Já, padouch

Já, padouch možná nedisponuje sofistikovaností filmů od Pixaru, jenže se za to vůbec nestydí. Všechno co v Padouchovi uvidíte je předem jasné, nalajnované a prvoplánové, ale zároveň (nebo snad díky tomu) vybroušené ve své jednoduché podstatě k dokonalosti. Ať jde o beaty groteskní, parodické či dojemné, všechny perfektně sedí. Tedy za předpokladu, že v sobě máte kus malého dětiny, protože spousta vtípků je poněkud infantilního charakteru a s roztomilostí se opravdu nešetří. Především nejmladší z holčiček a banda "pohůnků" (minions) jsou naprosto k sežrání a kdykoliv se objeví na plátně, umírá cílová skupina blahem. Takže zapomeňte, že je to o nějakém kradení měsíce, podstatné je stejně to, že padouch Gru je v jádru dobrák, holčíčky jsou ztělesněním roztomilosti a poťouchlí pitomečci minionové v roli humorného křoví hravě zastíní i veverku z Doby ledové. Originální dabing asi do dějin nevejde, ale funguje na jedničku. 3D varianta v paměti neutkví, snad vyjma poměrně realistické jízdy na horské dráze. (22.11.2010)

Animák za plný počet, a to bez sebemenšího zaváhání. Komentář začnu možná netradičně tím, že pochválím Padouchův český dabing, který je... Skvělý. Jiří Lábus = perfektní volba, Jan Přeučil zrovna tak, dětské hlásky neskutečně trefné a roztomilé... Ale k filmu. Bál jsem se, aby příběh nebyl klišovitý. A on nebyl. Bál jsem se, aby hlavní "hrdina" během hodiny a půl příliš nevyměkl. A on nevyměkl. Bál jsem, aby nebyl příliš dětinský. A on (zase) nebyl! Já, padouch je až neskutečně zábavný mix dětsko-dospělácké podívané, který hýří vtípky i vtipy, nabízí i několik odkazů na "trochu jiné" filmy (obzvlášť "kmotrovská" hlava v posteli mě dostala), má výbornou grafickou i hudební stránku a když přijdou na řadu emoce, diváky citově nevydírá, ale je k nim milý a jemný. Silná konkurence pro přeborníky z Pixaru, jen co je pravda. "Takže vyletím raketou k Měsíci.... Zmenším ho... Popadnu... Pak se posadím na záchod... Cože?" (04.02.2011)

Na Padoucha jsem vyrazil se svými ratolestmi a nutno přiznat, že se mé děti bavily o poznání víc než já. Emotivní část mého já dokonce požadovala nadělit filmu odpad. Vyčítat dětskému animáku infantilnost je pochopitelně nesmysl, ale musím podotknout, že Padouch jednoduše nemá rozměr rodinné podívané, která by každé věkové skupině nadělila rovným dílem. Problém není v tom, že by úplně absentovaly vtípky zaměřené na dospělé publikum, ale v tom, že tenhle snímek není dostatečně chytrý, propracovaný, a tak se v něm pokusy o dospělejší humor ztrácejí. V Padouchovi je znát právě probíhající hospodářská krize a nevraživost vůči jejím původcům. Filmoví padouši si na své zločinné plány chodí půjčovat do bank a bankéři se předhánějí, kterého padoucha a ďábelský plán podpoří. Superpadouch Gru si jde speciálním vchodem pro vyvolené půjčit do banky, která nese název zkrachovalé finanční instituce, co stála na počátku bankovní krize. Jenže tohle všechno se ztrácí v nekonfliktním sladkém světě plném růžových barev, srdíček, pitvoření a chichotání, žlutých diblíků nazývaných Mimoni a především obývaném třemi cukrkandlovými dívčími sirotečky, které účinně pacifikují Gruovu zlobu. Používají přitom podobných metod jako dětské filmové hvězdy z hollywoodských filmů 30. a 40. let minulého století při usmiřování rozhádaných rodičů. Já, padouch je hodně konvenční předvídatelný film narozdíl od úspěšných rodinných animáků nedávné minulosti, jako je Shrek, který chytře parodoval právě ty konvence a styl, který ve světě prosadil Disney a který Já, padouch reprezentuje. Celkový dojem: 40 % - s tím, že děti si mohou bez obav přihodit 2*. (27.10.2010)

Ten paškvil na tri odseky príbehom ani nemožno nazvať. Filmom sa navyše vanie duch prázdnoty, všetko okolo je pusté, žiaden život, okrem hlavných postáv a maličkých poskokov nič vo filme nežije. Je to ako nevydarené divadlo. Jediné, čo stojí za ocenenie, je dabing, najmä ústredné trio Carell-Segel-Brand dabujú na nerozpoznanie. Megamind vyšiel oveľa lepšie... (13.07.2011)

Když u nějakého animáku taková spousta uživatelů nadává na přehnanou infantilnost, tipl bych si, že budu nadávat taky, ale ne. Despicable Me mi nijak přehnaně dětinské nepřišlo. Je to milé, je to zábavné. Častokrát až do takové míry, že jsem dostal menší záchvat smíchu. Hlavní hrdina je neskutečnej sympaťák, škoda jen, že se ke konci nechal trochu "zkazit". Kdyby ten film měl koule na to, aby jel celou dobu ve stylu té poměrně drsné první půlhodinky (Box of shame v děcáku - to je fakt dětinskej vtípek, uživatelé nespokojení...), bylo by to u mne dokonce za plnej počet. Vážně velice milé překvapení, sedlo mi to víc než letošní Drak a Toy Story. (09.12.2010)