Adam

Na první pohled je Adam sympatický mladý muž. Už ale na ten druhý - a zvláště pokud si s ním promluvíte, zjistíte, že s ním není úplně vše v pořádku. To zjišťuje i jeho nová sousedka Beth. Adam trpí zvláštní poruchou sociálního vnímání, Aspergerovým syndromem. Beth ale cítí, že přesto všechno by mohl Adam být tím pravým pro její život, pokud se jí podaří se s Adamovým chování vyrovnat... Je mi naprosto jasné, že se autoři tohoto filmu snažili ze zajímavého tématu vytřískat co se dalo. Ono - dnes už se obyčejné romantické filmy prostě točit nedají - to zde musí vždy buď někdo umřít, nebo trpět nějakou chorobou - ať už psychickou nebo fyzickou. A do tohoto schématu dokonale zapadá i Adam - mladý muž postižený mírnou variantou autismu, a mladá slečna, která si myslí, že jej svojí láskou "napraví". Na druhé straně se ani tento film nedá úplně strhat, a to hlavně kvůli hereckému výkonu Hugha Dancyho, jemuž jsem věřil naprosto každé slovo, stejně tak i Rose Byrne, která k němu skvěle zapadla. Trochu mi na filmu vadila příběhová linie s Bethiným otcem, ale to už bych chtěl asi moc.. (03.11.2011)

Ten film je v podstatě na tři hvězdičky. Je trošku plochý, jakoby nešel do "hloubky", ale zároveň herci v hlavních rolích jsou neuvěřitelně sympatičtí, soundtrack je příjemný a hlavně - moc mě zaujal konec. Možná se nějak podobně dal očekávat už od začátku, al e myslím, že byl moc vkusný a přijatelný. Proto nakonec dávám hvězdičky čtyři. (24.06.2011)

Milý film s fajn námětem, dobře napsanými postavami a sympatickým obsazením. Rose Byrne mě zde vyloženě okouzlila - v době premiéry 30 letá, zde byla zachycena pravděpodobně na vrcholu své krásy, a nevybavuji si film, v němž by se mi líbila víc. Postava Beth je v jejím podání něžně ženská, zranitelná a velmi okouzlující (a evidentně vyhledávající problematické partnery, čímž v podstatě kopíruje cestu své matky - postavy Bethiných rodičů jsou zde hodně důležité, byť mně osobně ta dějová linka s nimi přišla poněkud otravná). Sledovat její sbližování s Benem (herecky velmi přesvědčivý Hugh Dancy) mě neuvěřitelně bavilo a strašně jsem jim držel palce, aby jim to vyšlo. V tomto ohledu mě závěr filmu hluboce rozesmutnil, ačkoli od jistého momentu začalo být evidentní, že to jinak dopadnout nemůže - naposledy jsem byl takto zklamaný snad někdy před 3 lety u La La Landu (a smutnější jsem z toho byl o to víc, že to rozuzlení bylo vlastně optimistické). Když jsem se podíval na Mayerovu filmografii (nepříliš početnou - ten chlapík natočil jen 3 filmy plus pár epizod nějakých seriálů) - nikdy dřív jsem o tom režisérovi neslyšel - došlo mi, že Adam byl s vysokou pravděpodobností ojedinělým tvůrčím vzmachem, který se už asi nebude opakovat - což je škoda. Od člověka, který mě jedním filmem dokázal tak nadchnout, bych s chutí rád viděl i něco dalšího. (Stejně tak Rose Byrne, dnes již o 10 let starší, si takovou roli už nezopakuje - v takových chvílích si nelze nepovzdechnout, jak je život efemérní). (24.02.2020)

Na můj vkus místy naprosto nevkusná hudba, která z toho všeho dělala přeromantizovaný drámo. To je asi první, co mi v části výtek utkvělo na prvním místě, pak samozřejmě ohranost příběhu, kterému nepomohl ani nevšední syndrom hlavního hrdiny, který sice roli zahrál hodně přesvědčivě, ale s takhle debilně naivně tupým příběhem to stejně moc nehlo dopředu. Konec byl na můj vkus krapet překvapením, vzhledem k oné dějové přeromantizovanosti a nevychytané postavě Beth, a to je možná důvod, proč mi tam taky dost neseděl. To se prostě celý děj někam pomalu posouváte (opravdu nepatrně), když už čekáte, že to skončí tak, jak by ta občasná přecukrovanost skončit měla, tak to tak nakonec vůbec neni, což asi mělo způsobit náhlou nevšednost nebo co, což se ovšem v mém případě naprosto minulo účinkem. Z příběhu to ve finále udělalo něco mimořádně plochého a tuctového, co se tak strašně moc snaží být netuctové, až se z toho stala nekvalitní slátanina, která má sice pár pěkných momentů, to ale film stejně nezachrání, takže bohužel za dva. (09.05.2011)

Každá z nás asi někdy zatoužila po muži (velkém dítěti), který za námi půjde až přes celé město, aby nám řekl, že nás potřebuje. Ovšem je jasné, že s člověkem s Aspergerovým syndromem bude soužití těžké, možná spíš nemožné, i když by byl alespoň z polovičky roztomilý, jako Hugh Dancy. No ano, byla to romantika, i ty vločky byly obrovské a padaly tak nějak zvláštně pomalu, hudba přesně akorát, do toho zvířátka...ale nebyl to kýč a konec, tak ten bych si rozhodně představovala jinak! Někdy prostě potřebujeme ono okřídlené "pohlazení na duši" a Adam je v tomto případě přesně to pravé. (22.08.2010)