Sirotčinec

Něco, co mě úplně minulo v případě Faunova labyrintu, mě dostihlo v Sirotčinci. To křehké napětí mezi dětským světem, intimním rodinným dramatem a iracionální vírou ve svět "za naším světem" tu funguje brilantně, i proto, že Bayona navozuje atmosféru přesvědčivě, lehce a s nutnou porcí pomrkávání nad "pokleslostí" téhle tak trochu viktoriánské historky. Někdy mu ujede ruka luxusně (epizoda s bábou, co to dostane do ksichtu, frenetické pátrání po synkovi, provázené odstřihy na bouřící moře - není ten film španělský?), většinou je ale velmi uměřený a chytrý - pomalé jízdy kamery na fungují mnohem lépe než prudké střihy. Sirotčinec jsem si zamiloval, včetně závěru, kde popravdě taky mohl někdo jemně střihnout. (30.01.2013)

Hororů není nikdo dost, zvláště těch dobrých a originálních, Španělská filmařina mě míjí mílovými kroky, snad na skvělou výjimku Faunův Labyrint, v které má také prsty Del Toro. „Sirotčinec“ je poctivý horor, k budování atmosféry používá staré dobré známe finty a zase nějak moc nepřekvapí, atmosféra je pořádně hustá, párkrát se určitě leknete a pocítíte napětí/strach. Největší slabina filmu je dosti pomalé vyprávění, které jsem tam trochu snižuje celkovou působivost snímku, proti hereckým výkonům nemám sebemenší výtky, akorát ta originální španělština s titulky byla docela nezvyklá a možná mě i ona sem tam vytrhávala ze soustředění…konec byl trochu zmatený a špatně vygradovaný…7/10* (14.04.2008)

Velice mrazivý horor, respektive silně mysteriózní film. I když tu někdo nazývá film šablonovitým a téma obehraným, moc podobných filmů mi na mysl nepřichází, snad jen velmi, velmi vzdáleně The Others. V názoru na originalitu musím souhlasit s kleopatrou. Pokud někomu nepřišel film děsivý, nechci nic namítat, ale jak už jsem si mnohokrát ověřil, u takovýchto filmů dosti záleží na době a situaci, ve kterých se na ně díváte. Pokud se budete dívat jako já, v noci, po tmě a sami, se zvukem řádně zesíleným, budete jistě přimraženi do svého vyhřátého křesílka. Je zde mnoho velice chytrých a rafinovaných lekaček, které vás dozajista překvapí, a při kterých vás nemálo zamrazí. Rozhodně jeden z nejlepších filmů podobného typu, na jaký jsem v poslední době narazil. Ale abych jen nechválil, musím dodat, proč nakonec šla jedna hvězdička dolu. Byl tím bohužel závěr. Vše až po nalezení chlapce dokonalé, ale pak mi prostě nesedl ten jaksi až přeslazený a utěšující, sice i přesto velice smutný, konec, který ze mě to mrazení, umocňované během filmu, téměř odvál a dodal mi pocit jakéhosi zadostiučinění. Ale myslím, že pro velkou část diváků je takový závěr naopak mnohem příznivější, než nějaký temný, krutý a ponurý. Nakonec je to tak na 85%. Mohu jen vřele doporučit. (15.06.2008)

Mix vsetkeho mozneho od Omenu az po Los Otros a mozno este aj nieco navrch. To nebol kompliment, ale ani vycitka, iba konstatovanie, ze na mna to neucinkovalo (dokonca ani "sanka" mi pri sanke nepadla...). Navyse v sekvenciach hry bolo smutne to, ze hru hraju iba postavy vo filme a nie s nimi aj divak, ktory jednotlive indicie nema sancu za tak kratku chvilu spoznat a zasadit do rozvijajuceho sa vzorca. Dokonale naplnanie osvedcenych zanrovych postupov budovania strachu isli prave vdaka odhadnutelnosti mimo mna, vratane zaverecnej pointy. Profesionalne natocena, dobre zahrana, ovsem nijak prevratna zalezitost. (14.03.2008)

Evropa teď v hororovém žánru dokonale válcuje zbaběle remakující Spojené státy. Vpravdě ideální ukázkou jsou tituly z britských ostrovů, od severských filmařů a právě ze (na první pohled) slunného Španělska. Je tu totiž potemnělá, hezky postaru a klasicky pojatá duchařina, která zamrazí o poznání více než všelijaké amputace, vřeštící teenageři a litry nekontrolovatelně stříkající krve. Především ale precizní řemeslo, které je spíše než hororem velmi vydařenou rodinnou tragédií. Sympatická Laura v ní má zvláštní citové pouto k sirotčinci, ve kterém vyrůstala a který by nyní ráda předělala na dětský domov pro různě nemocné a handicapované děti. Nic velkého, „jen“ pomoc několika dětem s nemilým údělem. S manželem Carlosem, chápavým lékařem a adoptovaným synkem Simónem, nevyléčitelně nemocným snílkem a čiperou, se tak vrací na místa, která jí dala pevné základy do života. Jenže tohle rozvrzané místo není tak úplně v pořádku. Začne to Simónovými neviditelnými kamarády a podivnou sociální pracovnicí, skončí bezmocným hledáním ztraceného rodinného štěstí. Nejednou si vzpomeneme na snímek Ti druzí Alejandra Amenábara, jindy na fantasy úniky režisérova „učitele“ (a producenta snímku) Guillerma del Tora, možná i na nějaký ten klasický Hitchcockův thriller. I když nás hororová klišé tu a tam pozvednout ze židle, tak je mnohem více důvodů k radosti. Je to zejména způsobené naprosto DOKONALOU atmosférou, velice jemně budovanou, která má gradaci už od úvodních titulků (které jsou navíc nesmírně svěží a originální) a tohle vrzající schodiště a rezavý kolotoč si budete v houstnoucím průběhu děje pamatovat ještě dlouho po finálním zúčtování. Velice potěší i herecké výkony, včetně těch okrajových. Nelze přehlédnout například věrohodného Fernanda Caya coby Carlose, v hlavní roli se ale dějí úžasné věci. Belén Rueda (oscarový Hlas moře) je totiž bojovná a křehká zároveň, ideální představitelka silné ženy, která se nehodlá smířit s rezignujícím okolím. Nezbývá než čekat, s čím celovečerní debutant Juan Antonio Bayona přijde příště.. (02.12.2009)