Světová válka Z

World War Z podle Maxe Brookse získala na vážnosti po zkušenostech z minulých let. Dřív to byl jen takový jiný, chytřejší zombie film s Bradem Pittem produkovaný jeho společností Plan B. Hlavní devízou byl klasický Pittův hrdina, ultimátní sympaťák, kterému to sluší za každých okolností a je to samozřejmě on a nikdo jiný, kdo dokáže zachránit lidstvo... svou roztomilostí. Dnes pohled na globální pandemii poněkud víc mrazí. (18.02.2022)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

Naléhavé, dravé, s lehkým myšlenkovým přesahem. Finále je odhadnutelné cca v polovině snímku, ale nijak to jeho dramatičnosti a úctyhodnosti neubírá. Řemeslně brilantní a velmi rychlý film. Tedy styl, který se mi u Forstera líbí už od Quantum of Solace a styl, který mnozí odsuzují. Mám pocit, že tímhle se lehce vymyká dnešní době a spousta lidí to nedokáže vstřebat. Osobně to vnímám jako velmi progresivní aspekt jeho režie. Herecky a obrazově minimalistické, s minimem (depresivní a ponuré) hudby, maximálně syrové a "uvěřitelné". World War má výborný feeling. Nejuvěřitelnější zombíci široko daleko. A taky jedni z mála, co se berou vážně. (05.07.2013)

Přiznám se, že o tomhle filmu jsem věděl asi jenom to, že Brad Pitt do něj věnoval hodně času a hodně peněz. Říkal jsem si tedy, že by to mohla být slušná hollywoodská vybrnkávačka. A taky že jo. Tvůrci tak nějak zkombinovali plno slušně natočené akce a do toho přimíchali pár filozofických dotazů na téma život a rodina. Závěr celkově mě docela příjemně překvapil. Skoro to vypadá, jako kdyby scénárista přemýšlel, jak udělat závěr a chtěl to pojmout celé tak trošku jinak. Bodejď by ne, když tím největším problémem filmu je fakt, že všechno se točí zase kolem zombíků. No jasně, máme tu nákazu a proč to zbytečně komplikovat, uděláme z lidí zase zombíky. Co by ne...to je dneska děsně v módě. A ještě víc je v módě, když běhaj jak Bolt. To jim totiž momentálně po pojídaní lidí jde nejlíp. No..co naplat. Takhle to dnes holt chodí. (15.10.2013)

Tak zdá se nejlepší zombie horor od revoluce v roce 2004. Oceňuju hlavně nonstop akční přístup k věci, radši než nějaký zdlouhavý flákání se. Nemrtví jsou totálně sebevražedný hovada, dravý se vzteklinou, dívat na trmácející se umrlce z kina minulýho století teď bude ještě o něco úsměvnější. A další + za to, že Pitt je prostě frajer. Výtka by taky byla - býval bych si přál aspoň pár děsivějších a nechutnějších zombies, nebo nějaký brutální masakrování co utkví v mysli. (16.09.2013)