Střepy v hlavě

Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý - mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději. Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe -- Edgar Allan Poe --. Tento týden jsem viděl dva filmy, které se dotknou tématů zrcadel, dvojníků a autonehod, spojených se smrtí. Ten první film nese název Zrcadla, kde se duše mrtvé dívky mstí za svou smrt a druhý film je Chrysalis, kde se setkáváme z dvojníky a taky se smrtí. No a dnes je to film Střepy v hlavě ve kterém jsou dvojníci vystupující ze zrcadel. Spojit tyto tři, v celku průměrné filmy, v jeden celek možná by z toho byl dobrý, až nadprůměrný horor. Gina McVey ( dvojrole - Lena Headey ) v tom má zmatek a bylo docela zajímavé sledovat jak se její osud vyvine. A hlavně, kde je druhá Gina ? Asi nejlépe vystihuje tento film úvodní citát od E. A. Poa. (19.02.2011)

Přes všechny hororové prvky a atributy a zajímavé záběry Londýna a tajuplnou hudbu a ruchy a přese všechny lekačky naprosto chladný film, který ve mně nevyvolal žádné emoce, žádné napětí. Možná proto, že je obsahově vyprázdněný a odnikud nikam nejde. Např. v Omen se dějí nějaké věci, které když se prozradí, dají smysl a ovlivní to jednání postav. Tady se něco děje, co nemá pravidla, ve výsledku nedává smysl a postavy vlastně nijak nejednají. Závěrečná pointa je hezká, ale to v každém dílu Krajních mezí, a je to o hodně kratší. Vlastně ve chvíli, kdy to konečně začalo být zajímavé, tak to skončilo. (04.09.2010)

Soustředěná režie Seana Ellise je v současných žánrových vodách k nezaplacení příjemnou změnou, ne-li přímo zářnou výjimkou, značící mj. komplexní režijní způsobilost. Zvolna budovaná atmosféra skrze rozvážný rytmus a uvážlivou práci s audiovizuálem, bez zaváhání či obvyklých žánrových přečinů a se smyslem pro detail i pro náležitě efektivní provedení takových (v žánru dlouho neiniciovaných, zaprášených) artefaktů typu „opakovaný flashback, rozkrývající zásadní dílek v dosud zastřeném účelu hrdiny“ (viz. Harmonika v Tenkrát na Západě). O to více zamrzí, že scénář neiniciativně staví na již provětrané šabloně, jejímž prohlédnutím film víceméně vyloží všechny karty (nemluvě o závěrečné, rovněž nepůvodní odbočce, po které vyvstávají otázky i tam, kde jich nebylo třeba). 7/10 (03.01.2010)

Dobrých hororov je už ozaj málo a tak som za málo čo vidím šťastný ako z hodiniek ktoré som dostal od krstného otca na prvé sväté prijímanie. Neskutočne sa mi páčila tá tichá atmosféra a nápad akým spôsobom sa príbeh vyvíjal. Síce ma tento horor nijak extra nevystrašil a nie je to typické psycho, no ja som si v tomto filme našiel čo som chcel. Odporúčam pozerať v noci. Pokiaľ bývate v paneláku a chodia vám popod okná MHD-ečká, účinku sa to zrejme minie. (19.09.2011)

Nasaju kouř do plic a nechám ho tam stát, když dostane se do mozku, začne si se mnou hrát, to pak mám zas ty svoje šílený stavy, dělám co mi řeknou ty hlasy z mojí hlavy... Ale jo, mrazivá atmosféra se tomu upřít nedá, příběh docela zajímavý, pár fajn bubu scén a pozadí... ehm, pozadí Londýna, ofkórs, taky pěkný ;-) Ale zároveň i docela nůďa a takovej ten pocit 'who cares', bude vám asi jedno, kdo, kde, kdy a proč. A to není nikdy moc dobře... (19.08.2015)