Dům ďábla

Baby $itter Needed - mzda 666 dolarů týdně a jako bonus rituální vykuchání během zatmění Měsíce! Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou na plné koule zpět! První čtvrthodinku jsou dokonce tak plné, že zabraňují pohybu, pak dlouhou dobu s mírným svrběním bloudí po tajemném domě a to vše jen proto, aby na posledních deset minut rozpoutaly šílený čardáš satanismu, krve a podprahových záběrů.. Levné, ale nikoliv laciné, dbající důsledně na dramatický hudební podkres, retro filmařskou techniku i drobné detaily (telefon se nezvedne po prvním zazvonění, hledání vypínače). Ti West si už jen za odvahu vzdát hold slasherům a haunted house hororům minulého století zaslouží pochvalu - v současné zrychlené době je jeho snímek v rámci žánru zjevením. Jako by nyní automobilka Dodge vyrobila z fungl nových dílů kopii starého známého Challengeru 1970.. Apropo, Tom Noonan je skoro tak děsivý, jako pohled na výpočet internetové kalkulačky odchodu do penze.. (18.07.2012)

Zdá se, že hlavní důvod vzniku tohoto filmu je něčí nostalgie po časech, z jejichž estetiky se mi zvedá kufr. Nemohu se tedy s jeho zálibou tak nějak ztotožnit. Úžasně "umělecké" pohledy na hlavní hrdiny od jejich kotníků, záběry na kráčející nohy bez zbytku těla, tříminutové mučivě pomalé zoomy bez opodstatnění dějem, kompoziční úlety takového druhu, že takhle neladně by netočil ani laik... Ne, prostě ne. Krom toho nesympatičtí úplně všichni herci do jednoho, přehrávající. To, že děvčata jsou blbá, padouši jsou padouští a nikdo jiný tam nehraje se rozumí samosebou. Ale když si odmyslím tuhle stylizaci, která "udělala" celý film, tak to docela šlo. Onen skromný zbyteček. (16.02.2013)

Amerika byla v sedmdesátých letech posedlá okultismem a uctíváním satana. Ne že by byl na každém dvorečku vedle psí boudy nakreslený panenskou krví pentagram, ale tak nějak to patřilo do kultury Spojených států amerických. Vzniklo proto hodně béčkových filmů těžících z tohoto fenoménu. A Ti West je měl asi hodně rád, protože před pár lety vzal kameru, pár tisíc dolarů a natočil poctu tomuto subžánru. A jakou. Můžete se těšit na velmi pomalu budované napětí, kdy kamera skoro až fetišisticky projíždí každým koutem starého a děsivého domu a sleduje při tom mladou a nevinnou hrdinku, na kterou se něco chystá. Pokud chcete lekačku každých pět minut, jděte o dům dál (doslova). Tady je to opravdu o té děsivé atmosféře, které budete muset podlehnout. (25.02.2024)

Poctivo budované napätie. Na tak čistú hororovú hru už dnes ani nie sme zvyknutí (paranormálne aktivity sú pôsobivé, ale sú blaf). Snímka zahanbuje všetky domy a amityvilly, a v perfektne vystihnutých osemdesiatkových šlapajách vzdáva poctu jednej historicej etape žánru. Škoda len toho záveru, ku ktorému sa posúva tak sústredene a s toľkými rastúcimi očakávaniami v divákovi, ktoré nedokáže naplniť, nieto ešte preplniť. (05.12.2011)

Přiznávám, že osmdesátkové horory v malíku zrovna nemám, pokud ale děsí a napínají tak jako The House of the Devil, vzdělání si s chutí doplním. Ti West dosahuje minimem prostředků (jeden dům, jedna dívka, mrtvolné ticho) maximálního efektu - atmosféra houstne každou minutou, každým dalším otevřeným pokojem, každým rozsvíceným světlem a pak se nikdo nemůže divit, že u obyčejného zazvonění telefonu leknutím nadskočíte. Závěrečná desetiminutovka se nese v trochu jiném duchu (nebudu spoilerovat), výsledku ovšem na působivosti neubírá. Spíš naopak. 80% (05.12.2009)