Adam

To, že něco neskončí hepáčem, ještě neznamená, že z toho automaticky bude skvělá pecka s hustym koncem. On by to v zásadě byl i celkem průměrnej až příjemnej romantickej film, nebejt teda toho obrovskýho množství všech různejch klišé, stereotypů a nezajímavý předvídatelnosti. Vysloveně skvělej je pro změnu Hugh Dancy i jeho role (a kterej byl ostatně důvod /společně s Rose Byrne/, proč jsem se na film vůbec koukal) - ten mě opravdu a upřímně celej film bavil, zaujaly mě taky ještě asi ty tři jeho poznámky ohledně vesmíru a taky celkem povedenej soundtrack, díky kterýmu jsem přišel na Joshuu Radina, ten celej zbytek ale byl vysloveně podprůměrnej - tim myslim scénář, zápletky, vykreslení dalších postav atd... Takže za mě je to celkem obyčejnej vztahovej film se skvělym Dancym, kterej do podprůměru strhává nálož zbytečností a divností. WTF moments: I v roce 2009 už byl google - takže celá scéna, kdy se Beth jde za ředitelkou do ředitelny ptát na to, co to vlastně ten Asperger je, a jestli s někym takovym má mít vztah, je WTF až na půdu - a scén tohodle typu tam bohužel bylo víc: Vyprávění pohádky ve školce, pokus o humor v "postelový scéně", kdy to asi má bejt vtipný proto, že si nejspíš máme myslet, že mluvěj o sexu, ale ono ne (hahaha!) - jde jen o trénink na pohovor (hahaha!!!). K tomu nálož dalších klišé (třeba vztah Beth s jejím odzačátku jasnym badass otcem), konflikt Adam vs. otec - a ze slušnejch 3* se tak pro mě nevyhnutelně stávaj už míň slušný 2*. (13.03.2018)

Tak trochu netypická love story o vztahu, který už od pohledu prostě nemůže fungovat. Anebo může? Melancholické nezávisláky mám dost rád, ale tady mi tak trochu vadila ta linie s Gallagherem, která mi přišla hodně násilně šroubovaná. Ten film by byl silný(ější i) bez ní....Každopádně velké plus za Rose Byrne z Damages a ten konec, který mi dost sedl. 6.5/10 (13.02.2010)

To, že je autismus a Aspergerův syndrom velice neoriginální téma, to se tu píše v mnoha komentářích. Nebudu se tomu tedy již věnovat. K filmu mám hodně různých výtek. Tak například, film jsem pustila, a po devíti minutách jsem měla pocit, že sleduju nejnudnější film na světě. Pak mi ale došlo, že jsem už viděla i Archipelago (2010), takže místo nejnudnějšího filmu je už obsazené. Tak teda sleduju dál. Po devatenácti minutách jsem věděla přesně co se bude dít, jak to dopadne, a bylo mi jasné, že na konci Beth napíše dětskou knížku jménem Adam. Kolem dvaadvacáté minuty jsem se zamyslela nad tím, že to přeci jenom Dancy docela slušně hraje, a za to taky jedna hvězda. Dál mne to ale vůbec nebavilo. Nudila jsem se i po šestapadesáti minutách, i po hodině a jedenácti minutách. Hlavní ženská postava mi byla čím dál méně sympatická, a jenom se tam odehrávalo přesně to, co bylo už od začátku jasné. Ke konci potom ještě začala znít velice nevkusná písnička, která podtrhla celý ten patos, který se z celého filmu valí. A krom toho mi připadal velice špatný i český dabing. Docela často odvádí čeští dabéři velice dobrou práci, ale v tomto případě tedy Matouš Ruml spolu s Kateřinou Lojdovou celému filmu velice přihoršili. (22.08.2012)

Že trpí Aspergerovým syndromem jakýsi Adam, no prosím. Ale proč, proboha, jeho Aspergerovým syndromem musí trpět i stejnojmenný film, mi již jasné není. Skutečnost, že jeho Aspergerovým syndromem musí trpět Subjektiv, je skutečně k uzoufání. Už bez syndromu je Adam přeslazená kýčovitá vyprávěnka, která si však byla tak moc vědoma své nicotnosti, že se rozhodla: "A já budu něčím zvláštní." Zkoumajíc wikipedii zklamaně prohlásila: "Aj, aj, autismus už je pasé - Rain Man, Malaton..." Ale vyprávěnka to nevzdala a proklikala všechny odkazy od autismu směřující, Aspergera nevyjímaje. Spolykala to, natrávila a na diváka vyvrhla, ve vysvětlovacích chvílích i s encyklopedickou dikcí (žel informační hodnota trochu degradovala). A tak teď i Subjektiv ví, že musí být tolerantní, až se zamiluje do dívenky, která tuhle nemoc má, protože je to moc, moc citlivá bytůstka - miluje třebas hvězdičky, mývaly a mě. Jenom neví, jestli jsou citliví lidé hollywoodští filmaři. (08.03.2010)

Milý film s fajn námětem, dobře napsanými postavami a sympatickým obsazením. Rose Byrne mě zde vyloženě okouzlila - v době premiéry 30 letá, zde byla zachycena pravděpodobně na vrcholu své krásy, a nevybavuji si film, v němž by se mi líbila víc. Postava Beth je v jejím podání něžně ženská, zranitelná a velmi okouzlující (a evidentně vyhledávající problematické partnery, čímž v podstatě kopíruje cestu své matky - postavy Bethiných rodičů jsou zde hodně důležité, byť mně osobně ta dějová linka s nimi přišla poněkud otravná). Sledovat její sbližování s Benem (herecky velmi přesvědčivý Hugh Dancy) mě neuvěřitelně bavilo a strašně jsem jim držel palce, aby jim to vyšlo. V tomto ohledu mě závěr filmu hluboce rozesmutnil, ačkoli od jistého momentu začalo být evidentní, že to jinak dopadnout nemůže - naposledy jsem byl takto zklamaný snad někdy před 3 lety u La La Landu (a smutnější jsem z toho byl o to víc, že to rozuzlení bylo vlastně optimistické). Když jsem se podíval na Mayerovu filmografii (nepříliš početnou - ten chlapík natočil jen 3 filmy plus pár epizod nějakých seriálů) - nikdy dřív jsem o tom režisérovi neslyšel - došlo mi, že Adam byl s vysokou pravděpodobností ojedinělým tvůrčím vzmachem, který se už asi nebude opakovat - což je škoda. Od člověka, který mě jedním filmem dokázal tak nadchnout, bych s chutí rád viděl i něco dalšího. (Stejně tak Rose Byrne, dnes již o 10 let starší, si takovou roli už nezopakuje - v takových chvílích si nelze nepovzdechnout, jak je život efemérní). (24.02.2020)