Hobit: Šmakova dračí poušť

Pak se ten vichr nechal svést přes moře noci dálkou cest. Měsíc jej hned jal do plachet a znovu svitla záře hvězd. Oblíbené scény z knihy povýšené na adrenalinové vrcholy, neskutečně funkční nové postavy a zmínky z jiných Tolkienových spisů konečně zobrazené tak, že se nemusíme chytat každé poznámky pod čarou. A když jsem se bál, že příchodem do Jezerního města může utrpět tempo, netušil jsem, že dostanu takhle vydatnou dávku Šmaka, která přebije úplně všechno kolem a udělá z Poušti znovu film roku. Fajn, vymýšlím si, to poslední jsem tušil. A ta atmosféra fantasy, dobrodružství a tentokrát i skutečného strachu a odvahy mi celý rok chyběla mnohem víc, než jsem si mohl připustit. (23.12.2013)

Je mi vážně smutno z provedení tohoto filmu a ještě smutněji z toho, jak to lidé Jacksonovi sežrali. S Pánem prstenů pro jistotu už nikdo nesrovnává, kdyby ano, museli by všichni s hodnocením níž. Tohle koukání na Hobbita s klapkami na očích absolutně nechápu. S výčitkami netuším kde začít. Některé scény na mě působily jako vykrádačka LOTRa (Pavoučí útok, začátek, léčba elfkou), s čímž bych se vyrovnala, přece jen je to stále příběh ze stejného světa. S nevýraznými postavami už ne. Zbývá poslední díl a já si stále nepamatuji jméno jediného trpaslíka - vlastně až na Thorina. Ostatní mi splývají. Tohle je asi největší chyba filmu, protože, se srovnáváním si opět nemůžu pomoci - u Pána prstenů je každý charakter jiný, svůj, rozpoznatelný, milovaný. Když je i hlavní postava necharismatická, je tu opravdu něco špatně. Legolas byl vyumělkovaný až běda a ta vynucená romance, jen aby tam nějaká ta láska byla - neskutečná příšernost. Elfka se zamiluje do trpaslíka po dvou minutách rozhovoru a zradí kvůli němu vlastní lid- hahaha. Natahovaná stopáž nudila a já se několikrát přistihla, jak usínám. Hudby v pozadí jsem si ani nevšimla.. hrála tam vůbec nějaká? Snažila jsem se do filmu jít s pozitivním přístupem s tím, že další LOTR se prostě konat nebude, ale průměrnou fantasy jsem tedy opravdu neočekávala. Nechápu proč, když si z prvního dílu nepamatuji absolutně nic. Zřejmě jsem doufala ve zlepšení. Ale ukecaný Šmak byl jen špičkou ledovce. Vzhledově je to pěkné, ačkoliv digitální skřeti se vskutku nepovedli. A ještě mi někdo vysvětlete, proč šel nejdříve Bilbo za drakem sám.. to vůbec nedávalo smysl. Zrovna tak jako to, že se Šmak schovával kousek od jezerní vesnice, která se jeho přítomnosti nijak neobávala, navzdory minulým útokům. Jediné, co se mi skutečně líbilo byl Medděd, přítomnost Legolase, Gandalf a krajina. Ani si vlastně neumím vysvětlit tři hvězdičky, časem možná snížím na dvě. A lidi, když už v celém komentáři film jen zkritizujete, proč mu pak dáváte pět hvězdiček ? Holt pitomci zmanipulovaní reklamou a nostalgií dělají své. Hodnocení pak absolutně nedává smysl. (25.01.2014)

Musím připustit, že Špakova srací houšť (Opět dííky za pobavení, genitální překladateli distributorův!!) je kapku otravnější, než když dokonalý Frímen šlápl svou chlupatou nohou mimo Dno pytle poprvé, a to hlavně proto, že si božský Pítr trochu egoisticky zahrál na Džejárára, za což by mu Mistr určitě rozhořčeně narval do prdele svou fajfku. Širším koncem napřed! Doufám, že ty Džexnoviny dotáhne do konce. Docela by mě teď totiž zajímalo, jestli až Kili vyprcá Lilly, bude li z toho Trpelf nebo Elpaslík. Evandželína asi hezky polykala a její vnucená postava kapku kazí onu opravdovou "chlapskou" zábavu, kterou by bohatě zastal již jemně jetý Homolas nebo jeho dokonale žužu otec. Ať je tomu však jakkoliv, vše výše zmíněné je zcela odpustitelné a pořád se jedná o dokonalou, úžasnou a dechberoucí vizulizaci nočních polucí každého fanouška fantasy, zakončenou famózní drakiádou v kulisách, které překonají i ty nejvýpravnější sny skalních příznivců trpasličího porna. Díky, Pítře, díky! (14.12.2013)

Jacksona utrženého ze řetězu v kombinaci se Středozemí prostě můžu. Perte to do mě a já furt nebudu mít dost. Všechny výtky, co o tomhle filmu lidi píšou jsou asi pravda, ale já se nenudil ani chviličku a mám chuť si to dát znova. Hrozně mě baví ta Gandalfova linie. Jenže je prostě určena zarytým Tolkienovcům a chápu, že někomu může přijít navíc. Tauriel mi nevadila (Evangeline Lilly je první opravdu pěkná elfka), spíš ten Legolas v Esgarothu už poněkud přesluhoval. Je tu opravdu hodně bitek, ale jsou takové odlehčené. Prostě se o trpaslíky nebojíte. V Pánovi Prstenů vás bolel každý úder, ale tady víte, že skřety prostě všichni předimenzovaně vykombí a půjdou dál. Což se ale k Hobitovi hodí a je vidět, že Peter Jackson má tolkienovy knihy opravdu rád. Nejvíc na mě zapůsobil Thorinův proslov v Esgarothu a příchod trpaslíků k Hoře. Opravdu mě to dojalo. Jenom nechápu, co bude ve trojce. Tři hodiny dlouhá bitva? (12.12.2013)

Není to tam. Sice to nebylo tak konzistentně generické jako Neočekávaná cesta, ale když už ano, tak pořádně. V akčních scénách jsem instinktivně tápal po klávesnici s myší - je to fakt spíš PC hra než film. Včetně střihového přesunování na vyšší levely, kde loadovací obrazovku nahrazuje pětivteřinový kamerový oblet společenstva na cestě (viz přechod z podzimního lesa k zamrzlému jezeru). Natahované je to pořád stejně, tempo neexistuje, největší problém je absolutní a až absurdní neosobnost, trpaslíci zůstávají anonymními figurkami a Bilbo odstrhovanou okrajovou postavou (což je škoda, protože Freeman je rozhodně nejsilnější zbraň filmu). Shore napsal nejnudnější score poslední doby, které není od Hanse Zimmera, přesto nejzvládnutější není u Hobita obraz, ale zvuk. V nejlepších momentech se daří navodit dojem, že někdy brzy se konečně stane něco zajímavého. Nakonec se to nestane. Nejpatrnější je to u finále, u kterého jsem měl po nástupu trpaslíků problém neusnout (pár mikrospánků ale bylo). A ten cliffhanger je drzost - tříhodinový film musí mít dílčí konec, prostě musí. Jinak jsem zvědavý, jestli hláška "možná pro tebe mám něco velkého v kalhotách" zlidoví podobně jako "Neprojdeš dál!" (celá milostná rádobylinie je i přes mou mnohostrannou oblibu Kate z Lost Jacksonovo kariérní dno, a to počítám i Lovely Bones). Nejotravnější je nekonečné parafrázování prstenové trilogie na všech myslitelných úrovních, které rozhodně neumožňuje "nesrovnávat". Protože to srovnání je opravdu kruté a rád bych k němu nebyl tak nucen. Tentokrát jsem o čtyřech hvězdách ani neuvažoval a zklamání je o řád větší. Asi i proto, že tentokrát zde na rozdíl od nekonečného ničeho minule byl potenciál. Tři hvězdy jsou za... já ani nevím. Prostě je dám a radši se tím nebudu zabývat. (11.12.2013)