Milý Johne

24.4.2010 ~ Na tenhle film se dost plive, ale zas až tak špatné mi to nepřišlo. ~ Tenhle film není nelogický, jen je to červená knihovna, zasazená do "současné" Ameriky, hodně přitažená za vlasy. Channing Tatum, vycházející hvězda vypracovaného těla a neobvyklého jména, tu upoutá pozornost jedné blondýnky heroickým skokem do klidných vod přístavního mola, kde se dlouze a hluboce potápí pro její smáčenou kabelku, aby ji mohl na dně uchopit a jak Perseus Medusinu hlavu třímat tento smáčený kousek látky vítězoslavně nad hlavou, zatímco jej bičuje klidná hladina (stopro mi tam někde chybí čárka). Slovo dá slovo a je z toho láska jako trám i když jen na dva týdny. Channing je příslušník speciálních jednotek US Army a je tu jen na dovolené, musí zpátky. A tak si oba slíbí věčnou lásku, ona jede zpět na školu (taky má jen prázdniny), on zpátky do služby, ale stále si píší. ~ Channingovi se blíží konec služby a všechno by bylo slaďácky zakončeno, kdyby si to v tu dobu nerozmyslelo napálit do dvou mrakodrapů několik vypatlanců z liščí nory a Channing tak nemusel (vážně musel?) službu prodlužovat. Na jedné z návštěv to ona nenese zrovna s nadšením (no bodejť) a po návratu zpět na bojiště netrvá dlouho a Channing dostává košem, přičemž ona si bere někoho jiného. Do toho umírá Channingův otec, částečný autista, pomalu umírá i její nový manžel, Channing se zachová jako pravý americký hrdina a nezištně pomáhá, načež uběhne nějaká doba a jejich pohledy se znovu střetnou. Takový happy-end nehappy-end, domýšlet si musí divák sám. ~ Ono to není úplně špatné, ale sráží to ta, až přespříliš do očí bijící potřeba být filmem dojemným, až z morku kosti dloubajícím jakékoliv city. Tolik prvoplánově dojemných zvratů a záběrů a dialogů se vidí málokde. Nelehký úděl amerického vojáka, nelehký úděl osamělé americké ženy, oba za pomoci vnitřní síly překonávajíc nástrahy podlého osudu, oba po americku odměněni za výdrž a píli. Prostě taková moderní červená knihovna. Ne úplně pitomá, ale také ne úplně nezapomenutelná. (19.03.2013)

Amandu Seyfried miluju a Channinga Tatuma opravdu v lásce nemám, ten jeho toporný ksicht mi prostě není sympatický:) Každopádně, v tomto filmu jsem se na něj vydržela dívat a tak nějak mi nevadil. Amanda je zde opět nádherná jako panenka. Milý Johne možná patří mezi romantický kýč obrovských rozměrů, ale mně se tento kýč líbil a velmi ráda jsem se nechala po tu dobu, kdy jsem jej sledovala, unášet vkusně zpracovanou americkou romantikou a pohledem na Amandu. Snímek je příjemný, nenásilný a nakonec i ten Tatum se pokusil o nějaký ten herecký výkon. (17.11.2014)

Len tu tak sedíme, jeme a rozprávame, no nič nehovoríme. Aj toutu frázou, vyslovenou vo filme Johnom by sa dal snímok charakterizovať. Nemám problém s Tatumom, nemám problém s Amandou, s Jenkinsom už vôbec a ani náhodou s vojnovou či romantickou tematikou. Celá dejová línia s otcom a mincami bola dokonca skvelá. Tak prečo len 3*? Lebo zbytočné preťahovanie, naťahovanie a rozťahovanie nezaujímavých či zbytočných scén. Lebo slabý a odťažitý citový základ pre romantickú líniu. A nakoniec aj tých momentov z vojny mohlo byť predsa len viac. Navyše je film aj scenár plný dobre viditeľných chýb a prehmatov, ale aj záplavy klišé a trpí neustálym omieľaním sto ráz použitého. Teraz sa vám zasa môže zdať moje hodnotenie prehnané. Ja však verím, že sa pod obalom mučiacim nudou skrýva aspoň trochu dobrý film. Len je ho treba odtiaľ vykopať. Preto aspoň motivačné 3*. (02.01.2013)

Lehce nadprůměrná romantika s dobrým castingem, Ch. Tatum i A. Seyfried to výborně zahráli a to mě docela i překvapilo, každopádně to opravdu fungovalo tak, jak mělo. Líbil se mi i příběh s otcem. Pro zamilované hrdličky určitě supr volba do kina, vážně to nebylo špatné. Ale stejně si myslím, že se z toho dalo vytěžit víc. Nic extra mě tam nedojalo, i když to byl asi záměr filmu (a věřím, že se najdou i ti, které to zaručeně dojme, proto mě to rozporuplné hodnocení vůbec nepřekvapuje). Pro mě silnější 3*... (21.09.2010)

Milý John má v mojich očiach jednu veľkú výhodu. Tatum aj Seyfriedová hrajú pomerne uveriteľné postavy a hrajú ich pomerne prirodzene. Takto nejako sa ich vzťah mohol vyvíjať aj v skutočnosti. Lenže sme vo filme a ten potrebuje nejaký zaujímavejší konflikt. Jeho absenciu Hallstrom nahradzuje kvázi puzzle hrou, keďže sa dej odohráva behom niekoľkých rokov a tak môžeme trochu aj skákať v čase. Bohužiaľ to filmu nijako zvlášť nepomáha. Ďalším dôvodom krčenia pliec je samotný Hallstrom, ktorý posledných pár rokov (s výnimkou Hačika) točí na autopilota a akoby ho ani nezaujímalo, akú látku. Jeho filmy tak strácajú jeho ľahko charakterizovateľný rukopis a stal sa z neho remeselník. Dear John je celkom fajn filmík, ale viac mu svedčí televízia ako plátno a neviem si predstaviť, že by som ho mal celý vydržať v kine. 50%. (05.07.2015)