Sejmout zabijáka

I přes patrnou inspiraci Scorseseho gangsterkami se dle mě jedná o precizně odvedenou práci. Herci jsou neokoukaní a stejně jako ve Scorseseho Mafiánech či Casinu jsou všichni mafiáni, jak mají být. Stopáž je rozumná, technická stránka filmu je požitek pro oči a na mě osobně udělala největší dojem závěrečná sekvence za doprovodu jedinečné skotské hudby. Jeden z kandidátů na film roku 2011. (19.04.2012)

Esteticky odfláklá gangsterka rychlokvaška s nudnými postavami a obyčejným scénářem, kde vás v podstatě vůbec nic nezajímá, dokonce ani pořadí kdo koho odbouchne. A když už se těšíte, že bude alespoň nějaká akce, tak zjistíte, že přes digitální efekty ala první polovina 90s není ani pořádně žádná vidět. Je to škoda, protože stopáž není přiliš velká a mohla to být relativně ryzí věc s dobrým tempem. To by ovšem musel být herecký ansámbl poskládaný trochu jinak. A irské chlapáctví v podání hlavního hrdiny moc nefunguje. (23.10.2015)

Film vychází ze skutečných událostí, kdy byly odhalené kontakty organizovaného zločinu v podstatě klasické italské mafie s pohlaváry odborových předáků. Mimochodem, tahle spolupráce mezi odbory a mafií se datuje už od počátků 20. století a má silné kořeny v přistěhovalectví a komunitním životě, kdy se zájmy obou skupin a vyrůstání členů gangů a odborů v jedněch chudých čtvrtích překrývaly a trvalo několik desítek let, než se povedlo tyhle vazby rozbít. Zároveň film ukazuje tradiční motiv americké kinematografie, tzn. vzestup silného jedince z periferie na výsluní a jeho následný pád z výšin. Danny Green si splnil americký sen a z řadového dělníka se stal významným hráčem odborové organizace, který má společenský vliv a peníze. Jenže s čím člověk zachází, tím taky schází a zatímco konflikt se státní mocí ho stojí jen onen vliv a majetek, konflikt s organizovaným zločinem, resp. válka gangů, kterou rozpoutá, ho nakonec stojí nesrovnatelně víc. Ruský car Alexandr II. přežil tolik atentátů, až o něm kolovalo po celé Evropě, že je ten panovník nesmrtelný. Teroristická organizace dokázala, že i nesmrtelný potentát může umřít, a podobným seběvědomím jako Alexandr II. oplýval i Danny Green, který si po osmi nezdařilých atentátech začal myslet, že o jeho osudu může rozhodnout jenom Bůh. Solidní film, který má nejsilnější stránku v reálném základu svého příběhu, jenže režie a obsazení představují jen takový lepší průměr. Když bych si měl vybrat mezi ním a např. Hoffou, který má v podstatě stejný námět, zvítězí druhý z obou snímků, a to jak obsazením, tak scénářem. Celkový dojem: 70 %. (16.09.2011)

K filmům o organizovaném zločinu jsem si vytvořil poměrně hezký vztah, aniž bych věděl proč. Asi za to může lord Vetinari. Souboj italského a irského podsvětí evidentně sázel hlavně na různé výbušniny, takže si pyrotechnici zřejmě přišli na své. Snímek měl slušnou atmosféru i hvězdné herecké obsazení, ale dost mi vadil Ray Stevenson respektive jeho šílená paruka, kdykoli se objevil v záběru, vzpomněl jsem si na Terence Hilla, což mě silně rušilo. (11.03.2018)

Kdyby se pan Danny Greene stihnul ohlídnout za svým životem, než mu bouchla mafináská bomba do ksichtu, nejspíš by se nezaradoval. Přestože se tvářil jako ohromnej chlapák, férovej grázl a mafiánskej dobroděj... Ve skutečnosti nebyl víc než ubohej srab, kterej si založil kriminální živnost na terorizování poctivejch živnostníků - a aby se to nepletlo, byli to rovnou popeláři. Veškerou konkurenci likvidoval tím nejzákeřnějším způsbem, náložemi v autě - neměl ani koule někoho odprásknout z očí do meziočí. A jeho časté pěstní souboje? Ty bych osobně taky nepovažoval za nic jiného než zálibu v ubližování "bližnímu". Danny byl zkrátka špatný člověk, jehož přesvědčení o nedotknutelnosti pramenilo hlavně z faktu, že zabijáci Clevelandských taliánů byli do jednoho amatérský kopyta. Jakákoli snaha o glorifikaci takovýho sráče jde u mě absolutně mimo mísu. No, to by bylo tedy k hlavnímu hrdinovi. A teď k filmu samotnému: 30% děj, 70% kecy vo ničem. Scénárista se při psaní nejspíš levou rukou drbal na zadku a současně se palcem pravý nohy rejpal v nose, protože takovou sérii oslích můstků a nevydařených vypravěčských berlí jsem vážně hodně dlouho neviděl. Jaká byla úhola Kilmerova policajta, kromě toho, že nás svým vojsouvrem uváděl do aktuálního děje nebo se snažil přiblížit nám Dannyho nitro? Celkem: zdlouhavé, nudné, místy k neskousnutí. 30% pro tuctovku, jaká tu byla už tisíckrát, většinou v mnohem lepším podání a se sympatičejším hrdinou, kterej měl aspoň dostatek sebeúcty, aby nemlátil popeláře. (10.01.2012)