistáli v systému Bellatrix v Orionu, 300 světelných let od jejich domovské Sluneční soustavy. Než trojice astronautů opustila potápějící se plavidlo, přečetla si na lodním chronometru současný datum: 25. listopadu 3978 – dva tisíce šest let po svém odletu v roce 1972. Pak si jdou zaplavat a mezitím jejich oblečení ukradnou němí primitivní lidé. Krátce nato ozbrojené gorily zaútočí na kukuřičné pole, kde lidé sbírají potravu. Taylor je postřelen do krku, když je spolu s ostatními zajat. Dodge je zabit a Landon v chaosu upadne do bezvědomí. Všichni živí jsou gorilami odvedeni do Opičího města (Ape City). Taylor postupně zjišťuje, že na týhle planetě vládnou opice, který jsou rozděleny do společenskejch kast: šimpanzi, orangutani a gorily. A lidé žijí v divoký přírodě a neumí mluvit, proto jsou jejich nadvládou právě opice, který jsou celkem inteligentní a navíc hovořit umí. Časem Taylor zahlídne svýho vesmírnýho kolegu Landona, kterýnu však opice provedly lobotomii a není schopen komunikovat. Setkává se s různejma opicema, například Dr. Cornelius (herec Roddy McDowall), Dr. Zira (herečka Kim Hunter) nebo Dr. Zaius (herec Maurice Evans). Taylor je držen ve vězení, v němž jsou i další lidé – ti však neumí mluvit. Do jeho vězeňský klece je dána žena se jménem Nova (herečka Linda Harrison), s níž se může dorozumívat jen rukama a nohama. Cornelius a Zira umožní oběma útěk z vězení a Taylor a Nova se vydají do Zakázaný zóny (Forbidden Zone), kam opice nesmí. Když tak spolu kráčí po písčitý pláži, moře šumí a Taylor najde v kamenný jeskyni u moře artefakty jako zubní protézy, brýle, srdeční chlopeň nebo mluvící lidskou panenku. Taylor a Nova pak jedou po pobřeží na koni. V samotným závěru filmu zahlédne Taylor z písku vykukovat zbytek Sochy svobody (Statue of Liberty) a v ten moment mu to všechno dojde: tato údajně cizí planeta je ve skutečnosti Zemí, ještě dlouho po apokalyptický jaderný válce. V tu chvíli klečí na písčitým pobřeží a křičí: „Oh my God. I'm back. I'm home. All the time, it was... We finally really did it. You Maniacs! You blew it up! Ah, damn you! God damn you all to hell! (Ach můj bože. Jsem zpátky. Jsem doma. Celou tu dobu to bylo ... Konečně se nám to opravdu povedlo. Vy maniaci! Vyhodili jste to do vzduchu! Ah, k čertu s vámi! Bůh vás všechny zatrať!). Tohle vesmírný drama je nejlepším počinem ze všech deseti celovečerních filmů na téma „opic“, pokud počítáme i zatím poslední opičí příspěvek „Království: Planeta opic“ (Kingdom of the Planet of the Apes) s premiérou v květnu 2024. Snímek „Planet of the Apes“ se stopáží 112 minut natočil americkej režisér, producent a herec Franklin J. Schaffner (30. 5. 1920 – 2. 7. 1989), jehož jméno zdobí pohyblivý obrázky jako třeba „Motýlek“ (1973) nebo „Hoši z Brazílie“ (1978). Celosvětová premiéra americkýho dramatu „Planet of the Apes“ se uskutečnila 8. února 1968 v New Yorku. Do československejch kin snímek „Planeta opic“ vstoupil v premiéře 14. července 1970. (06.03.2024) (méně) (více)

Planeta opic je na povrchu už zestárlé sci-fi, které svými tehdejšími kostýmy je lehce pro smích, na druhou stranu to je také promyšlený film, který počáteční výsměch sklízí ze stolu a konečný zvrat vysvětluje vše. Během prvních deseti minut jsem byl filmu otevřený, bohužel však jsem se nemohl ubránit dojmu, že je to všechno až moc hloupé. Lidé putují vesmírem a někde v roce 3000 dorazí na planetu podobné Zemi. Tato planeta je posetá pouštěmi, lesy, džunglemi či vodními plochami, stejně jako Země, plus tu je dýchatelná atmosféra. Na této planetě však žijí mluvící opic, které se projíždějí na koních, mluví anglicky a používají střelné zbraně silně se podobajícím těm lidským. Celé toto sledování tohoto světa je prostě přitroublé, ale nezkušený divák, jako já, to sleduje a hledá v tom to, co film dělá tak ikonickým. Ono, tím, že je film tak starý, tak jsem si při něm jenom říkal, že je to starý film, měli malý rozpočet, a proto si nedovolili prořídit něco futuristického či něco, co by se od té lidské společnosti trochu lišilo. Naprosto jsem ignoroval tyto dílčí detaily v domnění, že to tehdy kvůli penězům a tehdejší době nešlo, a proto to vypadá tak hloupé. Jenže ono to všechno bylo úmyslné a já si uvědomil, jaký idiot jsem byl, že jsem si to všechno neuvědomil. Doslova a do písmene do očí bijící vysvětlení všeho je přesto tak neviditelné. V průběhu sledování filmu jsem měl pocit, že je to poměrně dobré sci-fi a že v té době bylo daleko lepší, prostě už zestárlo. Jenomže jak přišel zvrat, tak veškeré námitky, které jsem k filmu ve spojitosti s worldbuildingem a idejí, že lidé v budoucnosti bojují na jiné planetě s opicemi, měl, tak byly pryč. Neříkám, že je to dokonalé sci-fi, přece jen mu drtivou kritiku odpustíte až s příchodem zvratu, což je na jednu stranu dobře, ale i lehce chyba. Film se drží lepšího průměru a každou minutou se to zlepšuje, bohužel však divák sleduje poměrně dobrý film a až na konci tento film vyskočí o level víš, a divák si uvědomí, že to špatný film není. Sice tu vychvaluji pouze a jen zvrat, který všechno zachránil, ale on i ten příběh filmu není k zahození´. Ano, může se to zdát všechno už moc staré a k smíchu, ale třeba scéna ze soudní síně patří mezi nejlepší části filmu. Člověk tu nemá žádné práva a vše, co řekne, je otočeno proti němu, což můžeme trošku vidět i dnes. Jednotlivé dialogy, kde už jde do tuhého a řeší se tu osud našeho hrdiny, tak jsou zajímavé, ale vše vyvrcholí až ten dokonalý zvrat, který film povyšuje. Děj je sám o sobě celkem dobrý potažmo i dialogy, ale vše stojí na tom zvratu, který, jak říkám, vše vyzdvihuje a bez něj by to byl pouze celkem dobrý film. Na druhou stranu příběh je konzistentní a dokáže stát sám o sobě, akorát ten zvrat tomu dává to, co příběh zpětně nakopne. Přesuneme se k hereckým výkonům, kde asi jediná chvála pochopitelně půjde Charletonovi Hestovi, který tu dokázal předvést beznadějného a agresivního člověka, který se z planety za každou cenu musí dostat. Z technické stránky se vrhneme na výpravu, kde musím tvůrce pochválit za občasně pěkné scenérie. Kamera tu je místy kvalitní a zaujme. To samé platí i o hudbě s tou výjimkou, že je po celou dobu velmi dobrá a ne jen výjimečně. Chvála musí jít i maskám, kde se maskéři opravdu vyřádili a toho Oscara si zasloužili. Vím, dnes už tyt masky vypadají směšně, zvlášť když by se dnes použilo cgi, které by vykouzlilo daleko lepší výsledek. Jenže tenkrát bylo cgi v plenkách a maskéři tuto pozici zastávali místo nich. Na tu dobu se jedná o opravdu kvalitní práci maskérů, kterou chválím. Celkově se jedná o ikonické sci-fi, které se v průběhu reflektuje, jako „jen“ dobré sci-fi, které však s příchodem zvratu vše objasňuje a většina mé kritika šla s tímto zvratem pryč. Btw se podle mého názoru jedná o jeden z nejlepších filmových zvratů historie. Známka: 8/10 (21.05.2024) (méně) (více)