El orfanato
Sirotinec
The Orphanage
The Orphanage
The Orphanage
The Orphanage
Režie:
J.A. BayonaScénář:
Sergio G. SánchezKamera:
Óscar FauraHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Belén Rueda, Fernando Cayo, Geraldine Chaplin, Mabel Rivera, Edgar Vivar, Roger Príncep, Andrés Gertrúdix, Montserrat Carulla, Óscar CasasVOD (1)
Obsahy(2)
Mrtvé děti si chtějí hrát... Laura vyrůstala v sirotčinci na mořském pobřeží a po třiceti letech se spolu s manželem a synem vrací do míst dětství. Ráda by znovu otevřela opuštěný ústav jako domov pro postižené děti. Její syn se však na novém místě začíná chovat zvláštně a Laura se pomalu přesvědčuje, že starý dům má své hrůzostrašné tajemství, o kterém neměla ani potuchy! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (968)
Už jsem přivykla faktu, že mě vyděsí spíš scéna v muzikálu než v hororu a to, ať se odevzdávám sebesubmisivněji, ale fantasticky vypointovanému El Orfanatu pšenka vykvetla. Belén Rueda jako žalem šílená matka, atmosféra ponurého domu, Geraldina a její duchařské intermezzo, zvraty, zvuky ... jedna ňamka na druhou a tady se dočítám, že to není originální ?! V tom zaujetí mi to uniklo. 4,5*. ()
Po dlouho dlouhé době se objevil horor, kde netečou potoky krve, nepadají hlavy po stovkách, ale přitom svojí tajemnou atmosférou rozehranou na minimálním prostoru dokáže uržet napětí a několikrát diváka pořádně polekat. A přestože scénář není zas tak moc originální a půjčuje si nápady z vícera podobných filmů, jeho zpracování se povedlo na výbornou, navíc Belén Rueda je výborná jako hysterická matka, která dodává hororu navíc ještě nový rozměr směřující spíš k dramatu. Jak si vše vyložíme je jen na nás, přestože na konci dostaneme dostatečně uspokojující racionální vysvětlení. ()
V době, kdy se američtí a francouzští režiséři vzájemně trumfují počtem přeřezaných achillovek ve svých hororech, přichází ze Španělska velmi klasicky pojatá duchařina, která všechny ty nabroušené břitvy, ruční a motorové pily spolehlivě tupí svou chytrostí. Stejně jako vizuálně i atmosféricky spřátelený Faunův labyrint, zavádí nás i Sirotčinec na hranici světa fantazie a reality. Zůstává jenom na nás, jak si všechny nadpřirozené jevy vysvětlíme. Jde to i racionálně. Ústřední myšlenka s domem a jeho (ne)živými obyvateli vážně připomíná Ty druhé, ale označovat její následné rozpracování za neoriginální mi přijde hodně neprozíravé. Všechno dění dává dokonalý smysl v rámci obou vymezených světů a jejich protnutí je na horor až nečekaně dojemné. Motiv pátrání najednou získává nový rozměr – matka nehledala adoptovaného syna, ale cestu k němu. Hororovými fanoušky bude Sirotčinec nejspíš přijat jako ne dost děsivý a příliš pocitový, mně poměr scén „blíží se infarkt“ (včetně nečekané parafráze Osvícení) a „řekni mi, kdo jsi a co chceš“ (včetně zábavných her ve stylu počítačových adventur) naprosto vyhovoval. Nečekejte horor, čekejte dobrý film, a pět hvězdiček vám nebude připadat jako přestřelené hodnocení. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Adrian, vincent, kikuka, wipeout, Martyr ()
Od jisté doby my připadne, že určité horory buď vychází z anebo se inspirují Shyamalanem. Buď jak buď, proč ne, když se to nemíjí účinkem. 90%. ()
Bravo. Španělé opět dokazují své výsadní postavení na hororové scéně. El Orfanato nepřekvapí originálním příběhem, nýbrž silným působením na naše podvědomí, schopností vyvolat opravdový strach a napětí. Na pečlivém a pomalém budování atmosféry celý tento film stojí, divák má nutkání se bát, ačkoli "reálně" není čeho - nejsou zde žádné infarktové lekačky, žádné časté zjevování hrůzných duchů, vše je založeno na zvucích, práci se světlem a tmou a na pohybech kamery. ()
Horory to mají dneska velmi těžké, alespoň u mě teda. Zpravidla si je totiž dávám na noc, aby to mělo ty správný grády a to je právě jádro pudla. V dnešní době se totiž začnu bát sotva ráno otevřu oči a čekám kdy a kde se zase co během dne vysere. Hned od rána se na mě valí slušný dávky strachu. Neukrad mě přes noc nějaký gang autíčko ?? Nenabourám ? Neskončím v zácpě ? Stihnu přijít včas na jednání ? Nepřijdu o klienty ? Nezmlátí mě někdo na ulici ? Kdo mě dneska okrade ? Nebudu mít v kaslíku moc složenek ? Nepošle mě do prdele má jediná milenka ? Budu mít večer co jíst ? Nejsme díky výrokům prezidenta republiky ve válce s celým světem ? To je jen nepatrná dávka každodenních téměř již povinných strachů. No uznejte sami, že když si pak večer natahnete fajfky k bedně nebo v kině, tak nějaký to hovado se sekyrou v ruce už působí spíše sklidňujícím dojmem. Někdy si dokonce přeju být jeho první obětí a vyřešit tím definitivně ty strašně "výhodný" úroky u hypotéky. Pak jsou, ale horory prosté všech násilných tvorů i netvorů a sázející spíše na psychologickou stránku, jako třeba Sirotčinec. Moje dení strachy sice Sirotčinec netrufnul, ale svou hustou atmosférou jim byl více než vyrovnaným soupeřem. Velká škoda, že film neskončil o 10 minut dříve. Příběh by pak nabral v konečným efektu na mnohem větší síle. Nevadí i díky skvělému herecku výkonu Belén Ruedai jsem si zoufalost matky, která se neche smířit se smrtí svého syna prožil s ní a to se počítá ! ()
Za posledných x rokov ma najviac vystrašili Tí druhí, REC a Diablova chrbtica. Ako to tí Španieli robia? Sirotinec až taký strašidelný nie je, ale rozhodne vie pracovať s "tušením skrytého" a v niektorých scénach spoľahlivo skrúca žalúdok a vyvoláva zimomriavky. Dejovo je síce otrepaný a zdanlivo predvídateľný, no príjemne nepríjemná pointa, herecké výkony a celkové spracovanie ho posúvajú kusisko nad priemer. V rámci súčasnej hororovej tvorby veľmi dobrý kus. 7/10 ()
Povedená žánrovka, bez vážnějších kazů a chybiček, až je vlastně vycizelovaná natolik, že jsem měl pocit dokonalé sterility. Ty rodinné vztahy jsou načrtnuty velmi obšírně, bez jakékoliv intimnosti, tudíž jsem hrdince tu posedlost hledáním syna nevěřil ani minutu. Nutno uznat, že to má své momenty a pointa zdařile překvapí, ale cesta k tomu všemu je formálně až moc průhledná. Lepší 3*. ()
Perfektní duchařina to je především, co jiného si od takovéhoto filmu vlastně vůbec přát. Tak jak se tváří, tak se taky chová, takže účel plní opravdu na jedničku. Guillermo del Toro se opět vyřádil, jako tenkrát v Princi bez království. Jediné, a opravdu je to maličkost co bych rád vytkl, tak je konec. Ten možná mohl být trošku tajuplnější a originálnější. Netvrdím, že to není originální, ale takový konec se na takovýto film rozhodně nehodí. Beztak je to horor, který má výborný námět, tak dobrý, že dlouho jsem lepší nezažil. Duchařiny já mám hrozně rád, a tahle válí na prvním místě za hodně dlouhou dobu. Svůj účel tento film tedy rozhodně splnil na jedničku minimálně. ()
Dobře odvedená žánrová práce, ve které je všechno, co člověk od duchařiny čeká. Ale ani ťuk navíc. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $7,161,284║Tržby Celosvetovo $80,460,000(v Španielsku sa film stal komerčným hitom a zarobil tam slušných $37,725,830 )▐ Tržby za predaj DVD v USA $7,124,846 //počet predaných kusov 385,595║ Tak na horror mi to príde až moc nestrašidelné, skôr mi to príde ako taká dráma, kde všetko pekne vygraduje na samom konci ale to čo sa deje pred finišom moc príbehovej pestrosti neprinesie, lebo povrchná pútavosť témy sa nesie v rovnakej úrovni od začiatku do konca, bez nejakých silných momentiek a hlavne nejakých skutočne temných alebo strašidelných scén čo by tento film niekam nasmerovali. Dej tu je miestamy až nehybne pomalý, hlavná herečka nesympatická a jej prejav nás nedokáže prinútiť uveriť jej trápenie. Veru od tak ospevovaného filmu som čakal viac, výhodou je že aspoň moc netlačí na nejakú samoúčelnú brutalitu čo je dnes u horroroch v móde. /55%/ ()
Něco, co mě úplně minulo v případě Faunova labyrintu, mě dostihlo v Sirotčinci. To křehké napětí mezi dětským světem, intimním rodinným dramatem a iracionální vírou ve svět "za naším světem" tu funguje brilantně, i proto, že Bayona navozuje atmosféru přesvědčivě, lehce a s nutnou porcí pomrkávání nad "pokleslostí" téhle tak trochu viktoriánské historky. Někdy mu ujede ruka luxusně (epizoda s bábou, co to dostane do ksichtu, frenetické pátrání po synkovi, provázené odstřihy na bouřící moře - není ten film španělský?), většinou je ale velmi uměřený a chytrý - pomalé jízdy kamery na fungují mnohem lépe než prudké střihy. Sirotčinec jsem si zamiloval, včetně závěru, kde popravdě taky mohl někdo jemně střihnout. ()
Sirotčinec není klasický horor, ale spíše film o hledání matky s výbornou atmosférou a několika mrazivými momenty, které bohužel nestačí k otitulkování filmu jako hororu. Kdo čeká krev nebo hromadu strachu měl by raději jít na jiný film, protože toho se určitě nedočká. Vedle dobré hudby a ne zrovna nejoriginálnějšího příběhu se režisér a hlavní postava snaží udržet diváka v obavách a očekávání, což se daří tak na půl. Škoda propracovanějších momentů, které by se hodili do opravdového hororu a málo originality, kterou nezachraňuje ani závěr. ()
Scénář: Sergio G. Sánchez .. Slušná bububu pohádka pro odrostlejší, kde požitek kazí pachuť všeho možného, již obehraného. Viděl jsem tam Kruh, Ty Druhé a další známé duchařské "pecky." Nějaké to mrazení v zádech vyvolala jediná scéna a to když do domu dojela skupinka para-vědátorů a rozjel se jejich experiment. Jinak povětšinou průměrné, stavící jen na silném hereckém výkonu (skutečně vynikající Belén Rueda), zasazeném do brilantně učebnicových hrátek se světlem/stínem, kamerou, diváckým očekáváním. Jenže bát se bude leda nováček nebo notorický strašpytel (třeba Rob Roy:-*). ___ Zvláště pětkaři opět přehání a pod nátlakem výrazného stylu zcela ignorují obsah. Z prvního pohledu se může jednat o fantasticky natočený film, z druhého ovšem také o vcelku nudný a pro znalejšího diváka neobjevný počin. ___ Takže pozor, až budete pod nátlakem současného vysokého hodnocení (83% a bude klesat!!) vstupovat s přehnaným natěšením do prostorů Sirotčince. 55%. ()
Mix vsetkeho mozneho od Omenu az po Los Otros a mozno este aj nieco navrch. To nebol kompliment, ale ani vycitka, iba konstatovanie, ze na mna to neucinkovalo (dokonca ani "sanka" mi pri sanke nepadla...). Navyse v sekvenciach hry bolo smutne to, ze hru hraju iba postavy vo filme a nie s nimi aj divak, ktory jednotlive indicie nema sancu za tak kratku chvilu spoznat a zasadit do rozvijajuceho sa vzorca. Dokonale naplnanie osvedcenych zanrovych postupov budovania strachu isli prave vdaka odhadnutelnosti mimo mna, vratane zaverecnej pointy. Profesionalne natocena, dobre zahrana, ovsem nijak prevratna zalezitost. ()
Atmosferický duchařský thriller/horor odkazující až někam k temným původním folklórním pohádkám, které byly přirozeně strašidelné a hororové. Mystérium prokletého domu chytře ohraničuje příznačné uzavřené prostředí, kde je od začátku přítomno neviditelné tajemství, které chce býti odhaleno. Za vyzdvižení stojí (s pohádkou propojující) princip hry zajímavě použitý ve struktuře příběhu, obdobně jako motiv pohádkové knihy Petera Pana, který (stejně jako postavy ve filmu) odmítá zestárnout. Šikovně jsou proti sobě postavena i paradigmata racionálního přístupu k realitě a paradigma připouštějící existenci nadpřirozena (jejich stěžejní střet předznamenává i nejsilnější scénu filmu - médium vydávající se kontaktovat druhou stranu, geniálně zaranžované v metazáběrech kamer, kdy se tým pokouší tento kontakt multimediálně dokumentovat...). Ve filmu byly použity podobné kamerové rastry, jaké bývají ve filmech Guillerma del Tora, který určitě ne náhodu tenhle snímek produkoval. Obrazovost a symbolickou hloubku jeho filmů sice El Orfanato nemá, na to mu schází del Torava mýtotvorná fantasie, ale svou funkci (tedy uchvátit divákovu pozornost a napnout ho mnohdy až k nevydržení) určitě splňuje dokonale. Mám rád španělskou a obecně hispánskou kinematografii a ani El Orfanato (Sirotčinec) mne nezklamalo... ()
Je pouze otázkou času kdy Juan Antonio Bayona nebude potřebovat ke zviditelnění svého filmu jméno producenta Guillerma del Tora. Takový talent prostě nemůže zapadnout. Místy sice ještě staví formu nad obsah, ale to ani v nejmenším neznamená, že by ho nějak opomínal či snad dokonce zanedbával. Atmosféra je perfektní. Ne přímo strašidelná, ale taková ta příjemně mrazivá (což neznamená, že mi párkrát řádně nezatrnulo). Velký podíl na ní má dokonalá hudba Fernanda Velázqueze a úžasná ruchová stránka filmu. Španělsko se na tento typ horrorů snad specializuje. Vyloženě geniální je pasáž s moderním médiem - ač je pro film nepodstatná. Co potěší je závěr. Ani ne tak (ne)pointa jako spíše jeho krása. Kdyby si byl Bayona více ohlídal tempo v některých pasážích (čtěte zkrátil to o deset minut), tak se dalo uvažovat i o vyšším hodnocení. Pomyslné absolutorium si tak odnáší aspoň Belén Rueda za hlavní roli. ()
Duchařské příběhy jsou po ŠESTÉM SMYSLU čím dál tím fádnější, stavící na ve většině připadech odhadnutelné pointě a zbytečně komplikovaném, větvícím se ději. Přitom přimost pohádkových vyprávění na dobrou noc nemusí vždy sloužit k tomu, aby nás blechy štípaly celou noc, ale abychom ji probděli a báli se, že nás ty blechy sežerou celé._____ Trochu mě sice mrzí, že ve variaci na petero-panovské vyprávění se značně morbidní a černohumorně zábavnou pointou není využita spodní podvratná linka o "bující sexualitě", ale když se prostřednictvím toho komentuje únikovost horrorově-pohádkového žánru, proč ne?_____ Výrazně lepší a chytřejší, s lépe zvládnutými "třecími plochami" (žánrovými) než FAUNŮV LABYRINT. To proto, že se stylistická předvídatelnost (aneb jak jízdami kamer, svícením a užitím hudby a posílením zvukových efektů docílit patřičného efektu na divákovi učebnicovou metodou) užívá k vyřčení toho, že horror a pohádka jedno jest jsou, když oba žánry mají terapeutický účinek na diváka. 90% ()
Já nezestárnu…jako moji nový kamarádi…. Dětské hry. Bože.. MILUJI duchařské horory!! Napětí nastupuje od počátku a přesto, že se není čeho bát, nejsem v klidu. Tam je den (u mě noc) a přesto mi přeběhne mráz po zádech! V NOCI BY NIKDO NEMĚL CHODIT SÁM – chce se mi zvolat! To ale všichni víme. Já navíc i to, že domov bych si z bývalého SIROTČINCE neudělal. Jednoduše shrnuto: tak nějak si to představuji, zvlášť když představitelka hlavní role B.Rueda je výborná. Bohužel finále, které se nese v duchu překvapivých konců (ve kterých má každá nová pointa cenu zlata) ovlivňuje mé konečné hodnocení. Je to mezi 3* až 4*. Ale vzhledem k tomu, že když jsem se ubíral ke spánku a měl jsem divný pocit že nejsem sám, jdu výš. Jeden totiž nikdy neví… ()
Související novinky
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (více)
Udělen první "ČSFD Honor Award"
Ve třetím dubnovém týdnu se v Praze uskutečnil koncert filmové hudby Film Music Prague s repertoárem skladeb španělského skladatele Fernanda Velázqueze a dvou Britů ve službách Hollywoodu, Harryho… (více)
Hollywoodští skladatelé v Praze
Hned několik světových premiér obohatí program 4. ročníku festivalu Film Music Prague. V rámci koncertu s názvem Hudba Hollywoodu zazní 23. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina hudební ukázka z… (více)
Bayona vyslyší netvora
Juan Antonio Bayona by se s trochou nadsázky dal označit za španělského Stevena Spielberga. Mladý hitmaker hororovým Sirotčincem i katastrofickým Nic nás nerozdělí trhal domácí rekordy návštěvnosti,… (více)
Kdo již četl některé mé komentáře ví, že horory nepatří k mým oblíbeným žánrům. Nicméně film Sirotčinec svým názvem sliboval tolik zajímavého, že jsem neodolal a jeden večer jsme si jej doma pustili. Po nudnějším začátku v rámci seznamování se s postavami, se po zmizení syna hlavní hrdinky začal odehrávat jeden z nejzajímavějších dramatických a lehce hororových příběhů, jaké jsem kdy viděl. Na rozdíl od jiných strašidelných filmů jsem absolutně netušil co bude dál, jak se matka ztraceného syna zachová, kterým směrem se děj rozvine a jestli bude pátrání úspěšné. Dál jsme sledovali velkolepé duchařské představení bez zbytečně prolité krve a tajemná a notně ponurá atmosféra v bývalém sirotčinci nás zcela pohltila. A ten závěr filmu nasadil všemu tragickou a logickou korunu ! Celý příběh mel prostě hlavu a patu, film v rámci možností slušně odsýpal a dokázal nás přikovat k obrazovce. Dostali jsme tak překvapivě ráznou a příjemnou odpověď na to, co se dá očekávat od Španělsko - Mexické koprodukce. Po třech letech jsme si doma Sirotčinec pustili podruhé a i když kouzlo prvního překvapení či dramatických zvratů bylo pryč, opět jsme si skvělou atmosféru starého domu náležitě užili. Příběh začal představením dětí v sirotčinci, kde bydlela i Laura (Belén Rueda) a pak jsme se přesunuli v čase do její dospělosti, když se do tajemného domu vrátila se svým manželem Carlosem (Fernando Cayo) a adoptivním synem Simonem (Roger Príncep), aby opuštěný a zchátralý sirotčinec zrekonstruovala a vybudovala zde ústav pro postižené děti. Syn Simon si brzy po začátku filmu začal hrát se svými imaginárními kamarády v areálu sirotčince a jeho chování rodiče vysvětlovali jako nadměrnou dětskou fantazii a frustraci z nedostatku kontaktu s dětmi, který byl spojen se změnou jejich bydliště. Laura jednou vzala Simona do jeskyně u pobřeží, kde se Simon seznámil se svým novým, vymyšleným kamarádem Thomasem. Cestou zpět mu vytvářel cestu z mušlí, aby ho Thomas našel a mohli si spolu hrát. V deštivý den navštívil Lauru jistá Benigna Escobeda, která se představila jako sociální pracovnice a předala Lauře složku se Simonovými spisy, ve kterých stálo, že je Simon HIV pozitivní. Laura vyhodila Benignu z domu, poté se s ní ještě nečekaně setkala během noci v zahradní kůlně, ze které Benigna vzápětí utekla. První znepokojující situací ve filmu byla kresba Simona, která ztvárňovala jeho šest imaginárních přátel, přičemž jeden z nich měl přes hlavu masku. Každý z nich měl v ruce hračku a vzápětí Simon začal vysvětlovat Lauře pravidla hry, kterou spolu pravidelně hráli. Hračky si schovávali a podle indicií je zase hledali. Laura sledovala Simona, který urputně nacházel indicie, až nakonec našel svůj poklad, kterým byly mince. Penízky byly vsypány do uzamčeného kuchyňského stolu, kde Laura schovala spisy o Simonovi. Následovala hádka, při níž Simon vyčetl Lauře, že mu zatajila jeho adopci a nemoc. Všechny tyto informace mu prý řekl kamarád Thomas, čili to dítě s kuklou na hlavě. Jednoho dne byl bývalý sirotčinec zrekonstruován a Laura s Carlosem uspořádali zahradní party k slavnostnímu otevření ústavu. Stále uražený Simon zůstal ve svém pokoji, kde se snažil přesvědčit Lauru, že nejdříve jí musí ukázat Thomasův domeček a až poté se půjde přivítat s dětmi na oslavě. Laura mu při další vyvolané hádce uštědřila pohlavek a odešla na zahradu. Později hledala po domě Simona, na chodbě uviděla dětskou postavu s maskou přes hlavu, která přesně odpovídala Simonově kresbě o Thomasovi. Dítě ji zamklo v koupelně a uteklo. Simona se ale nepodařilo nalézt a policie neměla jedinou stopu. Laura s manželem zůstali v domě, ač byla Laura přesvědčená, že se zde dějí podivné věci a především začala věřit Simonovým vidinám o imaginárních kamarádech. Cítila jejich přítomnost, slyšela dětské hlasy i různé zvuky, což pro mne bylo opravdu děsivé. Pak jsme se zase přenesli v čase a v té době byl Simon byl pohřešován už šest měsíců, ale i přesto Laura svůj boj za nalezení a zachránění syna nevzdala. Jednoho dne jela s Carlosem autem a stali se svědkem nehody, když byla nákladní vozem sražena Benigna (Montserrat Carulla), která se v domě představila jako sociální pracovnice. V kočárku, který vezla, Laura našla pletenou panenku, která byla věrnou kopií Thomase v masce. Poté policie našla v bytě Benigny několik videonahrávek a fotek ze sirotčince, kdy Laura byla ještě dítě. Na světlo vyšlo najevo, že Benigna byla jednou z vychovatelek a jejím adoptovaným synem byl právě Thomas. Měl zohyzděný obličej, proto nosil masku a byl izolován od ostatních. Sama Laura neměla ponětí, že Thomas obýval sirotčinec ve stejnou dobu jako ona. Krátce po její adopci byl Thomas nalezen mrtvý v jeskyni, kde se utopil při hře s ostatními dětmi. Zoufalá matka si pozvala do domu medium, kdy pomocí regrese do minulosti zjistila, že pět dětských duší prosí o pomoc a nalezení klidu. Záhy poté, kdy bloumala po domě, našla první indicii hry, kterou ji dříve vysvětloval Simon. Hra ji zavedla ji až do zahradní kůlny, kde našla v pytlích pět dětských tělíček, které patřily Lauřiným kamarádům z dětství. Následně Carlos na manželčinu prosbu opustil sirotčinec a Laura zůstala v domě poslední dva dny, aby se mohla rozloučit s místem jejího dětství. Doopravdy chtěla ale navázat kontakt s mrtvými dětmi, aby jí pomohly najít Simona. Začala s nimi hrát hry z dětství, kdy jí za odměnu navedou do tajemných sklepních dveřích, o kterých nikdo netušil. Byly zataraseny věcmi, které tam naházela, když hledala Simona při zahradní oslavě. Ve sklepení zjistila, že právě zde byl Thomasův domeček, o kterém Simon mluvil, než se ztratil. Pod schody našla mrtvého Simona s Thomasovou maskou na hlavě, který ve tmě spadl ze schodů, když se snažil dostat se ven. Zvuky, které Laura slyšela bezprostředně po jeho zmizení, byl Simon sám. Stejně tak i postava, která jí zamkla v koupelně byl Simon s maskou Thomase, který poté utekl do sklepení. Laura, zdrcená nad osudem, který přinesla Simonovi, vynesla jeho mrtvé tělo do bývalé ložnice dětí a předávkovala se prášky. Umřela se Simonem v náručí a náhle se probudila, v náručí měla živého Simona a po letech se opět setkala s dětmi, které chtěli, aby s nimi už navždy zůstala, s čímž souhlasila. Na úplném konci tohoto filmu po letech přijel Carlos, aby položil na pomník květiny a když se díval z okna sirotčince, slyšel otevřít dveře a tak se podíval se směrem k nim a začal se usmíval. Jak z průběhu děje vyplývá, byl to opravdu film z velkými překvapeními a dusnou atmosférou, která mě opět dostala. Suma sumárum, španělský Sirotčinec ode mne zcela po právu získal pět sirotčích hvězdiček *****. () (méně) (více)