Melancholie

"Life on earth is evil." (05.09.2016)

Priznám sa, že k režisérovi Lars Von Trierovi ma pritiahli najmä všetky tie rozpačité recenzie, ktoré som si prečítala alebo vypočula naživo. Zhliadnutie filmu Melancholia som odkladala roky, nakoľko som si uvedomovala jeho ťaživú atmosféru a koniec koncov, i náročnú tému. Napokon som to riskla a musím uznať, že Trier sa mi dostal pod kožu. Rovnako ako pri Antikristovi, aj tu používa dokonalé spojenie vážnej hudby a hĺbavých obrazov, ktoré sú emocionálnou výpoveďou samé o sebe. Úplne rozumiem tomu, že ponárať sa do rozpitvaného nihilizmu depresívnej ženy v svadobných šatách, ktorá by vlastne mala prežívať najkrajší deň svojho života, asi nie je tak úplne šálkou kávy väčšiny psychicky zdravej a šťastnej populácie. Ale práve to je ten paradox. Myslím, že je to vcelku príjemné spestrenie súčasnej kinematografie a pomohlo mi to uvedomiť si, že čokoľvek zlé by sa s týmto svetom malo stať, nechcem o tom vedieť. Do pozornosti dávam hlavne magické obrazové divadlo v druhej polovici filmu, ktoré jednoznačne vrcholí vo veľkolepej poslednej scéne. Možno som čudná, a možno to vôbec nie je dobré, ale kedykoľvek si na ňu spomeniem, stiahne mi žalúdok a po chrbte mi prechádzajú zimomriavky. A že sa to deje celkom často, odkedy som videla Melancholiu. Treba si uvedomiť, že film je náročný a prispôsobiť tomu i čas zhliadnutia. Nevhodný pred spaním, pred ťažkou skúškou a tobôž nie deň pred vlastnou svadbou. :) (22.08.2017)

Konec byl dost dobrý. (22.08.2017)

Film o kterém nevíte, zda tomu máte dát pět hvězdiček, nebo odpad. Symbolická rovina mě v tomto případě nějak míjela, dokonce se neobjevil ani "takový ten zmatek v hlavě" či "rozporuplnost", který jinak dokáže mistr navodit. Dva a půl * (28.12.2017)

Strašně pocitová věc.. buď se naladíte a zažijete nevšední zážitek nebo se ukoušete nudou.. (13.02.2020)

Konec světa nemůže být krásnější. Film není složitý, ale taky není složité se do něj zamilovat. (21.08.2021)

Deset hvězd. Stále vnímám emoce, které mě zajaly při sledování Melancholie ve Světozoru v roce 2011. Ráda bych prožila ještě jednou, ale zatím jsem se s takovým vtíravým smutkem, konečností všeho vůkol a zároveň bezvýznamnosti našeho žití na filmovém plátně nesetkala. Možná to není špatně:) (05.01.2022)

Vskutku depresívny snímok od "majstra depresií" Larsa von Triera, ktorý svojou nekonvenčnosťou a originalitou dokáže neustále prekvapovať a jeho filmy sú jednoducho zárukou minimálne bizarnosti so všetkým, čo k tomu patrí. Melanchólia v zásade stavia na podobných prvkoch s pridaním niekoľkých siahodlhých spomalených sekvencií, ktoré boli síce vizuálne podmanivé, ale metrážne trošku zbytočne dlhé. Milým prekvapením určite Kirsten Dunst, ktorá svoju úlohu poňala ozaj s plným nasadením. Keby tu bolo menej hluchých scén a pomalých záberov, viac by som si to vychutnal. 60 % (05.04.2023)

,,Brutální a zároveň nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl." Melancholie má triviální zápletku. Ovšem i ta, pod vedením Larse von Triera, z vás dokáže vyždímat úzkost, stres, smutek i napětí. Prostě a jednoduše - tento film musí vidět každá srá/ora, která za depresi považuje Fight Club. Jinak lidé neví, co je to ta pravá melancholie. 8,5/10 (14.10.2023)

Film jako takový má fascinující atmosféru, která ale nemusí každému sedět. Ztvárnění konce světa je v tomto filmu neskutečně mrazivé a působivé. (26.02.2024)

censored (27.05.2011)

Nejlepší film o globální katastrofě, jaký jsem kdy viděl. Nádherná kritika naší globální společnosti plná překrásných obrazů a silných emocí. Film, který Vás donutí ještě 5 min po konci filmu sedět a bezmyšlenkovitě sledovat titulky. Lars je pro mě génius, hitler ne-hitler. (02.06.2011)

Super zážitek, skutečně velmi dobrý a originální film. Vynikající herci, geniální hudba co musí dostat každýho do kolen. Zatím stále vztřebávám..... (02.06.2011)

Další z apokalyptických filmů. Avšak úplně jinak a naruby. Trier se rozhodl zpracovat téma absolutní záhuby života tak, jak by mohl vypadat. Žádní hrdinové, žádní geniální vědci, žádný boj s nezastavitelným osudem. Pouze obyčejní lidé, kteří se konce bojí a přemítají (jak jinak když jde o totální zatracení) o životě a smrti. Film je plný skrytých i neskrytých kontrastů. První část se zdá být velmi táhlá, nepadnoucí do celého filmu, jednomu by se chtělo říci, že se dala vynechat a nechat jen tu "podstatnou" druhou část. Avšak nakonec se z toho vyklubalo něco, co - ač rádoby nesouvisející, dává ke konci jaksi kompletní obraz. Druhá část, o kterou jde ve filmu především, je velmi tísnivá, hlavně ve své prostotě. Není úniku, lidé se toho bojí - Trierovi se povedlo pěkně zobrazit, že umřít není až tak těžké, těžké je to, že o tom víte a víte také, že to čeká úplně všechny. To vše doprovázeno Wagnerovou hudbou v podání Pražské filharmonie, nádhernou obrazotvorností, kamerou (opět ty kontrasty - dlouhé, statické záběry jak od Kubricka na vesmír, roztřepaná a nedočkavá kamera na osudy těch bezmocných trpaslíků tam dole) a dobrými hereckými výkony (hvězda filmu ovšem není Kirsten Dunst, o které se teď kvůli této roli hodně mluví, ale Charlotte Gainsbourg). Ještě jsem nezažil naprosté, ničivé a hutné ticho v kině při titulcích. Dnes ano (a to i přesto, že vedle mě seděly dvě dámičky, které omylem šly na špatný film a ještě několik minut po začátku štěbetaly, jestli se na to nevyprdnou - i takové tento film naprosto usadil), Trier jakoby s tím počítal a na začátek titulků zvolil skvělou hudbu - nic (což je mimochodem výstižný slogan...). Až jsem litoval, že jsem si v kině nemohl dát tu sklenku vína, uskrával jsem tedy Colu z papírového kelímku a toto nicotné ticho jsem prožíval o to hůř s mučivou touhou pustit si to do kalhot. Ze svého prvního rande s Trierem jsem tedy nadšený a už se těším, že tuto mezeru ve vzdělání co nejrychleji opravím. (03.06.2011)

Moje první seznámení s panem von Trierem a velká, velká spokojenost až téměř nadšení. Mám pocit, že to s Larsem vidíme úplně stejně, což se mi u filmu už dlouho nestalo. Navíc to ubíjející ticho v sále po konci filmu. Paráda. (05.06.2011)

Jen by to chtělo ještě daleko větší plátno, než má naše lokální kino. (08.06.2011)

Melancholia je prvním filmem Larse von Triera, který jsem viděl. Popravdě jsem čekal něco malinko odlišného, ale tak, jak je natočená, si Melancholia a celý štáb zaslouží velkou pochvalu. Velmi se mi líbil postřeh jednoho z recenzentů, že "dívat se na Melancholii je podobný pocit, jako když se brodíte medem". Každá minuta filmu vám připadá jako čtvrt hodiny, tak je tempo pomalé. Když ale přistoupíte na Trierovu hru, zjišťujete, že vám to vlastně vůbec nevadí a můžete se alespoň v klidu kochat uměleckou a obrazovou stránkou filmu. Ta se projevuje hlavně v hypnotickém a umělecky dokonalém prologu (či spíše začátku filmu) - extrémní zpomalení obrazu navozuje dojem, že se nekoukáte na film, ale na pohyblivé obrazy. Zážitek ještě umocňuje vhodně vybraná hudba, která dodává Melancholii na dramatičnosti. Všechny role jsou dokonale obsazeny a hlavně trojka Dunst, Sutherland a Gainsbourg hraje jako o život. Roztřesená ruční kamera může někomu vadit, ale dle mého mínění se k Melancholii hodí výtečně. Ještěže je Lars von Trier Dán, protože kdyby se Melancholia točila v americké koprodukci, jistě by se konec musel změnit a došlo by i na nějakého hrdinného zachránce a promluvy k Bohu. Takhle je na Melancholii jasně vidět skandinávský a francouzský filmový rukopis, což je dobře a já osobně mám severské a francouzské filmy velmi rád. (08.06.2011)

Ztratil jsem 130 minut svého života, které jsem mohl daleko lépe využít např. ke sledování schnoucí omítky. Melancholia selhává hned na několika frontách – především v tom přesvědčit mě coby diváka, že konec světa lze podat jako komorní drama, v němž je zánik planety a pozemského života redukován na osobní neštěstí zhruba na úrovni nevydařené svatby, jakou naše hrdinka - neurčitě psychotická nesympatická kráva - prodělá v první části snímku. Jsem toho názoru, že pokud autor chce předat nějaké poselství, spočívá břemeno na něm, aby jej prezentoval pokud možno co nejvíc průzračně, a nikoli na konzumentech, aby se jej pracně pokoušeli dešifrovat. (Např. z počtu jamek na golfovém hřišti, což je mimochodem něco, co jsem ve filmu vůbec nepostřehl. Vzhledem k tomu, že se zde zatím jediní dva komentátoři neshodli na jeho významu, nepřišel jsem evidentně zase o tolik.) Tento postoj je ale zřejmě antitetický k celému žánru uměleckého filmu. Co ve snímku dává smysl? Dráha vražedné planety "Teď-se-vzdaluju-a-teď-se-vracím-zpátky!" to asi nebude. Motivace a jednání prakticky kterékoli z hlavních postav už vůbec ne. Proč Justine močí na golfovém hřišti? Proč má přímo na svatbě potřebu zasouložit si s poskokem svého šéfa, kterého nikdy před tím neviděla? Co to má za tajemnou nemoc, která jí znemožňuje vlézt do vany, a souvisí nějak s jejími podivuhodnými schopnostmi v oblasti sčítání fazolí? Některé momenty nechtěně sklouzly do oblasti čiré komiky (ano, fazole a golfový vozíku, dívám se na vás), ale jak říkají naši anglofonní kolegové, that's just me. Přidejte k výše uvedenému protáhlou slideshow přeexponovaných fotek, módní antiracionalistické výlevy (ale jistěže mají dojmy a předtuchy hrdinky větší váhu než nějaké kalkulace; oni ti lidi, co na kalkulace věří, stejně nebývají moc příjemní, a když jde do tuhého, mají nehezký sklon být nalezeni mrtví ve stáji), a máte Melancholii v kostce. Závěr snímku přímo vybízel k přemítání nad tím, o kolik zajímavější lidské příběhy se asi odehrávají jinde, mimo unylou a nepochopitelnou duševní krajinu hlavních postav. Sečteno, podtrženo: zdejší vysoké nadhodnocení filmu přičítám na vrub kultu osobnosti okolo režiséra. Aby nebyl k nalezení jediný komentář, který jméno tvůrce nezmiňuje, je jinak věc vskutku nevídaná. (08.06.2011)

Nejsilnější film, co se týče pocitů, který jsem zatím viděl. Několik hodin po odchodu z kina jsem nemohl a nechtěl mluvit. Neskutečně působivý film, který mě vtáhnul do děje a vše jsem prožíval jako by to bylo skutečné. Sevřený žaludek a těžké nádechy nebyly výjimkou. Hra s obrazy, podle kterých Larse poznáme je úžasná. A nemůžu opomenout hudbu Richarda Wagnera, která byla vybrána naprosto excelentně. (10.06.2011)

Začiatok bol jednoducho stelesnenie Melanchólie samej, atmosféra, ktorá dáva na známosť, že žiadna záchrana Bruce-om W. nehrozí. Trier má proste vyberaný vkus, nielen čo sa Wagnera týka, rovnako ako aj na výtvarné umenie, viď zámena postmoderny za preromantikov či klasikov, či už len zábery, o ktorých nikto s istotou nevie povedať či ide o len o umelo predlžovaný estetický orgazmus, alebo o obraz, ktorý v sebe nesie hlbokú symboliku. Napriek jasnému deju je film neprekvapivo viacvrstvový, atu by som rada spomenúť, že je rozdiel či film pochopíte iba ako baladu o konci sveta alebo ako koplexnú skladbu o ľudskej existencii. Na Treirovi je krásne práve to, že nič nie je jasne vysvetlené, takže neuráža náročného diváka, avšak na druhej strane aj bez odokrytia najhlbších významových rovín zanecháva v človeku silné dojmy. Takže či už v človek film len sleduje, alebo aj analyzuje, ten pocit ktorý dal vznik tomuto filmu, tá Melanchólia ostáva a znepokojuje ešte slušný čas aj po tom, čo človek opustí svojé teplé sedadlo kinosály. (26.06.2011)