Alenka v říši divů

Jedna velká reklama na přebarvený a kýčovitý disneyovský nevkus, na které se naneštěstí podíleli Burton s Deppem ... Inu, z něčeho ten crack, alimenty a vily platit musí, proti tomu žádná ... Chápu, že je to pro ně spotřební zboží na jedno použití, ale stejně jako u hajzlpapíru rozlišuji, zda mě drásá nebo sametově pohladí, musím k témuž přihlížet i zde. (30.06.2010)

Když v pohádce působí hlavní záporák nejsympatičtěji ze všech postav, nemůžu se ubránit pocitu, že se něco sakra nepovedlo. Alice in Wonderland je ve všech směrech tuctový film, pro někoho může být plusem alespoň přítomný, i když vykastrovaný Burtonův rukopis. Pro mne bohužel ne. Dětem se to ale nejspíš líbit bude, vyložená špatnost to není. (01.06.2010)

„Proč je havran jako psací stůl?“ Tim Burton je stále tím rozpustilým klukem i když mu(nám též) čas neúprosně odkrajuje. Tak proč si nedopřát trochu toho rozmaru, když to štědří producenti i digitální technologie umožňují. Alenka v říši divů je zábavná, hravá, pestrobarevná, potřeštěná, prostě ta „nejúžasnoucnější.“ Mrňousové jí budou zbožňovat a velcí budou vzteky zarývat nehty do sedadel, aby tuto „kýčovitost“ přetrpěli. I když možná… :)) (16.08.2010)

Burton nevyprávěl, nýbrž prostě odvyprávěl. Nejčastěji kladenou otázkou z mé strany bylo, proč vlastně snímek není animovaný komplet, když je všechno umělé jak interiér čínského auta. V té přehršli ‚burtonovského vizuálu‘, kompletně v CGI, se ztrácí všechno… až na Miu Wasikowsku, která táhne celou tu zmatenou (!!) taškařici ke konci, který je tentokráte doslova vysvobozením. Sterilní, nudné, kýčovité, plastové… dokonalý repelent divácké empatie. (16.05.2010)

Titulky začali, elfmanovská grandiózna hudba predznamenáva dokonalý filmový zážitok, vizuálny aspekt je doslova podmanivý a ja som si znechutene kládla otázku: ,,Čo, dočerta, sú všetci takí nespokojní?!"......... Počiatočné očarenie z technickej stránky pomaly vyprchávalo a na rad prichádzala túžba po tom, aby z toho tuctu malých i veľkých, krásnych i škaredých postavičiek, malo aspoň pár vnútornú stavbu, aby nešlo len o efektnú prehliadku hviezd a trikov. Charakterový potenciál Alice zostáva zúfalo prázdny, biela kráľovná je len ďalšou z palety rôznorodých bytostí, klobučník je len klobučníkom (aj keď Depp je vynikajúci), mačky, psy, húsenice smiešnymi doplnkami slúžiace na rozplynutie diváka nad tou nádherou. Dejová kostra je na Burtonove pomery nemožne slabá a po Mŕtvej neveste, ktorú milujem z celého srdca, mu takýto prešľap nehodlám odpustiť. Dokonalou postavou s pevnou charakterizáciou je obsiahnutá jedine pekelne odporná Helena Bonham Carter, ktorá sa paradoxne stáva aj mojou najobľúbenejšou kreatúrou. Prečo robí Hollywoodu v dnešnej dobe taký problém napísať scenár tak, aby neslúžil vybrúseného vizuálu iba ako doplnok? Alice by som bez výčitiek prirovnala k letným jednohubkám práve preto, že mi kvôli chabej dejovej linke vyfučí z hlavy skôr než sa stihnem nazdať. Kam sa podela Burtonova morbídno-groteskná romantika plná farebných osobnostných kontrastov?! (22.07.2010)