VOD (1)
Série(7) / Epizody(61)
Obsahy(2)
Tento břitký seriál sleduje napjaté životy skupiny teenagerů v posledních dvou letech střední školy. (Netflix)
Recenze (390)
Jasný důkaz toho, že i člověk který čte J.P.-Sartra může být kokot, že zlatá mládež nemá kromě trávy a vodky nic společného, že souložit učitelku psychologie se nevyplácí, že i dneska se dá natočit rozumný teen-seriál. Po druhém shlédnutí obou sérií zvyšuji na čtyři, protože se mi líbí, jak seriál pracuje s emocemi a rozumně, ne zbytečně a nenásilně dávkuje( za doprovodu skvěle vybraných songů) kritické situace. ()
typicky britsky osobitý seriál o partě teenagerů, který je místy dost přitažený za vlasy, ale jako celek stojí pevně nohama na zemi, takže vůbec není problém se do většiny postav a jejich strastí či radostí vcítit.. kvalitativně jsou první i druhá série na podobné úrovni, ačkoli se obě sezóny dost liší, zejména právě tím, že v té druhé je spousta situací hnána příliš do extrémů daleko za hranice uvěřitelnosti, i když je fakt, že to seriálu nijak výrazně neškodí.. největším problémem je tak mírně kolísavá kvalita jednotlivých dílů, jelikož se střídají výborné epizody, které člověk zhltne, ani neví jak, s těmi slabšími, u kterých to dá trochu víc práce.. finále druhé série pak dost symbolicky naznačuje, že všechno jednou končí, čímž se po dvou sériích loučíme s touhle bandou, aby její místo zaujala nové generace.. no a já po vzoru hlavních hrdinů se seriálem taky končím, jelikož si nechci zkazit chuť po vlastně dost vydařených dvou sezónách.. 4* P.S.: tohle sedlo v závěru druhé série jak prdel na hrnec.. a tohle ve finále té první ostatně taky.. :) ()
Konečně někomu došlo, že seriálům o šťastné mládeži z vyšších vrstev už odzvonilo. Britové přišli se Skins, seriálem o mládeži ze střední třídy, která má k té šťastné daleko. Je to mnohdy depresivní, působí to místy reálně, místy surreálně, postavy se točí v začarovaném kruhu nejen partnerských vztahů, na jeden díl minimálně deset hlášek. První dvě řady jsem zhlédnul na jeden zátah za dva dny...to ani jinak nešlo, protože Skins se mi dostaly hned prvním dílem nemálo pod kůži a je naprosto neuvěřitelné, jakým vývojem postavy za 19 dílů prošly. Tím chci naznačit, že co se týče toho hlavního jádra, byly to opravdové bytosti, u kterých se tvůrci vyvarovali přílišnému schematizování. Vývoj dějový typický pro seriál, některé díly jsou přímo skvělé, některé mírně nudné. Co mi ale nepřišlo vůbec patřičné, jakým stylem byl vážný tón v některých momentech odlehčen (nic proti odlehčení jako takovému). Ten kontrast dramatu a někdy až absurdní grotesky působil moc necitelně. Proto to tentokrát neženu do plného počtu, ale těsně pod. I když bych právě kvůli Tonymu, Chelle a Maxxiemu strašně rád... ()
První 2 série byly naprosto geniální... Ve 3. nastoupila nová generace postav a došlo ke znatelnému úpadku. 4. série se ovšem opět vrací na vrchol a třeba teď sedmý díl mi vyrazil dech... Jedná se o kombinaci hned několika velmi zajímavých prvků. Předně se jedná o docela realistickou sondu do života náctiletých, hlavní postavy pijí, kouří, hulí, zobou pilulky. Tenhle realismus je spojený se způsobem jednotlivých epizod, které se obvykle věnují jakési psychologické drobnokresbě jedné postavy, poznáváme tak její rodinu, život... tím je seriál obvykle dost pestrý, často se zde pracuje s nějakou psychologickou realisčností, věrohodností, ale zároveň s dostatečně divácky vstřícnými motivy. Vedle toho se zde objevují zas absurdní a nerealistické věci, které seriál doplňují k dokonalosti... Výsledkem je seriál, který neuvěřitelně pobaví, ale i vzbudí velmi silné emoce (některé díly mají na seriál skutečně nezvyklou sílu), drama a komedie... Ve výsledku nelze nic vytknout (krom zmíněné 3. série, což je omyl, který byl napraven). ()
Galerie (265)
Zajímavosti (69)
- Na stene v Tonyho (Nicholas Hoult) izbe môžeme v prvej epizóde vidieť zavesený zmenšený plagát filmu Blow-up (1966). (nirvana91)
- V 9. epizodě 2. série s názvem ''Cassie'' si Cassie (Hannah Murray) čte příznačně knihu 'The Edible Woman" od Margaret Atwood, román o anorexii a o tom, jak často vzniká, když si žená připadá neatraktivní. (GreatestFan)
- V 3. epizodě 1. série s návzem ''Jal'' se Jalin (Larissa Wilson) otec hláskoval ''Ronnie'', ale na plakátu v domě je napsané ''Ronny''. (GreatestFan)
Tenhle seriál pro mě trpí stejným problémem jako Doctor Who - když si člověk zvykne a oblíbí si jednu (re)generaci, tak je následně vyměněna za (re)generaci další. Britové jsou na tohle nějací úchylní. První generace(1. a 2. řada): První řada naprosto dokonalá. Tragédie, tíživost a beznadějnost životů hlavních postav je postavena do konstrastu s humorem chvílemi až neskutečně šíleným, ujetým, úchylným a absurdním. Každá epizoda vypráví minipříběh s vlastní pointou točící se okolo jedné z hlavních postav, který pak zapadá do celkově promyšleného konceptu celé první série a vrcholí posledními dvěma epizodami. U druhé řady jsem měl z počátku pocit, že seriál měl původně končit řadou první a že už je to jen přidávání kaše. Po pár dílech se ale i druhá řada řádsky rozjela a jediné, co mě trochu mrzelo, bylo, že už z ní člověk nemá takový zvláštní pocit jako z té první. Bylo přidáno na dramatu a příběhu na úkor té beznadějnosti a absurdního humoru, které byly tak typické pro řadu první. Nicméně přišlo několik momentů, u kterých by si psychicky slabší jedinec asi i pobrečel a závěr a loučení se starou partou už bylo opravdu hodně silné a seriál tak mohl opět klidně skončit. Druhá generace(3. a 4. řada): Třetí řada byla podstatně slabší než předešlé a přišlo mi, že se koncepčně trochu změnil styl vyprávění. Nové postavy ovšem dobré - mladý Adama, Cook správný skoro chuligán, lehce autistický JJ. Ale ačkoli byla třetí řada slabší, její vyvrcholení v posledních třech dílech se povedlo. Čtvrtá řada začala vcelku drasticky a depresivně, přičemž se v tomhle duchu nesla prakticky celá, za což jsem byl rád, protože se to opět přiblížilo atmosféře první generace a to i opětovným zvýšením počtu humorných situací. Jednotlivé díly se opět více zaměřily na osobní život, problémy a dilemata jednotlivých postav a všechno opět vyvrcholilo v posledních dvou dílech (závěr sedmičky a Naomiino vyznání v osmičce mě vážně rozesraly). A teď si zase zvykat na novou partu, grrrr. Třetí generace(5. a 6. řada): Inu, co si budeme namlouvat. Poslední generace je jednoznačně nejslabší - ať už humorem, postavami nebo příběhem. Dvě třetiny postav jsou už od začátku značně nesympatické a chovají se jak dementi a řeší kraviny, kdežto postavy jako metloš Rich (jehož metalácky založená epizoda v páté řadě zakončená písní Fear of the dark od Maidenů byla spolu s jeho epizodou v řadě šesté tím nejlepším, co třetí generace nabídla), který je ze třetí generace asi nejlepší, či vidlák Alo, dostali (hlavně v řadě 6.) trestuhodně málo prostoru. 7. řada: Osobně nechápu, proč do závěrečné řady vybrali Effy, Cassie a Cooka. Cooka chápu, je to jedna z nejlepších postav a poslední dvojdíl věnovaný jemu bylo maso. Dvojdíl s Effy byl taky hodně silný a v podstatě jediné, co mi na něm vadilo, byla právě Effy, protože jí jsem nikdy rád moc neměl. Respektive měl, ale jen v první generaci, když nemluvila. Prostřední dvojdíl týkající se Cassie byl úplná nuda, kdy alespoň něčeho zajímavého bylo dosaženo na konci tím, že ze sympatické postavy fotografa nakonec udělají naprostého dementa. () (méně) (více)