Vražda

Sarah Lund a její nevyčerpatelná zásoba hnusných huňatých severských svetrů jako spojovací články dvacetidílné série o dvacetidenním vyšetřování vraždy kodaňské středoškolačky. Případ, kde nic není jak se zdá; a ne sovy v tom tentokrát žádnou roli nehrají, byť právě Twin Peaks bývá ve spojitosti s tímto seriálem často (neopodstatněně) zmiňováno. První řada (ano, je i samostatně stojící druhá desetidílná) sází na „jinakost“ a skoro až zastydlost v postupech, které se na seriálovém poli nosily před desítkami let. Tohle je spíše než standardní kriminálka politické a lidské drama hodně pracující s pocity (postav i diváka). Jedna z mnoha zvláštností pramení z toho, že děj je takřka výhradně sledován z pohledů čtveřice postav. Komisařky Sarah Lund (vyšetřování a obětování osobního života; nečekejte drsňačku s bouchačkou, tohle je taková „Wallanderová“), hvězdného politika na vzestupu Troelse Hartmanna (politické čachry a intriky před nadcházející volbou primátora; zpočátku nápadně podobné Palmerově linii z první řady 24 a později State of Play) a rodičů zavražděné manželů Birk Larsenových (dopad na rodinu, vyrovnávání se s tragédií, reakce okolí, touha po pomstě). Což má za následek, že devět z deseti pro děj zásadních událostí se odehraje mimo obraz. Nejmarkantnější to je v krimi lince, kde samotné vyšetřování nemá skoro žádný prostor; Sářin parťák vše oddře, nalezne, vyslechne, dopadne, ale my z toho nic nemáme, jelikož se to vše dozvídáme až z jeho telefonátů Sarah. Ona vůbec ta kriminální část bude paradoxně pro mnohé největším úskalím série. S vědomím, že to má dvacet epizod souvislého děje je od prvního momentu jasné, že podzápletky na dva či tři díly ve stylu „další podezřelý co to už určitě nade vší pochybnost udělal“ nikam nevedou. Tvůrci příliš otálejí s vyjevením toho, co je divákovi stejně dávno jasné; je-li od počátku polovina stopáže každého dílu o politice, radnici a volbách, tak těžko někoho překvapí, že se tam vyšetřování nakonec neodvratně stočí. Stejně tak není problém záhy odhalit kdo je vrah či zůstávající pachuť, že i po finálním odhalení přetrvá dost aspektů, kde logika při zpětném pohledu úpí... Přes veškeré tyto výtky se to však nerozpakuji označit za jedno z nejzajímavějších novodobých seriálových kriminálních dramat ze staré školy. (07.02.2012)

Na dánský Zločin jsem poprvé narazil ve dvou pochvalných textech Jana Čulíka coby editora internetových Britských listů, kde se rozplýval nad kvalitami špičkového seriálu, který údajně představuje úplně novou úroveň seriálové tvorby. Duševní pochody intelektuálů bývají nevyzpytatelné, a tak jsem tuto informaci bral s rezervou, protože její autor nedávno dokázal pochválit Bastardy, jeden z největších průšvihů české kinematografie posledních let. Příznivé bylo ale i hodnocení na CSFD (byť s nízkým počtem hodnotících). Nakonec jsem tedy Zločin prubnul, ale ani po čtyřech dílech mi není jasné, v čem spočívá proklamovaná výjimečnost seriálu, protože před mýma očima se odvíjela celkem stardardní televizní detektivka neúměrně rozdělená do 20 dílů, na které nemám trpělivost ani chuť. Pokud kdysi David Lynch natočil Městečko Twin Peaks, o pátrání po pachateli konkrétního zločinu mu vlastně nešlo a divácká přitažlivost spočívala na hypnotické atmosféře a fascinujících proměnlivých charakterech. Dvacet hodin života strávit sledování vyšetřování jediného kriminálního případu je nad mé síly i přes sympatickou vyšetřovatelku a charisma Larse Mikkelsena coby ambiciozního hráče na politickém kolbišti. Mám totiž pocit, že sledování jediného dílu Breaking Bad mi přináší díky lepšímu uchopení a vývoji postav větší uspokojení než čtyři hodiny strávené v přítomnosti těchto Skandinávců. Stephen King tvrdí, že netrpělivý čtenář, který si odskočí na závěr knihy, aby se předčasně dozvěděl pointu, páchá ten nejhorší literární zločin. Já se dopustil podobného hříchu, když jsem si po čtvrtém díle odhadl potenciálního vraha a poté zjistil, že jsem se vážně strefil - což sice možná svědčí o mé genialitě, ale spíš o tom, že přes svoji pověst je Zločin na můj vkus příliš předvídatelný. V tomto případě se nicméně vzdám hvězdičkového a procentuálního hodnocení... (13.02.2013)

Skrátiť na polovicu, by tomu len prospelo. Bolo tam toľko podozrivých a dejových zvratov, že nakoniec mi bolo srdečne jedno, kto ten páchateľ nakoniec bude. Okrem toho ma tam celý čas neskutočne iritovalo správanie väčšiny postáv, miestami som mala chuť kričať, to vážne, lebo to ich konanie iba zbytočne naťahovalo dej a úplne nasilu a zbytočne. Do poslednej chvíle som čakala na nejaké prekvapivé rozuzlenie, ktoré však neprišlo, a tak mi nezostáva nič iné len zhodnotiť tento seriál ako priemerný (07.03.2014)

Pro mě jeden z nejlepších detektivních seriálů. Neskutečně brutálně napínavej, měla jsem velkej problém se vůbec odpoutat a nepustit si další díl. Musím říct, že mě to úplně pohltilo, a to detektivky nepatří k mým nejoblíbenějším žánrům. Ikdyž jsem věděla, že podrzřelý z 6. dílu nejspíš nebude pachatelem, vůbec to na napínavosti neubralo, spíš naopak. Ze začátku mě politická linie moc nebavila, (ikdyž Lars Mikkelsen je neodolatelný skoro jako jeho bratr) nakonec i tohle prostředí mě vtáhlo a mylsím, že to politické pletichaření mezi stranami a jejich představiteli bylo docela autentický. Trochu přitažené za vlasy mi ale přišly machinace s bytem a nahrávkymi, které se odhalily na konci seriálu. Kromě napínavosti oceňuju, že se autoři nezaměřili čistě na detektivní práci policie, ale podrobně sledují i rodinu oběti a ostatní podezřelé. Herecký výkony všech postav jsou moc dobrý a perfektní je i hudba. A na závěr musím souhlasit s Shedlo, hned jak jsem ten odpornej ksicht poprvní uviděla, jsem věděla, že to musí být on (ikdyž od půlky jsem měla dost pochybnosti). (24.04.2013)

Pověstná temná atmosféra boduje i v tomto výborném seriálu z Dánska a nemíjí žádnou z hlavních dějových linií. Ať už se jedná o dění kolem hlavnho vyšetřovacího dua, ostříleného komunálního politika Hartmanna, bravurně ztvárněného Larsem Mikkelsenem, či příbuzných zabité dívky. To, že se vyšetřování jedné vraždy táhne po celých dvacet dílů první série, podle mě příliš na dramatičnosti příběhu neubralo. I když podezřelých bylo tolik, že to ke konci vypadalo, že komisařka Lundová postupně zatkne a zase propustí celou Kodaň, její vyšetřování mě bavilo a zůstala jsem v napětí až do poslední epizody. (13.05.2014)