The Way
The Way
The Way
Režie:
Emilio EstevezScénář:
Emilio EstevezKamera:
Juan Miguel AzpirozHudba:
Tyler BatesHrají:
Martin Sheen, Emilio Estevez, Deborah Kara Unger, Tchéky Karyo, James Nesbitt, Yorick van Wageningen, Renée Estevez, Ángela Molina, Simón Andreu (více)Obsahy(2)
Sledujte hluboký a inspirativní příběh o rodině, přátelích a především výzvách, kterým musíme během života v tomto neustále se měnícím a komplikovaném světě čelit. Tom (Martin Sheen) je americký doktor, který přijíždí do francouzského města St. Jean Pied de Port, aby převzal ostatky svého syna, který zemřel v bouři během cesty do Santiaga, poutě známé také jako Cesta svatého Jakuba. Tom se však rozhodne na počest svého syna tuto pouť za svého potomka dokončit. Netuší však, jaký to bude mít dopad na jeho typický kalifornský život, který spíš připomíná velmi těsnou bublinu. Nezkušený Tom také zjišťuje, že na této cestě rozhodně nebude sám, brzy se setkává s poutníky z celého světa, z nichž každý řeší své vlastní problémy a každý hledá ve svém životě nějaký vyšší smysl. (HBO Europe)
(více)Recenze (190)
Emilio Estevez dokazuje, že je nejen docela schopným hercem, ale že má dar napsat dobrý příběh a nakonec ho i zrežírovat. Celkem chytře do hlavní role obsadil svého otce, Martina Sheena, který přece jen předvádí, že je herecky jiná liga. A to skoro nic neřekne. Nejde tu o víru v boha, jde tu o víru v sebe sama a to, jak se smíříme se svým životem a tím, co přinese. ()
Púť je špecifická zameraním na cieľovku, z ktorej mnohých osloví ešte výraznejšie, než možno Estevez dúfal. Martinovi Sheenovi sa vo filme pripletajú do cesty mnohé bizarné postavičky, Estevezovi sa nepriek tomu podarilo zachytiť podstatu a svoje posolstvo na diváka preniesol. Svätojakubská púť je určite niečo, na čo by som sa nechal nahovoriť. 3/4* ()
Já věděl, že se mi to bude líbit, po přečtení děje/námětu. Možná proto, že je mi to tak povědomé. Pro vášnivé cestovatele, jako jsem já, je to pošušňáníčko. Skvělé obsazení, charaktery, solidní kamera, lahodící hudba pod opět kvalitní režisérskou taktovkou Emilio Esteveze. Určitě si to všechno vychutnám někdy znovu. ()
we say no-oh-way ()
Tenhle snímek jsem si sehnal hlavně kvůli Martinu Sheenovi v hlavní roli, ale musím přiznat, že jsem čekal víc. Tím tedy nemyslím ani tak od něj, jako od filmu samotného. Vytknul bych nedotažený scénář (nebyl od základu špatný, námět byl dokonce velmi zajímavý, ale místy to prostě skřípalo) a především absenci většího počtu scén, které by vyvolaly nějaké hlubší emoce. Protože snímek si tak v poklidu běží po známé poutní stezce, atmosféra je navzdory našlapaným kilometrům příjemně pohodová a uvolněná, zazní několik moc pěkných písniček (např. Thank You od Alanis Morissette), ale v hlavě toho příliš mnoho neutkvělo a film ve mě nezanechal slibovaný zážitek. ()
Pěknej příběh a cesta, která cesta láká.... ()
Tmavě zelená barva trávy. Prach cest. Plnost a žlutá barva obilí. Vítr života zacnou kal silněji a vzal si co si vzít musel. Směr se najednou změnil. Celý život se změnil. Pak už jen jít a jít dál a dál az oceánu. Ta cesta je prošlapána mnoha a mnoha poutníky a je jedno jaký byl důvod po ní jít. Snad budu mít někdy štěstí a budu moct jít do Santiaga... ()
Nejsem na snímky s nuceným spirituálním přesahem, ale tahle rodinná kronika Estevezů je v jednoduchosti velmi silná. A obyčejně lidská. ()
3* Film potvrzuje staré moudro, že není důležitý cíl, ale cesta samotná. A na této dlouhé pouti musí snad každému něco dojít. Ale ať nesejdu z cesty, tak se vrátím k filmu samotnému. Je to sentimentální výpověď stárnoucího doktora, který se snaží vyrovnat s nečekanou smrtí syna. Někteří ho přirovnávají ke křesťanské agitce, což má podle mě k ní hodně daleko. A i když v některých momentech tlačí na emoce a přehání, tak se to dá ještě překousnout. Znovu se k němu nevrátím, ale ty dvě hodinky poklidně utekly a pokochal jsem se při tom krásnými záběry … a citlivější uroní určitě slzu ne-li dvě. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Překvapivě dobré. Hlavně když vezmu v potaz Esteveze, od kterého bych něco podobného nečekal. Atmosféra, hudba, záběry, pozadí celé dohromady to působí moc pěkně. Bohužel příběh lidí, kteří si stěžují, že musí na latrínu, šlapou v džínech a chrápou v hotelech mi k cestě poutníků moc nesedí. Režisérky ale povedené. -"I'm going to walk the Camino de Santiago." ()
Turistický průvodce po krásách světa s nádhernou hudbou. Tohle oceňuji, to potěší a vtáhne do děje. Jestli je podtext filmu uměním či americkým brakem o lidské moudrosti a životních zkušenostech už nechám na každém osobně. Já to shlédl a líbilo se mi to. Možná to chtělo pro plynulost trochu zkrátit, ale to je můj názor. ()
Po skončení filmu jsem měla chuť vzít batoh a vyrazit na cestu... ()
Nesympatický otec i syn, z celkem zajímavého tématu se vytěžilo opravdu minimum. ()
Evidentne vyhorely lekar v podani Martina Sheena /Gandhi 1982, Apocalypse Now, jFK, Bobby 2006/ putuje do Santiago De Compostela, aby si naklonil Najvyssiu Meteorologicku Entitu /niektori ju total brutal nazyvaju ze Buch/. ono napokon nebol sam na tej puti, ludi mal okolo seba dost ...... musim napisat, ze mam uctu k starym ludom a pan Sheen M. je velmidecentny a slusny herec - na svoju 70 -ku to zvladol skutocne dobre. Napokon, bol kamarat s dnes uz zosnulym Burtom Reynoldsom : 77 % ()
"Nikdo, kdo tady putuje, není na Cestě svatého Jakuba jen tak náhodou. Všichni mají nějaký důvod." Ve filmu na dalekou cestu nastoupil se svým posláním jeden osamělý poutník, do cíle pak došli čtyři přátelé. Nebyla to zbytečná cesta, ani dvě hodiny strávené u filmu (ovšem, musel jsem si na něj udělat čas, jinak to nefunguje). Film provází mnoho malebných přírodních scenérií i sympatická podbarvující hudba. Některý z poutníků občas utrousí životní moudro a mnohé epizody jsou vskutku pozoruhodné, takže jsem se někdy bavil, jindy zase zamýšlel - jsou zde skrytá podobenství. Na Pouť se čtveřicí přátel se kdykoli rád vydám znovu. ()
Opravdových feel good filmů zase až tolik není, ale když se najde takový u kterého vypnete a melancholicky se na něj můžete dívat, tak vás zaplaví neskutečně příjemný pocit. Dá-li se to říci, tak subžánr těchto feel good filmů mám opravdu rád a jsem vděčný za každičký sebenenápadnější film jako je Pouť. Sledovat pouť postaršího zatrpklého američana za svého zesnulého syna byl pro mě spirituální a neskutečně příjemný zážitek. Více takových. ()
No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. ()
Príjemný, taký skoro až Coehlovský scenár, pekné scenérie, divák okrem sledovania samotného príbehu postrehne aj zábery peknej krajiny, . Film sa nedá vnímať ako "agitka", či "poloagitka" aktivít kresťanskej komunity, ide o príbeh, zo života štyroch rôznych ľudí, zo štyroch rôznych krajín, ktorých náhoda spojí na jednom krátkom úseku ich života na jednom mieste - na púti. Ľudia, čo sa "nemusia", spočiatku sa len tolerujú, až ich spoločné putovanie a nakoniec predsa len spoji tak, že ostanú priateľmi. Na počiatku syn povedal otcovi, ŽIVOT SI NEVYBERÁŠ, ŽIVOT PREŽÍVAŠ. A film ukazuje, že nie koniec cesty je cieľom, ale samotná cesta. Pohodový štvorbodový film. Na protest proti VERBALným vyjadrovacím spôsobom, niektorých "svojráznych bardov" tejto komunity, pridávam ešte jeden bod. :) ()
Asi by se každý měl aspoň jednou za život vydat na podobnou pouť, aby poznal své nitro. Cítím velký rozdíl mezi cestováním a putováním... Cestováním jakoby člověk od sebe utíkal a putováním se k sobě vracel... Ať je to tak či tak, skrze cestu, cizí kraje, vůně a chuti se v nás probouzí více našich duševních vrstev, jež se na jednom a tom samém místě nikdy neodkryjí. S každou další cestou se člověk dostává blíže k sobě, a tudíž opět domů... Krásný film. ()
Velká disproporce mezi zajímavým námětem a mdlým scénářem... ()