Imaginárium Dr. Parnasse

Nic není věčné, dokonce ani smůla jednoho nešťastníka. Dokázal se přenést přes smrt jedné z hlavních postav a využít tuto událost v herecký koncert čtveřice herců, v jedné jediné roli. Každý je jiný, každý má svůj daný úsek, ale všichni dotváří jednu osobnost. Imaginarium je návratem Terryho k pohádkově laděným filmům a představuje prázdné plátno, na namaloval své šílené i fantastické nápady a vize. Trochu Fausta i náboženství, ale i nekonečná představivost a odsouzení "špatných" vášní. Odtažité a chladné ulice Londýna (a skladišť v okolí) se prolínají s krásou lidské schopnosti tvořit a snít. Papundeklové rekvizity i prostředí Terry přinesl pouze v podobě starého divadla, vše ostatní vyměnil za levné digitální efekty, které neodnese hurikán a studio je dokáže ufinancovat bez krachu. Velká pohádka, ale i životní příběh v kostrbatém provedení s úchvatným "světem za zrcadlem". Více zde. PS:jednou si přeji odejít jako ďábel na konci:)) (28.01.2010)

Imaginárium se řadí k povedenějším Gilliamovým dílům, a ačkoliv se mu již tradiční smůla opět vehementne lepila na paty, problém s úmrtím Heatha Ledgera je elegantně vyřešen. Podobně jako v podceňované Krajině přílivu se zde sází na groteskní fantastiku, tak vlastní celému Gilliamovu dílu. Umělecká díla, která si berou inspiraci z bible obvykle příliš nemusím, protože se svým zdrojovým materiálem nechají často až příliš svázat, ale Gilliam stvořil fiktivní svět, který nikomu nic nedluží. Jednou z nejzajímavějších scén filmu zůstává ta úplně poslední, jejíž význam není jednoduché pochopit. (06.06.2011)

Gilliamův um se plně vyčerpal na vymýšlení, jak obechcat Smrtku, takže není divu, že zbytek je jen mdle navoněný kýč a lá hodně špatný Burton, který zapomínám, už když se na něj dívám. Nabízí se srovnání s Počátkem, který je sám takovým produktem imaginária, narozdíl od tohohle filmu nám ale nenabízí prefabrikovanou fantazii pečlivě opatřenou rozcestníky a iluzi prostoru pro vlastní snění. Nápady Gilliam sice má, ale ukočírovat je neumí. (31.08.2010)

Přesněji *** + * ( za výtvarnou stránku světa za Zrcadlem) = ****. Gilliamovy filmy mám rád, zejména jeho M.Pythonův smysl života, Zloděje času, Brazil, 12 opic, Krále rybáře a Dobrodružství Barona Prášila. Na Imaginárium jsem se velmi těšil, to je většinou chyba - těšit se příliš, a proto mě nepřepadlo extatické vidění Matky Terezy, anóbrž mě přepadly mírné rozpaky. Zatraceně, herci výborní - zjm.H.Ledger-nechť je mu země lehká -, hudba skvělá, kamera úžasná, svět za Zrcadlem fascinující a Tom Waits v roli Ďábla nemá chybu, jelikož on tím Ďáblem prostě je....tož kde se stala chyba? Já nevím, celé je to nějaké rozklížené a rozviklané, rozbité a mozaikovité, ale to je většina Gilliamových filmů. Možná rozpory, o kterých mluví sám režisér - tenhle film je můj nejdospělejší a současně nejdětinštější...ano, nese autobiografické prvky, všechny mé pády, neúspěchy, boje a touhy....aha, proto ta roztříštěnost. Já jsme z toho prostě janek. Ale úplně špatný není, jelikož mi stále přebývá v hlavě, což blbé filmy nedělají. A svět za Zrcadlem je nádherný, úžasný - připomněl mi vize T.Burtona, ale také animované sekvence pro filmy a seriály s Monthy Pythony. Není divu, když Gilliam nakreslil ke scénáři celou knihu ( Storyboard o 500 stranách...), aby se trikoví specialisti měli čeho držet. Nápad, vystřídat na pozici H.Ledgera (kvůli jeho smrti) ve světě iluzí několik herců, je opravdu vydařený. Asi se bude chtít podívat vícekrát...každopádně další zajímavý Gilliamův zářez do jeho diskografie, pardon, filmografie... (08.08.2010)

Imaginárium pro mě bylo spíše zklamání...já asi očekával něco víc. Docela jsem se nudil a nejlepší okamžik při sledování pro mě byl, když se na scéně objevil Johnny Depp. Neměl jsem ani tušení, že Heath zemřel, a proto je takto zastupován...čest jeho památce...Tento snímek ode mě dostane 2* za kostýmy a zpracování, které mě docela zaujalo. (29.08.2010)