Plechová kavalerie

Horovat na filmovou kvalitu seriálu lze těžko. Kamera je inovátorská, vlastně docela akční. Kameraman se nebrání prudkým nájezdům na detail ksichtů herců. Pak tu máme velký výskyt neherců. Ty ovšem tvořila banda jezeďáků, kterou klidně nechali tvůrci tlemit se bezostyšně do kamery. Pak tu máme Hanzlíka, kterému jdou monteráci a pasáčci krav naprosto skvěle. Mnoho dalších skvělých herců a komunistu Moučku. Vše odpovídá době vzniku, nemám s tím problém. Ideologicky je to ovšem jasně vyšitej seriál na míru smutné doby. Když celkem sympatický Hartl odmítl lehároš u moře, protože chce raději s brigádou JZD a hloupé mamičce, která jeho nadšení nerozumí odpověděl hned v úvodu seriálu vzdorovitým mlčením, věděl jsem, že je zaděláno na průser. Když se pak jézeďáci nakýblovali do hospody se slovy, že mají nějakou brigádu u prdele, bylo ještě veselo, ale jak se do toho vložili komunisti, bylo po srandě a šlo se s křečovitým úsměvem připomínající Jokerův odporný škleb makat. To vše během "pilotního" dílu. Jsem rád, že ta doba je pryč a s ní i tyto nesmyslně vychovávající seriály, které lidi milovali jako osinu v prdeli. Jednu hvězdu za to, že je to celé s odstupem let tak trochu vtipné a člověk si oddychne, že jeho děti nemusejí žít v něčem takovém. (13.07.2011)

Plechová kavalérie ukazuje snad nejlíp, že to s těmi scénáristickými schopnostmi Jaroslava Dietla nebylo ve skutečnosti tak slavné, jak se traduje, že jeho "znalectví" obyčejných lidí a jejich každodenních problémů je mýtus, který se zbortí v okamžiku, kdy začneme víc do hloubky zkoumat psychologii jeho postav a jejich vzájemné (zejména milostné) interakce. Zbyde nám něco, co dnes můžeme konzumovat pouze jako nechtěnou parodii schopnou vyvolat potoky slz smíchu. Jak jinak než parodii brát od stolu z pera vycucané epizody ze života kombajnérů "bojujících o zrno" (a občas proti pribináčkům)? Jak jinak než parodii brát např. Hanzlíkovu postavu "sukničkáře" Vildy Muclingera, který by ve své červené havajské košili, ve které chodí, pracuje, jí i spí, mohl umění lásky "vyučovat na Karlovce"...? (Scéna, v níž svádí svou bytnou (Geprtová) - výjimečně v košili bílé - je bezkonkurečním kabaretním vrcholem celého seriálu). Jak jinak než parodii brát celý motiv boje za uznání autority, když hlavní postavou je tak neprůbojná figurka, jakou představuje Víťa Kubánek? Komičnost byla ze strany tvůrců jistě v mnoha ohledech záměrná a odpovídá tomu funkce některých postav (viz skvělí Menšík, Filipovský aj.), ale ryzí směšnost tryská především ze scénáristické marnosti (u níž jsou bizarní zápletky pouze jedním z projevů). A pokud to nebyl vyloženě subverzivní Dietlův & Dudkův záměr (čemuž moc nevěřím), seriál kromě toho dokonale manifestuje zoufalou nekompetentnost pod vládou jedné strany. Podobně jako např. v Zákonech pohybu se zde bez obalu ukazuje všudypřítomné podvádění, nepořádek a špína (zrezlé plechy kombajnů), příšerná infrastruktura, špatné zásobování, machismus a ryze nesoudružské vztahy... Pěkná ilustrace normalizačního marastu, která tehdy prošla jen díky klapkám na očích.__ Faktem je, že Plechová kavalérie byla propadákem už ve své době: Rudé právo tehdy seriál odbylo jako neúspěch, který "rezignuje na všechno náročnější" a že si vystačí "s něčím na způsob kulisy" [RP, 9.2.1980, s. 5], dobový komentář v Tvorbě pak dále zmiňuje "pseudokonfliktnost zápletek", "pohádkový svár dobra a zla" a "figurkaření namísto vytváření plnokrevných, životných postav" [Tvorba, 9.1.1980, s. 6] a bohyně české kritiky Mirka Spáčilová tehdy natvrdo napsala, že Plechová kavalérie je "jedním z nejslabších seriálů původní tvorby, které se v poslední době objevily na obrazovce" [MF, 29.12.1979, s. 7]. Ostatně jak moc mimo tento seriál (i jeho autoři) byl už tenkrát, naznačuje vážně míněná úvaha samotného Dietla o tom, proč nepřítomnost hlavní ženské postavy nahrazuje licitovaný mariáš: "zdá se mi, že ten mariáš sem strašně patří, že je to ten střelný prach, který voní každému mužskému" [Květy, 20.12.1979, s 47]. Toto je ten pověstný skvělý vypravěč a znalec obyčejného člověka...? Hvězdička za ty slzy smíchu. (14.11.2020)

Seriál je opravdu blboučký. Ono přeci jen natočit něco smysluplného o sklízení polí a roztáhnout to na 7 dílů dá trochu zabrat. Neurazí herecké výkony, režie není z nejhorších. Jenže z hovna bič neupleteš. Dietl opět selhává na poli vztahovém. Nevím jestli mi přišel vtipnější Hartl a Kořínková či Haničinec a Švorcová. (21.12.2010)

Kvalitní scénář (ne jako ty dnešní omleté komerční sračky) a samozřejmě dobří herci. Třeba Jiří Samek jako Bohouš Straka je naprosto perfektní záporňák. Celkově povedený seriál, který by si rozhodně zasloužil lepší ocenění. Jelikož byl natočen za komunistů a je o pracujících lidech, tak zdejší rozumbradové samozřejmě házejí odpady a myslí si, jak jsou ohromně chytří. Ale že by bez zemědělců neměli co žrát, to jim jaksi nedochází. A vzhledem k úrovni našeho zemědělství možná opravdu brzy co žrát nebude. Pak se budou moci ukájet americkýma sračkama o hráčích na burze nebo o úspěšných podnikatelích... (23.03.2018)

Ani zrno nazmar, i když ta tvůrčí půda prorostla odolným plevelem. Pánové Dietl & Dudek vejdou do dějin jako geniální agitátoři na socialistických polích, na nichž se odehrává podstatná část tohoto seriálu, který ukazoval, kam to lze dotáhnout, když máte vůli, odhodlání a dobrý kombajn. V silném hereckém ansámblu není slabých hereckých výkonů, avšak snad ze všech herců je cítit faleš a hrané přesvědčení zemědělce oddaného socialismu. Nechci jmenovat, kteří herci byli natolik ve svých výkonech nesnesitelní, a tak to shrnu v jeden celek farizejů, kteří by v čase normalizačních změn hráli i zadarmo, aby se zviditelnili. Ostřílený režisér Jaroslav Dudek tentokrát režijně selhal po řemeslné stránce a brilantně věrohodný scenárista Jaroslav Dietl ve snaze vzdát poctu kuchařům, prodavačkám a zkrátka všem profesím dělnické povahy, tak v žádném případě nesměl opomenout kolchoz a zemědělství jako takové, protože ukázat na polích práci kombajnistů, kterak brilantně na nových strojích sklízejí úrodu, je věc záslužná a komu čest, tomu čest, soudruzi. Něco tak úděsně blbého se jen tak nevidí. A to nemluvím o tom, jak to bylo poplatné době. Vzdát práci čest formou seriálu ani tak nevadí, ale klidně se doprostřed scény mohl v každé epizodě postavit otep slámy a vyšlo by to nastejno. Vždyt i ta hrající si kotata vyplnující přestávky ve vysílání, byla tehdy záživnější, než hrátky kombajnérů v čase žní a malin přezrálých. Soudržnost a oddanost osouložit každého kombajnéra z party v Nepomuku vládními papaláši, bylo z hlediska vytváření a dodržování socialistických závazků přímo aktem neocenitelným, a v podstatě ne vždy proveditelným. V létě, potažmo v době žní, se stmívá přece jen později, a tak by každá nepřístojnost na poli byla už z dálky vidět. Ovšem jít souložit mimo pole a za kombajn nelze, protože se musí dbát na družbu a vše stěžuje fakt, že ne každý kombajnér je ochoten ve své pracovní době dodržovat závazky vůči straně. Proto byl poměr mezi muži a ženami v tomto seriálu tak vyvážený a kdo nešel do páru, tak si to pak zodpovídal před komisí a dlouhou dobu si v seriálech ani neškrtl. Mám pocit, že většina herců by se místo účinkování v takové pokleslé slátanině raději nechala mlátit cepem po zádech a vsadila by se s kolegy o to, kdo dá první výpověď, tak na toho za odměnu čeká facka. Facku si však měli dát všichni, kdo se podíleli na téhle agro kravině. A že jich nebylo zrovna málo těch zasloužilých a národních umělců, co potom kritizovali to, v čem hráli. Ale tehdy byli vůbec rádi, že v něčem hrají. Mé hodnocení: 0% (20.05.2014)