Karamazovi

Silné látce, která by se utáhla ‚sama‘, vtisknul Zelenka velmi specifickou visáž, jenž se pohybuje na hranici mezi ryzím artem a čímsi ‚jiným‘, po čem tolik většina u českého filmu volá. Za to, jak se celá záležitost dokázala oprostit od divadelnosti – nenechat se táhnout od (jinak bez výjimky špičkových) herců, ale střihem, kamerou a hlavně hudbou tomu dát osobitý filmový tvar – Zelenkovi tleskám ve stoje. Jeden z nejlepších českých filmů za hodně dlouhou dobu nazpět. Bravo! (12.02.2009)

Dostojevského fikce plná rozsáhlých popisných pasáží, košatého vyjadřování a filozofických úvah jde tak trochu mimo mě. Četl jsem, ale určitě ne dobrovolně. Pražští herci z Dejvického divadla zrovna přijeli do krakovských oceláren sehrát adaptaci náročné hry. Čeká je tovární generálka, hrají jak o život, přičemž tu a tam tvůrci přihodí krátké epizody z „reality“. Továrna s odstavenými stroji je atraktivním prostředím, kterému navíc další body přinášejí samotní herci. Výsledek má své kvality, ač si nemyslím, že zrovna tenhle ojedinělý Zelenkův kus slupne „běžný“ divák. Filmové zjevení ano, mně se ale nestrefilo do vkusu. (15.02.2020)

„Člověk pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení! A přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk bohem, přestane platit jakýkoliv zákon. VŠECHNO BUDE DOVOLENO!“ Na úvod pár superlatívov. Karamazovi sú bez pochyby jedným z najzásadnejších a nebojím sa povedať, že i najlepších českých porevolučných filmov, ktorý hravo prekonáva vysoké kontinentálne štandardy a stavia sa na absolútnu špičku európskej produkcie posledných rokov. Sú zároveň divácky vysoko záživným experimentom, skúmajúcim dialektický vzťah spoločenských otázok k dobe a zároveň hranice fikčného sveta, divadla, filmu a reality. Zelenkovi nemožno uprieť režijnú genialitu, s akou uchopil tento po každej strane dokonale obrúsený sémantický drahokam. Absolútne vystihnutie vznešenej divadelnej tragiky sa pretína s miznúcimi okrajmi javiska, ktoré sa približuje k človeku. Apriórne kritiky, ktoré sa na film zniesli kvôli zasadeniu do súčasnosti, zvolenému prostrediu a "rušivému" konfliktu mimo hru sú chybné. Sú to totiž práve Dostojevského motívy, ktoré plynulo prechádzajú a rezonujú v skutočných životoch hercov. Preto nemožno chápať tieto dve línie, teda divadlo a "realita" ako rozlíšené a sústrediť sa len na jednu, pretože spolu splývajú a len v jednote utvárajú ten skutočný význam. Svoje miesto tu právoplatne má zriedkavý Zelenkovský humor (tá jeho bizarná odroda, ako poznáme i z jeho predchádzajúcich filmov, avšak hercom presne, ba až civilne sedí) i smútok, stret tradície a modernity postindustriálnej spoločnosti (továreň, ktorej ideologický zámer bol porazený), reflektovanie súboja ľudského materializmu a viery v Boha o dušu človeka vo všetkých odtieňoch. Vyzdvihnúť musím i strhujúcu prácu s kamerou a scénou, kde každá rekvizita dostáva významovú hĺbku a použitie niektorých zariadení továrne vyráža dych. Nezabúda sa však ani na emócie - tie sú ťažiskovým bodom stretu fikcie a skutočnosti, ktorý naplno exploduje v drtivom katarznom závere. Nekompromisné pedantné opus magnum Petra Zelenku s excelentným obsadením, ktoré mi dalo riadne do tela. 100% (15.01.2015)

Mohl bych parafrázovat svůj komentář na Venkovského učitele a sepsat něco ve smyslu: A pak tvrďte, že současný evropský film je mrtev. Nebudu se však zbytečně opakovat a naprosto nekriticky napíšu (když už je tedy dle Dostojevského vše dovoleno), že Karamazovi jsou spolu s Tornatoreho Neznámou doposavad nejlepší film nového tisíciletí vzešlý z evropské pevninské části. Ve výsledku to jistě spoustě diváků bude připadat jen jako dvojhodinová reklama na Dejvické divadlo (a s tím lze jen těžko rozporovat), ale na rozdíl od reklamy na Kalich (ano, Kvaska) je tohle vpravdě světová ukázka možností a schopností aktuálně nejlepší pražské scény. Až tak jednoduché to je. Věřte či nevěřte nebo si klidně i nesouhlaste. Dejvicím zdar! A dobrým filmům tuplem. (22.06.2008)