Šílený Max: Zběsilá cesta

Úplně jiný level blockbusteru, než tuctové vykastrované zívačky, na jaké jsme zvyklí. Tahle přízračná záležitost je intenzivní a promakaná jako prase a velmi sympaticky necílí na každého. Spíš než příběh totiž nabízí divokou okružní jízdu propracovaným, hodně krutým a vyšinutým světem, který může jemnější duše slušně vyděsit. A než příběhem titulního Maxe je příběhem Furiosy (ženy vůbec hrají ve filmu zásadní úlohu a přitom mnohé divačky od něj jistě z dálky odradí nálepka brutálního postapo akčňáku), která je stejně tvrdá jako on, ale narozdíl od něj ještě nepřišla o naději. Slovo Max v názvu tak dává více smyslu jako hodnocení snímku, než jako zdůrazňování jeho hrdiny - maximálně šílený, maximálně zběsilý, maximálně na cestě. Protože v téhle na dvě hodiny roztažené honičce z finále dvojky si náš bojovník silnic užije nejvíc boje a silnice v celé sérii a přitom paradoxně za volantem své V8 stráví za celou dobu všeho všudy pár sekund. Těžko za ní ale truchlit, když se tu prohání tak početný a naprosto úžasně nadesignovaný (a rozflákaný) autopark a to dokonce s vlastním pojízdným a patřičně excentrickým hudebním doprovodem! (17.05.2015)

SVĚT BEZ NADĚJE, BEZ ZÁKONŮ A BEZ MILOSTI. SVĚT, KTERÝ PATŘÍ ŠÍLENÝM! /// Šílenej Max a jeho cesta tam a zase zpátky. Hrátky v písku nikdy nebyly zábavnější! Akce, akce a akce, vystavěná na prostým příběhu, kterej ovšem příznivci pouštní operace Mela Gibsona neřeší. Stejně tak nestihnou spekulovat, jestli jim náhradník Hardy nějak vadí. Není čas. (A nevadí! I když spíš připomíná Kevču ve Vodním světě.) I tahle pouštní apokalypsa je plná podivnejch zjevů a báječnejch strojů, a dělá to, co má. Baví! Vobčas, jako by ani nešlo o Maxe, ale o Millerův návrat do vysněnýho světa. My, srdcaři, musíme jít s hvězdou „vejš“. Tenhle Max, je totiž vopravdu šílenej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Volala Ch. Theron, že má jednu ruku a chce vyrazit na vejlet. 2.) S klukama zakládáme gang a hledám inspiraci. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ * (16.05.2015)

Vývoj nezastavíš. Nejdřív jen pomstychtivý Max, pak Mad Max a jeho pes a teď Mad Furiosa a její pes Max. S ukradnutou harémovou líhní a na podvozku Tatra se ti dva postaví všem, chybí už jen Čagin na Kamazu.. Popojíždění po australských okreskách vystřídalo akční hromobití na planetě Tatooine, šéfkuchař Seale slavnostně zahájil vizuální bakanálie, kaskadéři předvádí božský vítr a co si budeme nalhávat, nějaká větší košatost příběhu by byla stejně nepatřičná jako Nedvěd hrající na elektricko-plamenometnou kytaru Stánky. Miller s tučným měšcem Warner Bros. za pasem neuvěřitelně zamachroval a já doma vysypal z oblečení tolik písku, že by to stačilo na atletické doskočiště. Zkrátka tam, kam před 35 lety přijel režisér na kole bez přehazovačky a odrazek, vjel nyní na nadupané silniční motorce. Ale abyste si nemysleli, já cyklistiku docela rád.. P.S.: Přál bych si, aby nyní z režiséra napojením na přístroje udělali Immortana George a já se mohl za dalších 35 let podívat, kam až zase vystoupaly možnosti filmových tvůrců. Vývoj nezastavíš.. (22.05.2015)

Po letech film bez kompromisů. Akční jízda plná šíleností, odvážných nápadů, neustáleho pohybu všech objektů před kamerou a barevnost, které by se snad mohla vyrovnat jen ta původní černobílá verze. Tohle je peklo na kolech v poušti, kde smrdí ohoželá kůže, benzín a divák si stříká na obličej stříbrný sprej a touží po Valhale... a já ji našel tady. Hodně lidí básní o starém Maxovi, ale tohle je jeho zralá, komplexní, promyšlená verze. Tenhle svět chci vidět znovu. (23.12.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)