Ano, šéfe!

Mile nekompromisní show, která se nutně neschovává za veseloučký televizní odér, ani nemá potřebu se ve finále někomu omlouvat. Zda občas nedošlo k zinscenování není podstatné, jelikož se zpětně zdá, že pořad s českou gastronomickou scénou vážně pohnul. Navíc je atraktivně natočen, skvěle ohudebněn (!) a solidně prohláškován. Zdeněk Pohlreich je řízek. "Vy nevidíte, že máte v kuchyni pneumatiky?" P. S. Každý, komu vadí v první řadě vulgarita a kritika, patrně nepochopil podstatu pořadu, kterou je pokus o nápravu ŠPATNĚ fungujících, případně nefungujících podniků. Ostatně pokud mi hospoda vynáší a má dobrou pověst, patrně ji nepřihlásím do pořadu Ano, šéfe. Co se týká vulgarity - nic pro citlivky a snoby svázaný etiketou. Pohlreich přiznává, že v každý kuchyni prostě mluví jako ve svý vlastní a všichni zainteresovaní by měli poslouchat, CO říká - nikoliv JAK to říká. Řekněme si na rovinu, že hospodská mluva je kuchařům často vlastní a jelikož má Pohlreich dostatek inteligence, charisma a zkušeností kuchařských i podnikatelských, stává se jeho mluva spíše oblíbeným trademarkem, než jakoukoliv překážkou. Btw, je zajímavý pozorovat, kolika lidem je proti srsti zaměstnanecká posloupnost a profesionalita. Věčně ublíženej a netahavej zaměstnanec je totiž mnohem větší problém, než sebesprostější slovo. (31.12.2012)

S odstupem času je pro mě Ano, šéfe! definitivně nejlepší televizní show, která se tady objevila minimálně od revoluce. Absolutně mě nezajímá, že nejde o originál, že Ramsey umí být vtipnější a drsnější. Já chci vidět českou mutaci pořadu v našich podmínkách a s typickými trademarky českých restaurací. Celou dobu se tak divák může mastit na buranství, postkomunistické malosti a neschopnosti změnit zajeté koleje. To vše ve vyhrocených situacích těsně před krachem a v některých případech i v nekonečném labyrintu dluhů. Člověk žasne, kolik primitivů se dostalo k penězům, Naštěstí většina z nich o ně rychle přišla, takže jim není třeba závidět. Ovšem je nutno přiznat, že poměr primitivů a sympaťáků se časem skoro vyrovnal a epizody byly o to emocionálnější. O Pohlreichovi jsem do té doby neslyšel, to přiznávám bez mučení, ale už během pár dílů jsem si jeho rázný styl zamiloval stejně jako většina národa. Po lehce nervózní první epizodě se brzy rozkoukal, začal brutálně hláškovat a již během první série se etabloval v jednu z největších televizních hvězd. Je navíc úžasné sledovat, jak se díl od dílu dostává do větší pohody a celé natáčení si neskutečně užívá. Show má hned několik legendárních vrcholů. Kluk, co si přišel hrát s kamením, naprosto nepochopený význam slova podnikání dvou blbů z Brna, lidský odpad podnikající v Německu (samozřejmě původem Čech), naivním snílkům oči otevírající návštěva Chicaga nebo smutný klaun Bolek, který se utápí v chlastu v té době ještě na své farmě. Třešničkou na dortu jsou pak platonické lásky, které vznikly během natáčení pořadu, když dotyčné dámy neustály sálající charisma legendárního Šéfa. Pojď, Zdéňo! (11.09.2009)

Zdeněk Pohlreich je frajer a rád se dívám na jeho pořady. Líbí se mi, že to nebylo jen o vaření, ale hlavně dal každé hospodě – restauraci – motorestu kde si ho pozvali pořádně do těla. Protože u některých dílů mi bylo až na zvracení, když jsem viděl, v jakém bordelu někdo může vařit, nebo jaké dělá blafy. Pro sprosté slovo on nešel nikdy daleko, ale je super, že jim kritiku řekne pěkně do očí a ne, že bude jen pomlouvat za rohem do kamery… (24.11.2018)

Na primácké poměry až skandálně kvalitní pořad, který víceméně snese srovnání i se západním bratříčkem Gordona Ramsaye. Ano, chybí tomu pořádní facka pro majitele, když nesplní, co slíbí, závěrečný výlet na místo činu by mohl být o něco delší a detailnější, ale Pohlreich je charismatický (sakra hodně) jako jeho trademarkové "kruciprdel" a když už někam příjde, nebojí se do toho jít přes mrtvoly. Překope lístky, pošle vedení do háje a dohlédne na to, aby se to alespoň trochu rozjelo. Primácký štáb se navíc neztrácí ani po technické stránce a je vidět, že zodpovědní lidé ví, co chtějí a neváhají pro to udělat cokoliv. Což je jedině dobře. Oba palce nahoru, chuťové buňky na pozoru. Televizní zábava se odráží ode dna. (16.03.2009)

Zapomeňte, že někde za kanálem žije nějaký pan Górdn Remcy, a buďte trochu vlastenečtí. Kochejte se krásami výlučně české gastronomie a vkročte do otevřené náruče Primáckého zpravodaje o stavu českého restauratérství. Průvodcem vám bude pan Zdeněk Pohlreich, muž, jenž při naplňování svého povolání, jež je mu zároveň i zálibou a zábavou, zcestoval lán světa, a který ví jak to v tom jeho byznysu chodí, a především ví, jak to tam chodit nemá;) První série byla velmi povedená, žádné dva díly nebyly stejné, problém byl vždy někde jinde, výsledek byl tu lepší, tu horší, no prostě jako ze života. Speciální bonus - šéfovy hlášky, které jsou zcela smrtící, a bohužel naprosto trefné. Jo a samozřejmě je tu ještě ten kluk, co si přišel hrát s kamením:))) Takže výsledek - až se kdosi přestane snažit aranžovat upoutávky tak, aby další díl vypadal jako vyhrocené psychodrama (protože to je podraz - v ukázkách řečené bylo naprosto vytržené z kontextu a adresované jinam než je divákovi podsouváno), půjdeme za předpokladu zachování zmíněných pozitiv výš. Zatím je to na 80% a doufám, že Ano, Šéfe získá dostatečně masovou diváckou obec, aby se v ní našlo dost těch, kdo nebudou váhat dát v nějaké hogofogo se tvářící ristorante najevo svou nespokojenost (a samozřejmě spokojenost, bude-li k tomu důvod), v důsledku čehož se bude stále méně opakovat scénka podobná té, kde "vprostřed plzeňských lesů servírujeme hrdě čínské nudle, vole":) PS: Druhá série se pomalu rozbíhá a pokračuje se tak jako dříve, aneb "Támhle je ta kombinace diletantství a beznaděje." PPS: Poetická chvilka - Viděl jsem hada srát, ty vole...žábu bušit pěstí do skály, ty vole...koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, ty vole...dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, vole, ale todleto jsem teda ještě neviděl... :))) (06.07.2009)