Brestská pevnost

Prostě ruskej válečnej film plnej typicky ruskejch ksichtů. Oslava hrdinství, památka zesnulým. Natočeno docela dobře, ale ten ruskej postoj je stejně takovej divnej, ti herci to taky hráli hrozně divně, no.... ostatně jako všechno v Rusku... Hodně výbuchů, střelby a do toho ruská orchestrální hudba doprovázená smrtí, řevem umírajících a útrapami válkou zničených obyvatel. (27.05.2014)

Výborná ruská vojnová dráma. Plná bolesti, smútku a nesplnených snov. Ako bolo vo filme spomenuté, všetci tušili, že sa blíži vojna, len ju nečakali tak skoro.... A potom sa už nedalo urobiť nič, len zomrieť. Je výborné, že podobne ako mnohé iné európske vojnové drámy, aj táto sa vyvarovala typických amerických kudrlinkových záležitostí a miesto toho sa bez príkras radšej zamerala na reálne hrôzy vojny, do trpkých dôsledkov a smutného konca. Ešte smutnejší koniec však čakal navrátivších zo zajatia, ktorí putovali rovno do ďalšieho lágru, tentoraz do vlastného. Holt, ľudské osudy sú niekedy veľmi smutné, bolestivé a nespravodlivé. 80/100 (23.12.2014)

Nemám tolik zkušeností s ruskou/sovětskou válečnou tvorbou (ke srovnání se mi nabízí nejvíc Jdi a dívej se), ale Брестская крепость patří v daném žánru mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl. S výše uvedeným filmem má společného dětského hrdinu, nebojácné sovětské vojáky a také realičnost (až na pár výjimek), naturalismus. Bretská pevnost není natočena tak syrově jako Иди и смотри, ale to je v tomto případě spíš výhoda, protože v mnohých scénách může svojí výtečnou výpravou a technickým zázemím směle konkurovat hollywoodským příbuzným. Nezdravě poklidný začátek se mi s odstupem času přecejenom zalíbil, natahovaný konec mě už pak docela zklamal (odkaz na Ryana?!). Vše mezi tím je napínavé válečné drama, které ocení snad každý fanoušek žánru a filmů z II. světové války, takže se tentokrát plácnu přes kapsu a dám možná ne úplně objektivních, ale z mého úhlu pohledu zcela zasloužených 5*. (13.05.2011)

Tento silně ufňukaný patos plující po krvavé řece hrůzy mi dnes opravdu nesedl. Místo očekávaného dojetí jsem polovinu filmu jen kroutil hlavou a koulel očima. Tvůrci měli celou dobu emoční pedál na podlaze, takže film i přes perfektní vizuál začal v tomto směru otravovat. Škoda, jako obdivovatel ruské válečné tvorby a tklivých příběhů jsem docela zklamán. (06.07.2022)

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)