Zamrzlá země

Tarantinovský propletenec příběhů z šedé zóny společnosti, ovšem seversky řádně depresivní a bezútěšný. Ta bezvýchodnost byla tak naléhavě autentická, že jsem si chvílemi až říkal, že i ve Finsku přece musí také někdy vyjít slunce. Ale nevyšlo. Kauzální řetězec, jehož prvohybatelem byla padělaná pětiseteurovka, byl neúprosně civilní, žádná přehnaná akce, žádné efektní střihové přechody či záběry kamer, žádné cool hlášky, pouze civilní běh života, v němž stojí vedle sebe existenční i existenciální. Drsná země - Paha maa...další z úhlů pohledů na to, proč je právě v severských státech největší míra sebevražd... (26.07.2009)

Jen velmi vzdáleně by mohl připomínat tenhle film některé české emancipované počiny posledních let, ale Paha maa si na nic nehraje a pro pobavení diváka neshazuje sebe sama, je o životě a život, jak známo, píše neuvěřitelnější ságy než zdivočelý scénárista. Tady jsou příběhy pospojovány principem domina, do kterého "cvrnkne" jedna po domácku vyrobená bankovka a pak už se člověk nestačí divit, jak tato banalita zasáhne do už tak trudných životů jednotlivých aktérů. Pro mě to byl zcela výjimečný zážitek. (19.01.2007)

Neuvěřitelně pozérská sociální depka, která má tendence vršit katastrofy do té míry, až se z tragédie stává fraška. Inspirace Tolstým i celková snaha proniknout pod povrch sociální mizérie zůstávají jen vyumělkovaným tvůrčím gestem - sice režijně dobře zvládnutým, ale místy až úsměvně přearanžovaným. Bude to znít nefér, ale Louhimies by si měl pustit Mraky odtáhly a podívat se, jak se dá podobný žánr dělat čistě, bez rádoby-naturalistického machrování a krkolomného přehánění. A pak by si měl znovu pustit Magnólii a nakoukat, jak že se to má s možností ignorovat v podobném filmu náhodu, absurditu a konstrukt a vydávat ho za sociální realismus "s přidanou vypravěčskou hodnotou". Navrch by se ještě poučil, že pokud splétám osudy několika postav, měl bych to dělat důsledně a méně utilitaristicky. Na "citlivého humanistu" se režisér a scenárista chová až překvapivě cynicky, když některé postavy jednorázově zneužívá pro svůj bohulibý záměr ukázat zlý a nehostinný svět okraje. Obdobný případ jako česká Poupata, film, který je tak zakoukaný do mizérie svých postav, že mu uniká všechno okolo. Bohužel právě to okolo je nejpodstatnější. (23.03.2013)

Zamrzlá země začala a já si říkal, že jsem radši měl jít setřít podlahu. Když už jsem myslel, že to bude každou chvilku končit a mrknul na hodinky, které ukazovaly teprve třicátou minutu, měl jsem už v jedné ruce smeták a druhou se natahoval pro hadru. Jenže pak se to nějak záhadně zlomilo, začaly do sebe zapadat nejdřív střípky, pak střepy, až do sebe zapadlo úplně všechno. Nevím, jestli je tohle běžný finský folklór nebo jestli jim prostě jen jebe z tý věčný kosy, ale z výletu do země Suomi si nakonec odvážím moc hezké čtyři suvenýry. (Challenge Tour 2015, film č.14) (13.04.2015)

Čirá beznaděj a deprese zfilmovaná do několika dějství v rámci proplétajících se osudů několika lidí a to tak, jak to umí zachytit pravděpodobně pouze severská kinematografie. Stačí pár desítek minut a je jasné, že zde není sebemenší šance na něco byť jen trošku pozitivního. Alkoholismus, drogy, zločin, nešťastné náhody a to vše šikovně namixováno tak, jak to umí pouze sám život, tj. v takovém nešťastném sledu, že si budete na gauči v jednom kuse zoufat. Produkce, neúprosná režisérská dikce, které žene celý film do jasně určené depresivní noty, ale i přesvědčivé obsazení, herecké výkony, počasí a lokace dělají na filmu své kouzlo. Tohle rozhodně nedoporučuji citlivým divákům s větší, než malou dávkou empatie uvnitř... (14.09.2014)