Maškaráda čili Fantom Opery

Líbilo se mi to méně než Soudné sestry, děj není tolik sevřený a vlastně jde jen o řadu scének za sebou (přičemž se dosti ke slovu dostává stříh, který v divadelním záznamu působí ještě více než obvykle opravdu nepatřičně - tohle by lépe vypadalo jako film či alespoň inscenace). Nejvíce mě pobavil Krysí Smrť, ten obyčejný bohužel nedostal moc prostoru (tohle údajně bylo pro televizi vystřihnuto). Jo a Sardelli mi strašně připomněl brněnského herce a skladatele docenta Martina Dohnala:) (25.12.2009)

Spolu se Slouhou dvou pánů asi nejlepší divadlo v TV co jsem kdy viděl. Zdá se mi, že jsem Prachetovy konečně přišel na chuť a hodlám číst a číst a číst, protože pokud vím, tak toho už moc z filmů není co k vidění. Moje oblíbená postava SMRŤ se zde sice moc nevyskytoval a nebyl tak dokonale ztvárněn jako ve filmu, ale ostatní hlavní role to vynahradili dostatečně. Od začátku dokonce sem se usmíval a prostě ty vtípky tak akorát, byly vtipné, ale ne podbízivé ani přehnané. A konečné rozuzlení stalo taky za to. Prostě bomba. (26.12.2009)

Divadlo v Dlouhé si adaptacemi Pratchetta získává můj obdiv... Smrť, i když tentokrát téměř bez prostoru, opět vynikající (ne nadarmo o přestávce pan Kantůrek mluvil o "Smrťofilech... Řekl bych, že i u nás jich bude dost)... Táborského herectví mi k srdci nepřirostlo, ale špatné zde rozhodně není... Vondráček jako Sardelli se svými "operními kreacemi" a výborně přetaženou teatrálností (a samozřejmě se závěrečným Chrchly, chrchly... Chcíp, chcíp) většinou strhává pozornost na sebe... Nehodlám srovnávat se Soudnými sestrami, protože sám nevím, na kterou stranu se přiklonit... Takže samostatně - myslím, že Sir Pratchett může být zase maximálně spokojen... (tentokrát si sice nejspíš neodnesl kašpárka, ale to snad ničemu nevadí...) (11.01.2010)

Nikdy by mne nenapadlo, že Terry Pratchett a jeho příběhy jsou nosným základem pro film nebo divadlo. Vždy jsem měla pocit, že jeho knihy jsou vesmírem fungujícím sám o sobě, vesmírem, který nejde přenést do žádného jíného média. Po absolvování divadelních představení Maškaráda a Soudné sestry v Divadle v Dlouhé jsem svůj názor změnila. Úžasné, vtipné a přesto hra nepůsobí chaoticky, což bych u divadwelních her na motivy knih Pratchetta čekala. Jednoznačně 100%! (18.06.2012)

Maškaráda nepatří mezi Pratchettova nejzdařilejší díla. Přesto V Dlouhé dobře udělali, že si ji vybrali. Oproti Soudným sestrám je to tentokrát výpravnější, opulentnější a divácky líbivější. Problémem je místy nevhodné sklouzávání k estrádnosti a lacinosti nepatřící do adaptace předlohy přetékající britským suchým humorem. Nechci vyvolat dojem, že je to celé laciné. Jenom je tu pár momentů, které takové jsou a v zásadě jsou to všechny ty nemající oporu v předloze. Znovu se také potvrzuje, že přes nespornou kvalitu "dlouháckého" ansámblu, je dvojice Vondráček s Táborským herecky prostě jinde. Co na druhou stranu vyloženě potěší je vymazlená parodická hudební složka "by Jan Vondráček" a výrazně lepší druhá polovina představení. V té se totiž přílišná epizodičnost vyprávění a časté změny lokací konečně slejí do jednoho silného celku (a přímo na divadle je to ještě patrnější, pro televizi to bylo místy ještě docela pokráceno). (24.12.2009)