Já, padouch

Já, papouch, je převelice sladká animálna. Tvůrčí kolektiv, nebrzděn trapnou zákonitostí fyzična, popustil uzdičky svým fantasiím a roztomile si zaprýštil. Pohledný ústředník sice nedotáhl vztah s trojicí preadolescentek do očekávaného GRUppensexu, ale neva, dvojka to snad dožene. Krajně vhodné pro pobavení harantů i jejich uondaných konstruktérů, kteří sice nadávají na otravnost oněch pidizjebíků, tím však střílí do vlastních řad, neboť ontogeneze rekapituluje fylogenezi, jak víme již dávno všichni my, nekompromisní eugenici. (11.09.2013)

Rozhodně to není jen pro ty nejmenší, jak tu pár osob píše, většinu vtipů asi těžko pochopí. Až mě překvapilo, jak velké nároky na vzdělání a slovní sázobu Já, padouch má. Je to velmi milá záležitost s úžasným hlavním hrdinou a i nečekaně zábavnými vedlejšími postavami (do jedné!). Filmu jsem schopen klišé odpustit, protože jsem si jich takřka nevšiml. Zastínilo je totiž to, že jsem se opravdu srdečně smál situačním gagům. A ne že by se mi to stávalo u animáků často, vzpomínám si tak na tři předešlé, a sice Hledá se Nemo, Doba ledová a Simpsonovi ve filmu. Ačkoliv jejich kvalit Já, padouch nedosahuje, je to pořád výtečná podívaná těžící z extrémních charakterů jednotlivých hrdinů, u které jsem nezaznamenal ani jednu trapnou scénu, ačkoliv několik scén a jejich vyznění bych si dovedl představit jinak a moralistickou stopu a směřování negativního k pozitivnímu holt smazat z filmu pro děti asi nejde. (25.10.2010)

Nechala jsem se přesvědčit, že Padoucha musím vidět, protože se mi to bude líbit a budu se u toho náramně bavit. Jedna postava tam je mi prý hodně podobná. Já důvěřivá podlehla a film si opatřila. Podlehla jsem přesvědčování přes intuitivní odpor k těm pinožícím se poskakujícím žlutým nesmyslům vydávajícím divné zvuky a tupě se hihňajícím. Jedna postava mi tam je skutečně podobná. Je to ta, co se chová rozumně, racionálně a trapně se nepitvoří (ne, není to ten pes). Ty oživlé křupky vydávající pištivé zvuky mě neskutečně sraly, zlý matfyzák křísil k životu moje dávno pohřbená traumata z mládí a dobře jsem se u filmu bavila jen ve chvílích, kdy jsem se odcházela podívat, co se děje za okýnkem mé automatické pračky. Lidský masochismus je nekonečný. Schválně, jestli je druhý díl jenom stejně blbý, nebo jestli se podařilo vytvořit zhůvěřilost ještě větší. (04.11.2015)

Animačné technológie sú dnes tak premakané, a scenáre k niektorým filmom tohto žánru oplývajú tak obrovsky využitým potenciálom, že už dávno sa tvorcom z animačných štúdií podarilo odškatuľkovať tieto produkty z jednosmerného zamerania na detského diváka. Samozrejme v tomto smere si stále udržiavajú monopolné postavenie, avšak dopyt po nich začína byť čím ďalej-tým väčší aj zo strany dospelého diváka, ktorému poskytujú milý únik do sveta detského sveta plného radosti. V tomto filme tomu nebolo inak. Deti dostali tú správnu dávku infantilnosti a príbehovej naivity, tí starší si prišli na svoje v premyslenom príbehu plnom zvratov, dokonalej vypointovanosti jednotlivých vtipov a v dokonalom využití vedľajších postáv. Trošku silené bolo využitie tretieho rozmeru, ktoré nedostalo vo filme potrebný priestor a pri kvalite samotného filmu ho k umocneniu zážitku ani nebolo treba. Zostáva už len dúfať, že razantnosť kvality takýchto filmov nebude mať len dočasné trvanie. 90%. (02.11.2010)

Film o největším zločinci všech dob, kterého tvůrci rozšmelcovali v přecukrovaný báchorce. Diabetici budou dostávat záchvaty už jen z upoutávek. Naordinoval bych autorům Erbena, snad něco z Vodníka, abych ten jejich vznešený patos a pocity dojetí malinko utlumil: „Šest věcí tu v krvi leží - mráz po těle hrůzou běží: dětské hlavy bez tělíčka a tělíčka bez hlavy.“ (07.02.2011)