This Must Be the Place
This Must Be the Place
This Must Be the Place
Tu to musí byť
This Must Be the Place
This Must Be the Place
This Must Be the Place
This Must Be the Place
This Must Be the Place
Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Will OldhamHrají:
Sean Penn, Frances McDormand, Judd Hirsch, Eve Hewson, Shea Whigham, Heinz Lieven, Harry Dean Stanton, Kerry Condon, Gordon Michaels, Joyce Van Patten (více)Obsahy(2)
Cheyenne je bývalá rocková hvězda. Ve svých padesáti letech se stále obléká ve stylu gothic a žije v Dublinu ze svých autorských honorářů. Smrt jeho otce, se kterým dlouhých 30 let nekomunikoval, ho zavede zpět do New Yorku. Cheyenne zjišťuje, že jeho otec byl celý život posedlý jednou věcí: vyhledat postu za pokoření, které utrpěl v koncentračním táboře v Polsku. Cheyenne se rozhodne pokračovat tam, kde jeho otec skončil a vydává se na cestu napříč Amerikou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (382)
Nemůžu se rozhodnout, jestli to je překombinované, nebo ještě ne. Ale asi ne. Ale prvků tam je mnoho: > divnosti, které působí dohromady (spíš než jako mozaika) jako pečlivě vystřihaná koláž, jejímž pojítkem je postava starého gothika Cheyennea. > estetizované záběry na sériové věci: reklamy, výrobky, auta v parkovišti... > důraz na drobné pomalé pohyby - jako kdyby si je postavy, tedy hlavně Cheyenne, všechny plně uvědomovaly. > a taky hudba. To vše vytváří svět zaseknutých postav v minulosti. Hlavní hrdina, jeho otec, i některé další postavy zůstaly trčet v době, kdy se odehrálo nějaké trauma. V každém kousku koláže se pak odráží sám o sobě jednoduchý příběh cesty do gothikovy duše: hledání nějakého the Place, které může přinést uzdravení. To je ve filmu demonstrováno jako návrat k normalitě, průměrnosti. To mi přijde na závěr tak divného filmu trochu tendenční a zklamavé (i když postavám to jistě přineslo útěchu), proto dávám jen 4*. ()
Po dlouhé době někdo natočil Road movie. A to Road movie je skvělé. Většině lidí to bude připadat jako prázdný film, ale pozorný divák si všímá malých detailů. Sean Penn jako vyžilý rocker, který vyhasl. Všechno má, ale ztratil touhu se prát, touhu něco vytvářet, bojovat za svůj život. Pouze přežívá a aniž si uvědomuje, tak tím umírá. Polovinu svého života zabalil do trezoru, aby nic nemusel. Byl pohodlný a zakrněl ve svém vlastním vězení. Jeho cesta a potkávání různých lidí je velice zábavné. On se nikomu nevnucuje, ale všichni ostatní se s ním snaží diskutovat nebo ho zatáhnout do svých problémů. Vždy vypustí svým tenkým hláskem nějaké moudro a ostatní jen civí se sanicemi u kolen. Seana Penna a jeho roli samotné nevtíravosti a křehkosti jsem obdivoval celý film. Film mne ale držel za klopy u košile hlavně díky ukázce zaslepenosti samotného hrdiny, který vidí sám sebe stále ve stejném světle a díky nějaké tragédii zakrní. Nechce se vyvíjet, protože by to mohlo opět bolet. Nevědomost a lenost je jednoduchá. ()
Výborný a zajimavý film, ze kterého si divák odnese daleko více než by mohl čekat. Pro mě byl tento film 100% překvapením a výborně jsem se u něho bavil. Abstinující rocker (neplést si s bývalým rockerem!) už v jistém věku, který si prochází zajimavým životním obdobím divák nemůže než nenápadně sympatizovat a užívat si tento zajimavý děj. Tento film má však svojí achilovu patu, a to že se nebude líbit většině diváků. PS: Tímto chci poděkovat uživateli venca206 za výborný tip! ()
Něco tam prostě bylo špatně, i když nedokážu říct co. Navíc mi to připadá, že si tvůrci nekale střílí z Roberta Smithe (vizáž je až příliš náhodná)a ač nejsem žádný fanatický fanoušek The Cure, nepříjde mi to fér ani vtipné. ()
Sean Penn je talent a zahrá všetko. Film stojí na ňom, ale aj všetko okolo je super: hudba, scenár, dialógy. NIe je to film pre každého, ale pre fajnšmekrov určite. ()
Naštěstí je Sorrentino velmi dobrý režisér (ač jsem to o něm nevěděl), takže se na to hezky koukalo. K tomu byli i herci velmi dobří a celé to bylo takové nezvyklé a specifické. Co mě ale zklamalo, byl scénář. Přišlo mi, že se tam tak nějak nic nestalo, a že to celé bylo jako nějaká parafráze na filmy od Jima Jarmusche. 70% ()
Já fakt nevim..... prostě nevim ani to, jestli vůbec někdy budu vědět, co si o tomhle myslet. Každopádně vim, že nevim co si mám myslet o něčem, co je rozhodně nadprůměrné, i když vlastně nevim, proč tomu tak vůbec je. ()
Neviem, co som videl, ale to co som videl ma takmer unudilo k smrti. Nikdy doteraz som nemal zo Sean Penna pocit, ze ked ho vidim chodit a pocujem rozpravat, ze musim nieco rozbit. This Must Be The Place je bizardna roadmovie /pre zmenu/ o hladani sameho seba a jedneho nacistickeho zlocinca...A tie hodnotenia? No, proti gustu ziaden disputat...ale...wtf??? ()
Snad chvilema zbytecne ujizdejici se samo na sobe a epizodicky nevyrovnany - ne vsechny setkani tam stojej za pozornost - ale jako celek extremne kouzelny. Bez Penna by to neslo, s nim to jde famozne. ()
Neuvěřitelná ujeťárna, která první polovinu funguje skvěle. Pak trochu ztrácí, ale celkový dojem si určitě zaslouží čtyři zářezy. Neuvěřitelný Penn. (K) ()
Zápletka This Must Be the Place je na první pohled stejně bizardní jako hlavní hrdina. Zdevastovanej a vyšeptalej rocker na penzi, Cheyenne, se vydá do USA hledat nacistickýho zločince, kterej ponížil jeho právě zesnulýho otce, s kterým Cheyenne přes 30 let nemluvil. Jedná se o dost zvláštní road-movie, při které Cheyenne potkává několik stejně podivných osůbek jako je on sám, a na jejímž konci nalezne férovou odplatu a tím pádem i usmíření se s otcem i se sebou samým. Když jsem v prvním momentě uviděl šminkama zřízenýho Seana Penna musel jsem se smát. Když poprvé promluvil, smál jsem se ještě víc... je to něco neskutečnýho, ale Sean to zahrál báječně. Neméně skvělá mi přišla i Frances McDormand, která bohužel po první půlhodince vypadla ze hry. Jinak musím ocenit i velice zdařilou kameru a příjemný soundtrack. ()
Šialená story o tom, ako podivuhodná rocková hviezda na staré kolená veľmi svojským spôsobom dospieva. Uf... ()
Nádherná pestrobarevná podivnost plná milých i nemilých exotů s excelentním Seanem Pennem v čele. Jeho excentrický Cheyenne toho sice moc nenamluví, ale když už něco zakňučí, jsou to perly, které si jen tak trousí po zapadlých koutech Ameriky při svém nově zděděném životním questu. Pomalejší a hypnotičtější roadmovie dokáže natočit snad jen Wim Wenders. ()
Já to nepobral. Přišlo mi to jako jedna nahodilá scéna nalepená na další a takhle pořád dokola a nezachrání to ani solidní hudební složka. Kamera místy příjemně neobvyklá a zahrát titulní roli taky určtiě nebyla brnkačka, tudíž zde respekt. Jako celek ale nebudu hodnotit moc vysoko, znovu bych shlédnout nechtěl. Evropská kinematografie prostě není nic pro mě. 30 % Oblíbená část- Cheyenne ve výtahu na lodi ()
Zvláštní film. Tak si pomaloučku, líně plyne, a já chvílemi nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Ono se tam vlastně celou dobu vůbec nic neděje, ale ty nálady jsou neuvěřitelně silné a podmanivé, že si říkám, jak je to vlastně možné. A jsou to především obrazy a prostor. Obrovský prostor pro přemítání, pro rozvinutí naznačených myšlenek, až to skoro bolí. ()
Pro mě trochu zklamání. A to i přes úžasný soundtrack, kameru a dialogy. ()
This Must Be the Place je v podstatě drama a road movie o tom, jak se starší rocker odváží hledat sám sebe. Je to pěkný film, akorát to má někdy dost nejasný žánr. Někdy film sleduje život rockera, pak se zabývá lidmi okolo něj a pak padne téma i na holocaust. Několika lidem ta kombinace může vadit, ale mě přišla vhodná a film se mi líbil. Takové klidné road movie se špetkou dramatu. ()
Paolo Sorrentino mě nepřestává fascinovat tím, jak dokáže propojit vizuální a hudební stránku svého díla. I tento film je toho zářným důkazem. V samotném příběhu jsem se zpočátku hodně, ale postupem času už jen trochu ztrácela. Sean Penn mě místy dost iritoval svým kňouravým hlasovým projevem, což ovšem neznamená, že by hrál špatně. Ba právě naopak, myslím si, že roli stárnoucího a přitom vlastně ještě nedospělého muže, uchopil tím nejlepším možným způsobem. Závažné životní otázky, které v průběhu děje tahle road movie poodhaluje, jsou zde bravurně vybalancované lehce humornými situacemi. ()
Měl to být Robert Smith?? ()
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
This must be the place je nejen hudební hit z 80. let vynikající americké avantgardní skupiny Talking Heads, ale také nový filmový počin z dílny italského režiséra Paola Sorrentina. Ústředním tématem jeho nového filmu je vzájemné propojení dvou, na prvních pohled neslučitelných prvků, existenciálně laděná životní bilance bývalé rockové hvězdy a touha po pomstě za nacistické zločiny. ___Již samotný název filmu je poměrně příznačný, evokuje totiž určitou metaforu o lidském hledání, nutno ovšem podotknout, že v tom lze spatřovat hledání na mnoha úrovních. Nejen hledání úkrytu nacistického zločince, ale možná i hlubší význam - hledání vlastní identity. Svým způsobem by mohlo jít i o hledání odpovědi, jak vlastně dál žít a jak se svým životem naložit. Do Cheyennova života totiž osudově zasáhla tragédie, kdy se 2 mladí chlapci - fanoušci jeho kapely, zabili pod vlivem jeho hudby. Od té doby již dále nekoncertuje, neboť se nemůže zbavit pocitu viny za jejich smrt. Vzhledem k tomu, že se nikdy zcela nevyrovnal s touto tragédií, tak svým způsobem ustrne na mrtvém bodě. Upadne do hluboké deprese a s kamenným výrazem se většinu času „poflakuje“ někde okolo se svou kamarádkou - mladou dívkou, taktéž vyznavačkou gothic stylu. Žije ze své někdejší slávy a ve svých vzpomínkách se neustále vrací do minulosti. („Cokoliv se stane, vzpomínky budou vždy součástí života“) Jeho jediným štěstím je jeho milující aktivní manželka, která se o vše stará a vše udržuje v chodu. Existenciální rámec vlastně potvrzuje věta, která svým způsobem vystihuje podstatu celého filmu a která mi utkvěla v paměti: „Je mnoho cest jak umřít - nejhorší, je ale pokračovat v přežívání.“ Cheyenne se sice místy snaží, pokouší se zhodnocovat své úspory a obchodovat na burze, v zásadě se ale po výše zmíněné tragédii hodně uzavírá do sebe a vede zoufale neproduktivní život, který se vlastně „scvrkl jen na pouhé přežívání.“ A je to paradoxně smrt - smrt jeho otce, s kterým se 30 let nestýkal, jež vnese do jeho života nový impulz. Cheyenne tedy začne pátrat nejen po identitě otcova trýznitele, ale i po identitě otce, svých židovských kořenech a tím pádem i identitě vlastní. Snaží se svému ztracenému životu dát znovu nějaký smysl, blíže se seznamuje s hrůzami, které se odehrávaly za zdmi koncentračních táborů. ___Dalším významným prvkem filmu je napětí mezi dětstvím a dospělostí. Hlavní hrdina, ač již věkově postarší muž, se vlastně stále chová velmi dětinsky. Velmi často se jen tak přihlouple chichotá a mnohdy podléhá nepřiměřeným emocionálním výbuchům. Mimo to je navíc v mnoha ohledech nevyzrálý a až dětsky naivní a upřímný. Rozumí si hlavně s mladými lidmi, jeho nejlepší kamarádkou je na stejné vlně naladěná mladá dívka Mary. Zvláštní pouto jej pochopitelně pojí i ke 2 teenagerům, z jejichž smrti se sebeobviňuje a jejichž hrob stále navštěvuje. Zajímavá je zde pasáž, kdy je matkou Mary právě na tuto svou nedospělost upozorněn: „Nikdy jsi nezačal kouřit, protože jsi zůstal dítětem. Děti jsou jediní, kteří nemají potřebu kouřit. Tony taky nikdy nekouřil.“ Matka Mary je další poměrně zajímavá depresivní postava příběhu, již 3 měsíce postrádá svého syna Tonyho, který beze slova zmizel. Film lze tedy vnímat i jako metaforu o dospívání hlavního hrdiny a jeho poznávání života. ___Na závěr lze tedy říci jediné, pokud jste fanoušky nekonvenčních pomalu plynoucích filmů s občasnými komickými a surrealistickými momenty, pak je to film, který by Vás mohl zaujmout. Není technicky dokonalý, některé pasáže filmu jsou možná až příliš vleklé a v konečném důsledku můžou působit trochu nudně, na druhou stranu, jsou to právě tyhle momenty, které významně doplňují celkové spíše melancholické ladění celého filmu. () (méně) (více)