Sirotčinec

Je pouze otázkou času kdy Juan Antonio Bayona nebude potřebovat ke zviditelnění svého filmu jméno producenta Guillerma del Tora. Takový talent prostě nemůže zapadnout. Místy sice ještě staví formu nad obsah, ale to ani v nejmenším neznamená, že by ho nějak opomínal či snad dokonce zanedbával. Atmosféra je perfektní. Ne přímo strašidelná, ale taková ta příjemně mrazivá (což neznamená, že mi párkrát řádně nezatrnulo). Velký podíl na ní má dokonalá hudba Fernanda Velázqueze a úžasná ruchová stránka filmu. Španělsko se na tento typ horrorů snad specializuje. Vyloženě geniální je pasáž s moderním médiem - ač je pro film nepodstatná. Co potěší je závěr. Ani ne tak (ne)pointa jako spíše jeho krása. Kdyby si byl Bayona více ohlídal tempo v některých pasážích (čtěte zkrátil to o deset minut), tak se dalo uvažovat i o vyšším hodnocení. Pomyslné absolutorium si tak odnáší aspoň Belén Rueda za hlavní roli. (21.03.2008)

Ducharsky horor, ktory do vycerpaneho podzanru vlial novu krv a to napriek tomu, ze dejovo ani v najmensom neprekvapi. Jeho sila je hlavne v konkretnych , velmi originalnych mrazivych scenach, ktore nam pripomenu, ako velmi sme sa pri ducharskych hororoch bali v casoch, ked slavne kusy ako Kruh, alebo Ti druhy este neboli niekolkonasobne vykradnute a sparodovane. A to sa ceni. Dost mozne, ze sa teraz dockame dalsej vlny ducharskych hororov, ktore nam to zasa na nejaku dobu znechutia. (7/10) (14.10.2008)

Tyhle španělský filmy maj takovou zvláštní mysteriózní atmosféru, která se mi fakt strašně líbí, krom toho Del torův rukopis je na tom taky hodně znát. Možná to neni úplně horor, kterej by nějakej děsil, ale že je celkem mrazivej to už říct můžu a hlavně má skvělej příběh s parádním nečekaným zakončením a pointou (09.03.2008)

Duchařské příběhy jsou po ŠESTÉM SMYSLU čím dál tím fádnější, stavící na ve většině připadech odhadnutelné pointě a zbytečně komplikovaném, větvícím se ději. Přitom přimost pohádkových vyprávění na dobrou noc nemusí vždy sloužit k tomu, aby nás blechy štípaly celou noc, ale abychom ji probděli a báli se, že nás ty blechy sežerou celé._____ Trochu mě sice mrzí, že ve variaci na petero-panovské vyprávění se značně morbidní a černohumorně zábavnou pointou není využita spodní podvratná linka o "bující sexualitě", ale když se prostřednictvím toho komentuje únikovost horrorově-pohádkového žánru, proč ne?_____ Výrazně lepší a chytřejší, s lépe zvládnutými "třecími plochami" (žánrovými) než FAUNŮV LABYRINT. To proto, že se stylistická předvídatelnost (aneb jak jízdami kamer, svícením a užitím hudby a posílením zvukových efektů docílit patřičného efektu na divákovi učebnicovou metodou) užívá k vyřčení toho, že horror a pohádka jedno jest jsou, když oba žánry mají terapeutický účinek na diváka. 90% (13.03.2008)

Já nezestárnu…jako moji nový kamarádi…. Dětské hry. Bože.. MILUJI duchařské horory!! Napětí nastupuje od počátku a přesto, že se není čeho bát, nejsem v klidu. Tam je den (u mě noc) a přesto mi přeběhne mráz po zádech! V NOCI BY NIKDO NEMĚL CHODIT SÁM – chce se mi zvolat! To ale všichni víme. Já navíc i to, že domov bych si z bývalého SIROTČINCE neudělal. Jednoduše shrnuto: tak nějak si to představuji, zvlášť když představitelka hlavní role B.Rueda je výborná. Bohužel finále, které se nese v duchu překvapivých konců (ve kterých má každá nová pointa cenu zlata) ovlivňuje mé konečné hodnocení. Je to mezi 3* až 4*. Ale vzhledem k tomu, že když jsem se ubíral ke spánku a měl jsem divný pocit že nejsem sám, jdu výš. Jeden totiž nikdy neví… (06.09.2008)