Muži v naději

Fajnšmekrovská sbírka, Bolečku, uměly říct: „sýr“..? Ač si myslím, že cit i myšlení jsem prozatím nikde nevytrousil, necítil jsem se touto "pavlačovou amoralitou" uražen, pohoršen, ba dokonce ani zhmožděn. Kdyby si, cituji bezskrupulózní havířskou kometu těchto stránek: "v plísňákách odění yntelechtuánové s mastnými vlasy", občas nasadili doktorem předepsané dioptrické brýle, všimli by si, že ŽIVOT kolem nich je přesně takový. Lascivní, povrchní, nelogický a potměšilý. Můžete být znechuceni, ale to je tak všechno, co s tím, obzvláště u komedie (!), můžete udělat. A nebo si vypíchněte ústřední myšlenku, že není důležité ke komu člověk odchází, ale za kým se vrací, samozřejmě za předpokladu, že se od sebe odliší drobná avantýra a dlouhodobý poměr.. Vadily mi však jiné věci. Režisérova už od počáteční myšlenky nepokrytá snaha dostát svého příjmení, stereotypní herectví klonu Záruby a Muldera (Macháček), slon v dějovém porcelánu v podobě úmrtí jedné z postav (bez něj by to myslím bylo mnohem zajímavější, byť scénáristicky náročnější) a hlavně ta šablonovitost tuzemské komedie, která kodrcá po kolejích Viewegh-Hřebejkovské lokální tratě. A mimochodem, trošku mi neštymovalo v castingu, že by někdo s tělem Čvančarové podlehl kouzlu prostého taxikáře s dávno propadlou licencí. Abych uvěřil, musel by to být rovnou majitel sítě taxislužeb a nebo vlastník opravdu velikého tága. Na kulečník, pochopitelně.. (01.08.2012)

No mně se film líbil. Ovšem nevím z jaké části je to zapříčiněno tou slovenskou herečkou maďarské krve a z jaké části vším ostatním. Trošku přeháním. Tady se mi docela pozdával i ten děj. Měl tempo a byl stále tlačen do naprosto absurdních situací, v kterých jsem objevoval i něco takového, jako je humor. Což v českých komediích tohoto typu je skoro až zázrak. Proč v ději sakra hledat nějaký smysl. Je to česká komedie a já už jsem si vznikl na takový standart, že příliš velký smysl nedávají. Ano, celý film je snůška nesmyslů. Nutno však asi řict, že film jsem si rozhodně nepustil proto, abych dostal nějakou radu, jak naložit se svým životem a jak přebudovat svoji osobnost. Tak by se zachoval asi jen naprostý idiot. A když si člověk přečte pár horních komentářů, tak na nejednoho narazí. Více konkrétnosti po mne nechtějte. Proč jsem si tedy pustil film já a co jsem od něj očekával? Pustil jsem si ho pouze proto, že jsem se chtěl bavit, a to se skutečně docela povedlo. 3* (05.02.2012)

,,TAKOVÁ DOBŘE PROVEDENÁ NEVĚRA DOKÁŽE ZACHRÁNIT (NEJEN) VZTAH“..... /// Muži – otroci naší doby (pravda – najdou se kolaboranti...) aneb cesta do hlubin chlapský duše. Trošku nekorektní, ale jsou tu i ženy servírované bez servítků, ženy komplikující životy. Mužům. A jestli jsme se MY chlapi tlemili ženskejm v pokušení neřkuli ženskejm sobě, tak teď občas budeme mít hořkou pachuť v ústech. Vono se tady totiž dá občas lehce poznat. Úsměvný situace (rozhodně né k posrání), hořkokyselej humor a dobře zamaskovaný vztahy. 4* jsou o trošku víc (než 3a½), ale za ten optimistickej konec, za to, že Vejdělek scénárista ,,rozumně“ a postupně vymazával onu hořkokyselost z duše, za sympatickej casting, za to, že možná ve skutečnosti fakt ani nevíme, po čem ta ženská vedle nás (nemyslím zrovna tuhle v tramvaji...) touží. A jak říká klasik: ,,KDYBY JSME VOBČAS NEUDĚLALI NĚCO CO SE NESMÍ, TAK SI V ŽIVOTĚ NEUŽIJEM ŽÁDNOU SRANDU. Hlavně nezabřednout!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Už ani nevím, jak vypadá manželskej sex. 2.) (Přestože jsem už zapomněl....) dokážu si představit divokej sex s Evou Kerekes. 3.) Hledám recept na zlepšení vztahu, podnikání... (a vůbec tak nějak celkově je mi šoufl) . /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (27.01.2012)

Kamarád mi říkal, jak je to skvělá komedie a že s bráchou a přítelkyněma se v kině strašlivě nasmáli... Žel bohu když na to koukl po druhé, naprosto nechápal, co se mu na tom předtím líbilo. A já to nechápu taky. Leda snad, že by jim do kinosálu pouštěli na tajňačku rajský plyn... Tak trapnou a nudnou frašku jsem totiž už dlouho neviděl a obávám se, že českýmu filmu budu dávat ještě míň příležitostí, než dřív. Čili prakticky nový český filmy (a obzvláště komedie) jen z donucení. U této "suprďácké" komedie jsem se totiž pousmál jen asi pětkrát. Pokud pominu, že Polívka se Stašovou hrají klasicky dobře, není na tomhle filmu nic, co by mě zaujalo. Scénář jsou jen laciné žvásty a hlavní dějová linie nemá koule, aby byla opravdu vzrušující. Maďarka je sice pěkná, ale to neznamená nic. Jinak je asi pěkně na palici a to je pro život špatný. Dva až třikrát jsem se pousmál u nějaké scény, a to je moc málo na film určený primárně k pobavení... A konec mě dostal opravdu na kolena, až jsem myslel, že si poblinkám boty a kalhoty... Ten hloupý a umělý závěr dělá z diváků úplný ču... a z postav již kompletně povrchní kriply, kteří se té své idiocii ještě usmívají a moc se jim to líbí. Je mi líto, ale já nět! (20.02.2012)

Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. (06.02.2012)