Dárce

Tak si to shrňme, film režíroval tehdy 64letý matador thrillerového žánru (i když nejen toho) Phillip Noyce podle předlohy, kterou napsala v roce 1993 tehdy šestapadesátiletá Lois Lowry. Román tedy vznikl dávno předtím než se svět zbláznil do žánru young adult boje s dystopiemi:) A z nějakého důvodu někomu přišlo jako dobrý nápad tento snímek vyprodukovat v době vrcholného boomu daného žánru (pro srovnání v roce 2014 šla do kin první část finále - ano, zní to hrozně - Hunger Games, a Harry Potter byl už pár let na odpočinku; jako ta postava, ne značka, to zas neblbněte, ta se teprve začínala ždímat;)). Jen si tak nějak ten někdo nedal práci zjistit, kam se žánr od roku 1993 vyvinul, a hlavně jestli autorka dostatečně držela prst na tepu doby... a příčetnosti:) Když se podíváte na popis série The Giver, zjistíte, že jde o celkem čtyři knihy, vydávané s dlouhými rozestupy (1993 - 2012), přímo spolu souvisí jen první a poslední díl, a míchají se tam podivné nadpřirozené schopnosti s dystopickou sci-fi. Takže je to spíš cosi podivného než materiál vhodný ke zpracování jako osamocený film:) Nemám iluze o tom, že geniální věci jako Verneovy Dva Roky Prázdnin by u dnešního vzorku cílové skupiny obstály, a podobné to je i zde. Vysvětlením bohužel je, že Jeff Bridges byl velkým obdivovatelem předlohy, a mnoho a mnoho let usiloval o její zfilmování (scénář existoval už v roce 1998!!!) - a jeho nekritický náhled je tak možné označit za nejpravděpodobnější příčinu, proč to dopadlo tak jak to dopadlo. A pokud se - tak jako Honza Musil na TV Barrandov - ptáte jak to dopadlo, tak asi takto: Dárce může fungovat právě na nezkušeného mladého diváka, který nemá moc "nakoukáno" a skoro nic načteno - my ostatní uvidíme všechny ty "inspirace" (ačkoliv minimálně u části z nich je kauzalita přesně opačná - pamatujte, rok 1993;)), a díry v logice prezentovaného světa, respektive spíš příběhu. A dokážeme si už představit, že pokud nemáte emoce, a vztahy k ostatním lidským bytostem vnímáte jen "funkčně", je vám naprosto nesrozumitelná řada morálních dilemat "normálního" člověka. Myšlenka světa, který si drží jisté spojení s emocemi a hlavně samozřejmě hrůzami zášti a násilí skrz jednoho vybraného profesionála (a zároveň vyděděnce), není špatná. Špatné je, když se tento svět začne rozpadat naprosto předvídatelným způsobem - a pak se ukáže, že je to celé jinak. Jinak takovým způsobem, který naprosto nedává smysl, a popírá samotnou možnost existence takového světa:) A vede děj k závěru, který očekáváte, a nemůžete nevidět, že to skutečně zajímavé se začne dít až po zatmívačce, díky již zmíněné kombinaci jakési omnipotentní technologie/nadpřirozena:) Je to velká škoda, vizuálně to totiž není vůbec špatné dílo (nemyslím jen efekty, ale i architekturu atd., a to byl rozpočet jen mrzkých 25 milionů dolarů), a herecké výkony také nedělají ostudu, ale ten scénář je peklo. 50% a víc ani ťuk. (04.02.2021)

Libi se mi myslenka, ze cernobily zivot - zivot ve stinu - nema smysl. Ze potrebujeme barvy - svobodu se rozhodnout - a i kdyz se rozhodneme spatne, zaslouzime si druhou sanci rozhodnout se jinak a lepe. Ze dobro neni mozne bez zla a laska bez bolesti, protoze bychom si je jinak ani neuvedomovali a nedokazali si jich vazit. Neni to nic noveho ani objevneho, ale tohle pojeti me vtahlo a bavilo (ocenuju napad s prechodem od cernobileho k barevnemu a celkovou vypravu filmu), snad i diky starym dobrym hereckym hvezdam a snazivym novackum. (07.11.2014)

Ale hej bavilo ma to. Je to taký iný neakčný Ostrov. Philip Noyce a Marco Beltrami postupne síce zaujímavo odhaľujú divakovi a hlavnej postave svoje karty, no nás divákov, ktorý vieme viac ako hlavný hrdina nás skutočná pravda o svete neprekvapí a ani nijak nezaskočí. Celkový príbeh ani tak nieje moc strhujúci a ani príliš zaujímavý ako skôr zručne natočený a napísaný. Každopádne sa jedna o dosť dobrý film, ktorý drží nad vodou hlavne postupne pridávanie na tempe, Bridges a Beltramiho hudba. Obľúbený soundtrack: Main Titles, End Credits. 80% - 4* (21.04.2015)

Zajímavá myšlenka, dobří zkušení a sympatičtí mladí herci, oku lahodící výprava a slušný rozjezd, nicméně v druhé polovině se film zvrhne, na scénu nastupují kvanta klišé a nelogických situací a divákovi nezbývá než kroutit hlavou, na všechny klady téměř zapomenout a s němým úžasem se ptát, proč Phillip Noyce natočil zrovna tohle. Nevím, jestli je i kniha tak pitomá, ale já každopádně únos kojence do pustiny, pád do rozvodněné řeky a nakonec trmácení zasněženými horami považuji za jedny z nejstupidnějších okamžiků, které jsem v poslední době ve filmech viděl. Spolu s průjezdem bariérou se to co do pitomosti vyrovná i otřesnému Hostiteli, nad nímž měl přitom Dárce docela dlouho navrch. Škoda. (31.12.2015)

blueah! koncentrovaný gýč priamo od výrobcov lacných gaučov, od svätých gumených hollywoodšťanov so zrolovanými jednodolárovými bankovkami miesto ciev - pokloňte sa zlatému teliatku, On prešiel celý svet a jezuliatku sa nič nestalo, panenke márii sa vrátila farba do líc a zabudnutý rosebud sa vynoril ako pomník celosvetového nadšťastia! trikrát sláva starejším držiacim oprátky kolotoča nevkusu, že nám servírujú hlavy jánov krstiteľov zamaskované za florida rezy s broskyňami! (26.12.2014)