Den zrady

Zajímavá podívaná do zákulisí americké volební kampaně. Jak vidno, i z idealisty se nakonec stane bezskrupulózní pragmatik. Ostatně, jinak to asi ani nemůže dopadnout, má-li člověk přežít ve světě, v němž politici žonglují se slovy, jako je čest, poctivost, spravedlnost a důstojnost, přičemž pravý význam těchto slov již dávno zapomněli... (14.04.2014)

Abychom zajistili vítěství svých ideálů, musíme je před tím zradit. Jednoduchá myšlenka, perfektní obsazení a režie (Clooney je strašně super ve střídání poloh, Hoffman úplně minimalistickej, za Goslinga pláče sklo od auta...), hodnocení stojí a padá na tom, zda vám to stačí a 3 jsou pro mě stejně obhajitelné jako 5... Michael Clayton mě ale nějak chytil víc, netuším proč. (23.12.2011)

Politika nie je moja šálka kávy, ale kladné recenzie a herecké obsadenie ma presvedčili. Zo začiatku som sa vo filme trochu strácal. Ako v príbehu, tak aj v postavách a nevedel som miestami o čo ide, ale ako sa blížil koniec filmu, tak mi všetko zapadlo do seba ako puzzle. Nie je to zlý film, ono sa to v polke filmu rozbehne a začíná to byť čoraz zaujímavejšie no nebyť nudného a trochu chaotického začiatku a hlave nevýrazného konca šiel by som vyššie. 60% - 3* (09.01.2013)

Další z řady filmů, které na půdorysu dramatické atmosféry amerických prezidentských voleb rozehrávají úvahy o morálce, loajalitě a odpovědnosti. Známá pravda, že jedna chyba přitahuje další a na jednu malou zradu se nabalí sněhová koule narůstajících nemravností, které jsou k neunesení, se zde zobrazuje naprosto věrně a uvěřitelně. Děj se odehrává prakticky pouze mezi pěti postavami, což film činí příjemně přehledný a soustředěný. Faktograficky je zajímavý vhled do prostředí týmu poradců, který je méně známý než svět samotných prezidentských kandidátů. (05.07.2012)

Podobně jako Kandidát nebo Barvy moci, ukazuje i Den zrady, co v televizních zprávách neuvidíme a o čem si v novinách málokdy přečteme. Dává nahlédnout do zákulisí, poznat muže a ženy, díky jejichž precizně vybalancovaným výrokům typu „nejsem nikdo, jsem kdokoliv“ působí jiní mužové a jiné ženy navenek tak přesvědčivě a důvěryhodně. Demystifikační proces přitom nekončí odstraněním dekorací a větším zájmem o přípravu než o ostré vystoupení (podobně jako Moneyball ukazuje namísto samotných zápasů jejich „programování“). Scénář napsaný podle divadelní hry Farragut North vykresluje politiku za užití rychlých slovních výměn jako nepříliš férové žonglování s cennými informacemi. Vzhledem ke stávající informační přesycenosti však nevítězí ten, kdo ví víc, ale ten, kdo s fakty dokáže lépe manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Důvěra, přátelství a jiné klíčové pojmy z hodnotových žebříčků ztrácejí na významu, neboť je zřejmé, že mnohem snáz něčí zájem získáte, pokud mu (byť jen v přeneseném významu) dáte nůž pod krk. Den zrady zohledňuje roli všelijakých poradců ještě více než dřívější volební dramata a z navenek mocných guvernérů a senátorů dělá pouhé mediální konstrukty, závislé a manipulovatelné. Film možná zachází ve spoléhání na sílu slov příliš daleko – je zrežírován vcelku neinvenčně a podceňuje moc obrazů, ale díky elitní herecké skvadře mne stejně nesmírně bavil. Herci jsou bez výjimky výborní a vyváženost jejich výkonů v souladu s fungováním politiky znemožňuje stanovit zřetelnou dělící čáru mezi padouchy a poctivci. Ocitáme se mimo dobro a zlo, ve světě, kde je vše relativní. Tahle nečitelnost a nejistota, komu věřit, vyvolá pocit beznaděje, čím podle mne film splnil svůj účel a George Clooney svou občanskou povinnost. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan, ScarPoul, Fancipal, ZkuKol, Adm.Nelson (23.01.2012)