Sociální síť

Můj vztah k The Social Network (TSN) se rodil poměrně komplikovaně. Bezprostředně poté, co jsem film viděl koncem loňského roku v kině, jsem sice věděl, že jsem se setkal s něčím absolutně precizním a výjimečným, ale nedokázal jsem si nějak rozumně odůvodnit proč. Navíc jsem měl problém vyrovnat se s chladnou odtažitostí filmu, která je tu patrná víc než kdy jindy u Finchera, a také s poměrně náhlým koncem. Až napodruhé, kdy jsem věděl, do čeho jdu, to do sebe všechno zapadlo a je mi jasné, že TSN s časem už jenom poroste. Přestože by se v tuto chvíli mohlo zdát, že o tomto filmu už bylo řečeno vše, pokusím se přece jen o několik svých poznámek. ___________ Faktem je, že nerdi se sice už před časem nadobro stali součástí popkultury a plnohodnotnou cílovou skupinou, na kterou začal cílit i Hollywood, ale nikdy se jim nedostalo takového portrétu jako tady. Vezměme si, které postavy jsou nejvíce charakteristické pro tento fenomén: Sheldon z TBBT, Michael Cera (Scott Pilgrim a další, v podstatě všechny jeho role), některé postavy od Apatowa. Všechny nesou větší či menší komediální podtón, kde se sice berou v úvahu typické "nerdí" vlastnosti, ale buď se z jejich absurdního vyobrazení nepokrytě střílí, nebo se považují za slabost, kterou je třeba překonat (a např. získat holku). Eisenbergův Zuckerberg sice zdaleka není dokonalý a trpí těmi samými "charakterovými vadami" (neschopnost empatie, sociální neobratnost, pocit nadřazenosti, sklony k autismu), ale právě díky nim (ne navzdory) dokáže stvořit nový celospolečenský fenomén a mít navrch v soudních tahanicích. Je jenom logické, že principy, na kterých (teoreticky) fungují vztahy ve společnosti, dokáže odhalit a využít jich ten, kdo se jich neúčastní (nerd) a může tedy z odstupu vše pozorovat. Asociálnost vede ke kreativitě. V tomto ohledu je "Facebook movie" skutečně jistou aktualizací Občana Kanea, když klasický, ryze americký narativ "Rise to Power" (vzestup k moci) spojuje s dnešním zeitgeistem. ___________ Oblíbené klišé, které říká, že TSN zároveň vystihuje, jak v novém století komunikujeme, je do určité míry zcela jistě pravdivé. Neuvěřitelně svižné dávkování informací dosahuje vrcholu v jedné z úvodních sekvencí, kdy Zuckerberg programuje Facemash a zároveň o tom bloguje. Jeho multitasking se zrcadlí v kulometné rychlosti střihu a monologů, které obsahově ani kvantitativně nelze pojmout a ani to není režisérovým cílem. Podobně formálně radikální byl i Gamer, jehož nepřehlednost rychle po sobě jdoucích záběrů téměř vytvářela nový estetický tvar a symbolizovala nemožnost se plně orientovat v zahlceném virtuálním prostoru. Ve filmu je také neustále přítomná síla mediální reality, která má v době maximální propojenosti lidstva nebývalý dopad na realitu fyzickou. Hrdinové filmu (především ústřední trio Saverin, Parker a Zuckerberg) tak musejí bojovat nejen sami se sebou, ale také se svým mediálním obrazem, který může jednoduše zničit vše, co do té doby budovali. ___________ Nezvykle minimalistické herectví Eisenberga se soustřeďuje v závěrečném záběru, kde se v jeho obličeji neobjevuje žádný náznak konkrétní emoce a naopak se zde nechává volné pole pro diváka, od kterého se očekává aktivní spoluúčast a záměrně se zde ponechává interpretační nejednoznačnost. ___________ (Bonusové DVD rulez) (03.03.2011) (méně) (více)