Alenka v říši divů

Kýčovitost, kterou je však Burton proslulý. U mě se nejedná o nic světoborného a nic víc než pouhopouhou dobrou pohádkou pro celou rodinu, ale první dojem byl natolik vynikající, že to hodnocení už nejspíše ponechám. Ovšem jak jsem si nyní potvrdil, jedna projekce ob pět let bohatě postačí. PS : Už neplivat na Johnny Deppa, už je to nuda. A já ho v těch rolích pořád žeru...81% (19.04.2015)

Tim Burton u mě každým svým posledním filmem ztrácí kredit a něco ze svého vizionářského kouzla. Karlík byl ještě v mezích dobrého vkusu, u Sweeneyho jsem už pochyboval a nyní přišla Alenka. Klasické Burtonovské postupy a témata tu nezvykle selhávají a stávají se tak možnou alternativou halucinogenních látek pro narkomany. Měl jsem obrovské problémy se soustředit a nedokázal jsem se ani vcítit do žádné z postav. Všechny mi byly díky přespříliš umělému vzhledu lhostejné (ukradené) a působily neosobně, až na jednu výjimku. A tou nemůže být nikdo jiný než (ne, není to Johnny Depp) Mia Wasikowska, která jako jediná působí živým dojmem a trošku zahřívá studené prostředí říše divů. Škoda jen, že zde nemůže předvádět svůj nesmírný talent (všem doporučuji seriál V odborné péči), Alenka je totiž charakter plochý jako Keira Knightley bez push-upky. Nebavil mě dokonce ani Johnny Depp (snad poprvé) a upřímně mi jeho postava vadila. Doufám tak jen, že obrovský finanční úspěch zajistí Timovi vysoké rozpočty pro osobitější filmy. (01.10.2010)

Tim Burton navštívil Disney Studios a ani tato živá voda nezpůsobila, že by Disney již více nebyl mrtvý. Scénář od osvědčené studiové harcovnice sice činí Alenku něčím jiným než jen prostým zfilmováním Carrollovy knihy, ale divák nedostane o moc víc než emancipační štulec, který měl možná opodstatnění právě v době sjetého Lewise, ale rozhodně ne dnes, a který je navíc očekávatelný od samého začátku této hodinu a tři čtvrtě trvající přehlídky zcela zbytečného "za každou cenu 3D" pimprlového divadla. Alenka nicméně drží historické prvenství - poprvé mi Johny Depp přišel nesnesitelný, a to jsem viděl i Eda Wooda. Uznání si Šílený Klóbrcmajstr nicméně zaslouží, a stejně tak i ostatní herci, ať už viditelní nebo jenom akustičtí - Mia Wasikowska je zvláštním způsobem křehká a silná zároveň, většinu filmu se jí daří působit správně dospívajícím dojmem, a je rovněž netuctovým způsobem hezká. O Heleně Bonham Carter snad není třeba mluvit (nakecá toho víc než dost, a zase z toho budete tak na větvi jako ve Sweeney Toddovi nebo Fight Clubu...dobře, trochu jinak než ve Fight Clubu, ale fajn rozhodně je:)) a z Bílé Královny Anne Hathaway jsem dostával křeče do bránice, jak mě ta její extrémně pozérská kreace panny ze středověké tapisérie bavila. Pak by se asi slušelo více zmínit ještě Crispina Glovera, který je ještě divnější a úlisnější než v Charlieho Andílcích (ano, JE to možné), a můžeme přejít k tomu jak si Burton ponechal svůj výrazný vizuální styl, díky čemuž občas vidíte záblesky Sleepy Hollow nebo Velké Ryby, a jak je scénář opentlen docela povedenými vtípky, kterých je možná (skoro jistě) daleko víc, než jsem mohl postřehnout, protože jsem četl všeho všudy první polovinu Říše Divů. To, zda máte načteno či nikoliv, je dost zásadní problém - já jsem třeba až do poloviny filmu (kdy se Alenka dostane na hrad Srdcové Královny) absolutně nechápal, co se to hergot děje, a jak spolu jednotlivé scény souvisí. Moje hodnocení tak je téměř jistě zkreslené - jediné řešení je zas o něco doplnit literární vzdělání a pak se podívat znovu. Jakkoliv mi ovšem repríza není proti mysli, jak se znám, zabere to dlouhý čas:) Nechť je tedy těch 60%, které teď dávám, bráno s rezervou. (29.07.2010)

Ani trochu mě to nebavilo, pronudil jsem se od začátku do konce. (3D) atrakce střídá (3D) atrakci s téměř žádnými náznaky kauzalních vztahů. Burtonova Alenka v říši divů je ukázkový příklad toho, jak by se podle mě neměla 3D technologie "efektně" využívat a "znásilňovat" (stylem něco letí do kamery, jééé tak uhneme, aby to do nás jakože nenarazilo) narozdíl od nejenom v tomhle ohledu geniálního Avatara. Prostě jen navoněné a přikrášlené nic. (14.03.2010)

Titulky začali, elfmanovská grandiózna hudba predznamenáva dokonalý filmový zážitok, vizuálny aspekt je doslova podmanivý a ja som si znechutene kládla otázku: ,,Čo, dočerta, sú všetci takí nespokojní?!"......... Počiatočné očarenie z technickej stránky pomaly vyprchávalo a na rad prichádzala túžba po tom, aby z toho tuctu malých i veľkých, krásnych i škaredých postavičiek, malo aspoň pár vnútornú stavbu, aby nešlo len o efektnú prehliadku hviezd a trikov. Charakterový potenciál Alice zostáva zúfalo prázdny, biela kráľovná je len ďalšou z palety rôznorodých bytostí, klobučník je len klobučníkom (aj keď Depp je vynikajúci), mačky, psy, húsenice smiešnymi doplnkami slúžiace na rozplynutie diváka nad tou nádherou. Dejová kostra je na Burtonove pomery nemožne slabá a po Mŕtvej neveste, ktorú milujem z celého srdca, mu takýto prešľap nehodlám odpustiť. Dokonalou postavou s pevnou charakterizáciou je obsiahnutá jedine pekelne odporná Helena Bonham Carter, ktorá sa paradoxne stáva aj mojou najobľúbenejšou kreatúrou. Prečo robí Hollywoodu v dnešnej dobe taký problém napísať scenár tak, aby neslúžil vybrúseného vizuálu iba ako doplnok? Alice by som bez výčitiek prirovnala k letným jednohubkám práve preto, že mi kvôli chabej dejovej linke vyfučí z hlavy skôr než sa stihnem nazdať. Kam sa podela Burtonova morbídno-groteskná romantika plná farebných osobnostných kontrastov?! (22.07.2010)