Serge Gainsbourg: Heroický život

Tohle ne... Joann Sfar měl zůstat spíš u těch komiksů. Eric Elmosnino byl paradoxně jak Gainsbourg nejsilnějším článkem filmu. Respektive narozdíl od té obludné loutky, byl snesitelný. Ta "zábavná" a "snová" intermezza jsou asi největším kámenem úrazu - důkaz, že i po tisícé se podobné obzvláštnění dá natočit nezábavně, nudně a v podstatě toporně dětsky. Serge se musel obracet v hrobě. Film slabší průměr, žádný hlubší pocit nezanechá. (29.03.2010)

Velmi silný debut francouzského režiséra Joanna Sfara, který se výrazně zařadil do proudu francouzského hravého manýrismu odchylujícího se od klasických představ o fungování filmu. Sfarova představa (manýra) se asi nejvíce blíží představám jeho krajana Jeana-Pierre Jeuneta (i když srovnání s ním je trochu nepřesné). Nezaměnitelný, originální a osobitý filmový svět plující na vlně imaginace a hry nejen s jednotlivými postavami, ale především s divákem, který pro pozitivní přijetí snímku musí přistoupit na hru diktovanou režisérem - zhmotnělé alter ego hlavního hrdiny coby jedna z postav, navíc karikované do úžasně stylizované postavy ,,Ksichtu", jenž pronásleduje Gainsbourga téměř celý život, hodně subjektivně podávaná představa, jaké že běsy nosil legendární zpěvák v útrobách své hlavy, jakož i silně pseudobiogafické vyznění snímku, který pracuje s Gainsbourgem pouze jako s ikonou, s předmětem umění, s postavou svého filmu. Joann Sfar ale neudržel narozdíl třeba od dříve zmiňovaného Jean-Pierrea Jeuneta vysoce nasazenou laťku po celý film a umně budovaná koncepce mu několikrát zakolísala, přesto je Serge Gainsbourg svým způsobem víc než jen zaznamenání hodný jev, už jen pro tu nádhernou hudbu a sugestivní hudební čísla. Tvůrcům se navíc povedl skutečně mimořádně zdařilý casting, nelze nevyzdvihnout herecký koncert Erica Elmosnino, Serge Gainsbourg jako by ožíval ve své reinkarnaci pro 21. století, takový, jakého bychom ho dnes patrně chtěli mít. Celebritu, superstar... Silný film (a Serge Gainsbourg coby chodící reklama na cigarety :-)). (21.06.2010)

No tak jsem zas po case kouk na biografickej film a to je velky prekvapeni, opet jsem o hlavnim hrdinovy v zivote neslysel. Ale nevadi, dvacetiminutovej uvod, kdy je jeste malej kluk, drzej, kourici, balici zensky, je paradni, skoda, ze tu je pak hned skok na dospelost. Nicmene nevadi, film sice nikam nespecha, ale dokaze zabavit, Elmosnino sice vypada jak nosatej a usatej skret, ale ma charizma, bali hromady zenskejch a nepusobi to jako klasika o ceste na vrchol, padu do drogovy spiny a ceste zpet. Gainsbourg proste dela to, co ho bavi, obcas nekde zazpiva, zahraje si ve filmu, slozi nejakou pisnicku nebo neco namaluje. To, ze se jen tak mimochodem dostavi slava, prachy a do postele mu lezou modelky a herecky nijak zvlast neproziva. Coz spolu s tim, ze to je vizualne docela dobre natoceny, dava dohromady slusnej a zabavnej film s dobrejma pisnickama. Problem je, ze na posledni pulhodinu uz to spadne do typickyho schema podobnejch filmu, prestane to bavit, zacne se to tahnout a film uz jsem dokoukal jen tak, aby se nereklo. Mit to o pul hodinky min, mozna du i na 5*, takle ale jen 4*. (18.09.2010)

Spolu s nádhernou hudbou, převážně inspirovanou bluesem a jazzem, vytváří autoři melancholickou atmosféru, kterou chvílemi probleskne nějaký ten vtípek. Každopádně ale po zhlédnutí nebudete mít na nic náladu, budete toužit leda tak po láhvi červeného vína a krabičce cigaret. Pak už si k tomu pustit jenom francouzské šansony od Serge, případně Edith Piaf, a prohlížet si fotografie z dětství. (07.11.2010)

Postava Serge Gainsbourga fascinuje obrovským tvůrčím potenciálem utápěným a rozpouštěným v alkoholu, cigaretovém kouři a vůni ženské kůže. Film je v tomto směru velmi přesvědčivý, ale zároveň je dobré vědět, že není určen pro diváka, který o Gainsbourgovi nic neví. Nepodává mu po lopatě jeho životopis, nesděluje, kde umělec ku slávě přišel či které skladby jej proslavily. (Nepoučený divák se pak po filmu ptal: A ta Charlotta Gainsbourg je nějaká slavná?) Ani Je t´aime nezazní ve filmu celá, takže divák může i nadále žít v domnění, že jde o milostnou píseň, přestože to není pravda. Ani já nejsem znalec Gainsbourga a až po filmu jsem se dozvěděla, že ta pasáž z Dvořákovy Novosvětské nebyl režisérův výmysl, ale citace Gainsbourgovy písně Initals BB, do níž si část Dvořákovy 1. věty půjčil. Mně osobně moc neseděly Gainsbourgovy obsese a představy ztvárněné figurami s papírovými hlavami, ale i tak pozitiva filmu jednoznačně převážila. (05.05.2010)