Den před krizí

Precízny, vybrúsený scenár, napínavá atmosféra mrazivého komorného finančníckeho thrilleru, spleť osobností a postáv v príbehu, v ktorom behom najbližších hodín skupina mužov a žien, vysoko postavených zamestnancov firmy operujúcej na svetovej burze rozhodne o osude svetovej ekonomiky a o tom, kto prežije. Hviezdne obsadenie dáva priestor výstupu plejáde žralokov a drobných rýb, ktoré v priebehu prehlbujúceho sa problému zisťujú, že sa ocitli na súši, alebo si naopak vytvárajú únikové plány na vlastnú záchranu. Film má dva zásadné problémy, vďaka ktorým nakoniec nezískal Chandor Oscara: za prvé, už z titulu výberu témy sú niektoré údaje a fakty podané pomerne zložito a ľahko sa v nich dá stratiť (sám sa v tejto oblasti trochu orientujem, a samotný nastolený hlavný problém som plne pochopil až niekde v polovici filmu), lenže pri prílišnom zjednodušovaní by to zasa pôsobilo menej realisticky. Za druhé, nie je to až taký problém, ale takmer všetky postavy, s výnimkou Spaceyho, Tucciho, trochu Ironsa a možno Penna Bagleyho postrádajú akúkoľvek hĺbku, a sú to jednoducho iba postavičky s nálepkami v štýle "Hello, my name is Demi Moore". Objektívne však určite jeden z najzaujímavejších filmov roka. (21.12.2013)

Poslední finanční krize byla natolik rozsáhlá a medializovaná, až jsem se divil, že se tohoto tématu nikdo nechopil mnohem dříve. Nicméně Margin Call vypadalo na první pohled slibně a ačkoliv jméno režiséra mi neříkalo vůbec nic, herecké obsazení z mého pohledu zaručovalo slušnou porci zábavy. Ale ouha. I přes snahu hlavních hereckých protagonistů a slušně napsaný scénář nedokázal režisér filmu vtisknout ten pravý drajv, takže i scény, které nabízely alespoň špetku emocí a pošimrání divákových nervů byly nakonec naprosto bezkrevné a často i nudné. Na svůj debut si měl Chandor vybrat jinou látku. 50% (07.03.2012)

Další z důkazů, že ty (nej)lepší scénáře píše život sám. Tohle skutečně není O. Stone a jeho „megalomansko-živelné“ Wall street, tohle je debutující J. C. Chandor a jeho komorní, mimimalistické, (až na vyjímky) emocí zbavené, drama „jedné noci“- s pracovním názvem „o nás bez nás“, s příjemným nadhledem a (osvěžujícím) patřičným odstupem podané, dobře napsanými dialogy a přesným hereckým obsazením. Srozumitelné, s přesnou mírou dávkování informací-nikoliv polopatické ani přehnaně odborné (z pohledu obyčejného diváka-prac. občana) a přitom dostatečně poutavé a úderné, aby si to bez problému udrželo vaši pozornost. Snad největší předností snímku je skutečnost, že (nikoho) nesoudí, pouze nastiňuje fakta a ponechává na samotném divákovi, aby si udělal ú(roz)sudek sám. Ostatně, co (kdo) je horší? Místní businessmani mající (také) rodiny, milenky...platící a splácející (jako každý z nás) složenky, hypotéky....jen jsou prostě jejich nároky „trošku někde jinde“ (pravda, účet 80tisíc $ ročně za bordely a (strip)bary (resp. „pracov. večeře“) asi každý obyč. prac. nemá) nebo Ti, kteří jim to umožňují resp. tolik ulehčují aneb jejich urputná snaha žít si (za každou cenu) „svůj sen“, tj. (zcela objektivně) nad svoje poměry (možnosti)? Margin call rozhodně není bez chyb. Je zjednodušující, tj. stravitelnější pro širší publikum (otázkou zůstává, je to chyba nebo holá nutnost?), vzpomínaný balíček je pouhou (sou)částí daleko většího problému, špičkou ledovce, ale pravda, nikoliv nedůležitý. Takže (i vzhledem k notně omezenému rozpočtu) se vlastně jedná o (malý) zázrak. 80% zajímavý komentář (pro mě): verbal (29.03.2013)

Divny film. Asi mal ukazat nekompromisnost jednania financnikov, cim trochu pripominal fllm Glengarry Glen Ross. Ale cela ta zlomova situacia, ktora sa cely film prejednava ma celkom minula. Herci hraju kvalitne ale ich postavy mi boli ukradnute. A ta odborna hatmatilka mi pripadala nezrozumitelna napriek snahe o maximalne zjednodusenie. Pozri sa na graf x a tabulku y. Sme v prdeli. Ahaaa. Vlastne mi to pripadalo trochu smiesne. Evidentne sa tam jednalo o zavaznych veciach, ale pôsobilo to absurdne. Paradoxne najviac na mna zapôsobil uvod s hromadnym vyhadzovom a to hlavne ohľadom Tucciho postavy. To jak vyhodia chlapa na vysokej pozicii po 19tich rokoch a z minuty na minutu si musi pod dohladom zobrat z kancelarie osobne veci a v eskorte sa spakovat jak nejaky kriminalnik z budovi prec je totalne svinstvo mozne snad len v amerike. Skoda ze film nepojednaval radsej o tejto teme. 5/10. (26.11.2017)

Perfektný casting zakrýva aj drobné nedostatky a charizma ústredných postáv bola kľúčom k môjmu zaujatiu. Všetky scény, v ktorých je Jeremy Irons ako archetyp "nedoknuteľného poloboha", sú úplne vychytávkové (trpké a frustrujúce zároveň) a preslov v jedálni pred Kevinom Spaceym definuje filozofiu súčasnosti vychádzajúc z Paretovho pravidla, ktoré tvrdí, že 20% ľudí vlastní 80% svetového bohatstva a tak to bude vždy (možno bude pomer ešte extrémnejší)...Ideálna kombinácia s dokumentom The Inside Job. (09.01.2012)