Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Karel MichalKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrají:
Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda st., Václav Voska, Vlasta Chramostová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sličná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Vždyť hodná Bílá paní mohla nasytit chudé lidi a ztrestat naduté pány či dráby. V polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil spisovatel Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní – Perchta z Borštejna – v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání i v době socialismu. Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kdož měli pečovat o blaho lidu a zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi, velmi nežádoucí. Stejně nežádoucím se posléze stal i film, natočený podle této povídky režisérem Zdeňkem Podskalským v roce 1965. Aby snímek neprovokoval k nepříjemným otázkám, odpočíval přes dvacet let v trezoru. V satirické – tak trochu duchařské – komedii se setkáte s Jiřinou Bohdalovou, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským, Irenou Kačírkovou a Rudolfem Hrušínským. (Česká televize)
(více)Recenze (310)
Bílá paní existuje, místo, aby strašila po nocích, tak koná dobro. Dokonce to umí i s hasákem, který si zapomene odložit, když se vrací zpět do svého obrazu. Bílou paní si zahrála Irena Kačírková. Ta v titulní roli přímo zazářila. Nejpovedenější protikomunisická satira a další trezorovka, neboť i zcela tupý kumunista se dovtípil, že jde o kritiku systému a milý film doputoval k ostatním skvostům naší kinematografie, které měli upadnout v zapomění. Scénář napsal Zdeněk Podskalský s Karlem Michalem, ten je mimo jiné i autorem povídky o bílé paní. ()
Celkem uvolněná groteskní Bílá paní plná budovatelských hesel, proslovů a všemožných soudruhů a ústavů jim náležejících. Zatímco Kačírková s jejím mrkáním působila mile lišácky, Hrušínský s Kopeckým jako zástupci MNV předvedli poměrně ucházející, nepříliš přesvědčivý výkon. Za zmínku jinak stojí poměrně pěkně provedené "v(y)stupování" Bílé paní do/z obrazu. ()
„Podívej se, já to nezakazuju…jo? Jenomže, na druhý straně…zase to nemůžu povolit.“ Satira z těch nejsatiričtějších (a také nejodvážnějších). V určitých pasážích snad každou vyřčenou větou na něco narážející a celkově natolik kritická a kousavá, že z ní chvílemi člověka solidně mrazí (typickým příkladem je scéna s předsedovým projevem z balkónu). A s tím souvisí moje v podstatě jediná výtka a důvod, proč zůstávám (alespoň prozatím) „pouze“ u silných 4*; Bílá paní je tak moc sžíravá, až se to projevuje na úkor celkové zábavnosti (mnoho jednotlivých částí je přitom samo o sobě dost vtipných, mě osobně nejvíc rozesmálo doktorovo „snění“, v těsném závěsu s učením lhaní). Chybí jí tak určitá lehkost, kterou disponuje kupříkladu podobně satirická Krejčíkova Svatba jako řemen. „Von most totiž nemůže bejt jenom most. Most musí působit ídeově.“ – „No samozřejmě, most musí vychovávat! Musí podněcovat!“ ()
Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. ()
Znásilnění společnosti totalitní komunistickou mocí je snad nejlépe vidět právě na téhle politicko-sociální alegorické satiře... Všechno to relativizování a překrucování skutečnosti, pravdy, slov, jejich významu... Osobně jsem překvapen, že Zdeněk Podskalský mohl tenhle film natočit již v roce 1965. Postupné uvolňování a tání v éře 60. let bylo zjevné, ale takhle otevřený film bych skutečně čekal až za nějaké dva tři roky. Scénárista Karel Michal se zaměřil na frázovité vyprázdnění obsahu sdělení komunistického newspeaku a všechna ta klišé o budování a pravdě zanesl do kontextu reálného života jednoho typizovaného maloměsta...nestává se často, že vznikne filmové díle, kde doslova co obraz, co replika, to trefné pojmenování skutečnosti. V Bílé paní se tahle premisa naplnila...když si s tím spojíte obsazení téměř celé herecké dobové špičky (casting jak v Majoru Zemanovi:-) ), vyjde vám jeden z úhelných filmů naší filmové historie... a jak typické pro ni - (tragi)komedie... Podobné filmy: Farářův konec ()
Galerie (16)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (7)
- Film byl natočen podle povídky "Jak Pupenec k štěstí přišel", která je součástí povídkového cyklu Karla Michala "Bubáci pro všední den". (Terva)
- V závěru filmu, kdy činitelé z ministerstva (Čestmír Řanda st. a Josef Bek) odkládají obraz s Bílou paní v pražské depozitáři mezi portréty bývalých nepohodlných státníků, třeba Franze Josefa nebo prezidenta Háchy, je ve filmovém obrazu opticky rozostřeno několik obrazů a bysta s Josifem Stalinem. (Ganglion)
- Katelán (Vlastimil Brodský) si bere v 16. minutě filmu při noční procházce zámkem halapartnu s plnou čepelí, o chvíli později drží ale v ruce halapartnu s čepelí proděravělou vzorem. (rakovnik)
Reklama